Havárie
Hlouček pilotů na sportovním letišti v britském Woodley sledoval se zatajeným dechem akrobacii vojenského dvouplošníku Bristol Buldog, v jehož kokpitu seděl jeden z nejlepších anglických akrobatických pilotů třicátých let, poručík (Pilot Officer) Douglas Bader. Pilot se souvratem vracel nad plochu, aby předvedl jeden ze svých pověstných výkrutů provedených "nad kytičkami". Ve druhé fázi obratu však stroj sklouzl, zachytil křídlem o zem a ze stíhačky se ve zlomku sekundy stala hromada šrotu. Bader sice hrozivou havárii přežil, ale neměl na těle snad jediné místečko zdravé. Navíc mu lékaři amputovali obě nohy. Ztráta nohou byla pro jedenadvacetiletého aktivního sportovce a stíhače těžkou ranou. Ale už za několik měsíců chodil na protézách bez berlí, posléze bez hole a zanedlouho řídil i auto. Se svým přítelem poručíkem Rossem dokonce úspěšně zkoušel létat na dvouplošníku Avro 504, ale pro představitele RAF (Britského královského letectva), zejména pak pro vojenské lékaře, již nebyl způsobilý pro službu v armádě a byl demobilizován.
Opět v armádě
Vše změnila narůstající hrozba druhé světové války, o jejíž nevyhnutelnosti byl Bader přesvědčen. V roce 1939 mu pomohli spolužáci z "pilotky", kteří nyní zastávali významná místa v RAF. Znali dobře pilotní umění i velitelské schopnosti Douglase Badera a umožnili mu návrat k aktivní službě. Beznohý stíhač jejich důvěru nezklamal. Pilotní výcvik si zopakoval bez větších potíží, zanedlouho opět zvládl i svou pověstnou akrobacii a v roce 1940, osm let po havárii, se vrátil do operační služby. U 19. stíhací perutě pilotoval nejmodernější britský stíhací letoun té doby, Vickers Supermarine Spitfire Mk.I.
K peruti přišel Douglas Bader právě včas. Válka v Evropě nabírala obrátky a britští stíhači zajišťovali vzdušnou ochranu nad francouzským přístavem Dunkerque. Právě zde 1. června 1940 dosáhl svého prvního vítězství, když sestřelil německý stíhací letoun Messerschmitt Bf 109. Nakonec těch sestřelů bylo dvacet dva, ale to už se vynikající stíhač a střelec Bader stal jedním z vyšších velitelů v Královském letectvu.
Sestřelen
9. srpen 1941 nezačal pro velitele tangmerského wingu dobře. Nic se mu od rána nedařilo. Druhý pilot v jeho sestavě, Sgt. Alan Smith, onemocněl, takže se nemohl zúčastnit nastávajícího bojového letu nad okupovanou Francií. Při přeletu Kanálu mu postupně přestal pracovat rychloměr a rádio. I když Bader včas předal velení útočné sestavy jednomu ze svých pilotů, nevrátil se na základnu, jak bylo zvykem, ale pokračoval v letu. Poblíž francouzského města Lille však na Brity čekaly německé messerschmitty. V nastávající bitvě Bader na několik Němců zaútočil, ale nakonec sám dostal těžký zásah. Opuštění poškozeného letounu je pro pilota vždy riskantní, natož pro pilota beznohého. Baderovi se protéza pravé nohy zachytila za konstrukci stroje a on se z letounu nemohl dostat. Nakonec se mu to podařilo. Protéza však zůstala v kokpitu a pilot přistával na padáku jen s "jednou nohou".
V zajetí
Zejména ze začátku se Němci chovali k Douglasu Baderovi velmi slušně. Byl osobností, jejíž věhlas daleko překročil Britské ostrovy. Opravili mu protézu, kterou nalezli v troskách sestřeleného stroje, k návštěvě útvaru ho se svými piloty pozval jeden z nejproslulejších německých stíhačů, generál Adolf Galand, se kterým ho po válce pojilo dlouholeté přátelství. Maršál Göring dokonce nabídl, aby Angličané shodili nové protézy, že určí místo shozu a v dohodnutou hodinu se nebude poblíž nacházet žádný německý letoun.
Zanedlouho ale bylo s gentlemanstvím Němců k Baderovi konec. Stal ze z něj totiž notorický útěkář. Je neuvěřitelné, že se tento člověk, pro jiné lidi invalida, několikrát pokusil o útěk ze zajetí, takže mu nakonec Němci na noc protézy odebírali. Svobody se dočkal s ostatními spoluvězni, když byl Američany osvobozen zajatecký tábor v Colditzu.
Opět spitfire
Miliony Londýňanů a dalších návštěvníků metropole nad Temží sledovaly slavnou vojenskou přehlídku na oslavu vítězství. Nad hlavou jim hřměly přelétávající letouny, a kdo jiný mohl vést přehlídkovou formaci než navrátivší se Douglas Bader. Krátce po válce z armády odešel, tentokrát nadobro. V sedmdesátých letech založil charitativní organizaci na pomoc tělesně postiženým, kterým pomáhal nejen morálně, ale i finančně. V roce 1976 byl královnou povýšen do šlechtického stavu a dne 4. září 1982 ve věku 72 let sir Douglas Bader umírá. Završil se život člověka, jehož vůle poprat se s osudem by dala sílu k životu nejméně deseti dalším lidem.
PILOT LEGENDÁRNÍCH STROJŮ
Douglas Bader za svůj letecký život nalétal přes 5700 hodin na nejrůznějších letadlech. Nejčastěji je jeho jméno spojováno s dvěma typy - stíhacím dolnoplošníkem Hawker Hurricane a dalším dolnoplošníkem Vickers Supermarine Spitfire. Za své bojové úspěchy obdržel řadu vyznamenání, z nichž nejvýznamnější je řád CBE - Commander of the Order the British Empire (Komtur řádu britského impéria).
DOUGLAS BADER A ČECHOSLOVÁCI
Za druhé světové války patřil Douglas Bader k velitelům našich pilotů, kteří bojovali ve svazku RAF. Jednalo se o letce 310. československé stíhací perutě, která byla v době vrcholící bitvy o Británii spolu s dalšími perutěmi podřízena Baderovu velení. Douglas Bader si Čechoslováky velmi oblíbil a zůstal našim pilotům věrný i po válce, když u poúnorové československé vlády protestoval proti tomu, jak komunisté nakládali s našimi válečnými letci.
