Nemusíte být ani příliš dobří pozorovatelé, abyste odhadli, jakou to asi kořist poštolka ulovila. Jejím nejobvyklejším úlovkem je dobře známý škůdce - hraboš polní. Drobný hlodavec, který leckomu na první pohled připomíná myš. Na rozdíl od myši však má menší oči, malá zakulacená ouška, a především krátký ocásek - kratší, než je polovina jeho těla. Hraboš polní (Microtus arvalis) je naším nejpočetnějším hlodavcem. Protože obývá především polní kultury a živí se výlučně rostlinnou potravou, patří k významným polním škůdcům - zejména v letech, kdy se přemnoží (což bývá ve tří- až pětiletých cyklech). V takovém případě je populace hrabošů schopna zničit téměř celou úrodu obilnin. Přesto má tento škůdce, bez kterého by se lidé - zemědělci - nejraději obešli, v přírodě svůj obrovský význam. Patří mezi tzv. primární konzumenty - tedy býložravce, kteří jsou schopni zpracovávat rostlinnou potravu na živočišné bílkoviny. A protože rostlinné potravy je na polích víc než dost, bývá také hodně hrabošů. Drobní bezbranní hlodavci tak představují obrovskou potravinovou základnu pro celou řadu dalších živočichů. Hraboši se živí drobné kunovité šelmy, především lasičky, které je mohou pronásledovat přímo v jejich norách. Nepohrdnou jimi ani větší druhy šelem, s oblibou je loví např. lišky. Hlavní potravu představují také pro poštolky a káňata. Tento vztah je dokonce tak úzký, že v letech, kdy se hraboši přemnoží, rozmnoží se také poštolky a káňata, zatímco v letech, kdy je hrabošů málo, hynou tito draví ptáci hladem a odchovají méně mláďat. Množství hrabošů na polích tedy přímo ovlivňuje množství těchto dravců. Hraboši se však objevují i na jídelníčku dalších živočichů - živí se jimi čápi, různé druhy sov, ťuhýci, loví je zmije... Hraboš se tak z tohoto pohledu jeví jako jedno z nejdůležitějších polních zvířat, bez nich by byl život v kulturní krajině velmi chudý. 
Kresba převzata z knihy Pole a louky z edice Průvodce přírodou, IKAR.
HRABOŠ POLNÍ
U nás patří k nejhojnějším zástupcům početného řádu hlodavců. Hraboši obývají otevřenou krajinu, především pole, a našli byste je prakticky na celém území naší republiky - od nížin až po hory. Tito drobní, kolem deseti centimetrů dlouzí hlodavci žijí v koloniích. Obývají systém podzemních chodeb, ale vchody do podzemí spojují ušlapané stezičky na povrchu. Hraboši jsou aktivní po celý rok a na zimní období si budují zásoby potravy. Velmi rychle se rozmnožují, v jednom vrhu bývá 4 - 7 mláďat a samice může mít čtyři až pět vrhů do roka.
KDE HO HLEDAT?
Spatřit polního hraboše není nijak nesnadné, tato zvířátka jsou aktivní i ve dne. Nejsnáze je objevíte teď v létě na sklizených polích. Hraboši pobíhají po svých vyšlapaných cestičkách na strništích (cestičky nelze přehlédnout), a budete-li trpěliví, určitě se jich na vyhlídnutých místech dočkáte. A pokud si na chvilku sednete na okraji pole, nad nímž loví poštolka, zcela jistě se stanete svědky scénky popsané v úvodu.
