Moje první setkání s naší nejmenší šelmou, lasicí kolčavou, nebylo veselé - objevila jsem ji na jednom veřejném tábořišti, kde ji ubil klackem místní hrdina. Svou statečností se nijak netajil a mrtvé zvířátko každému kolemjdoucímu hrdě ukazoval. Pozoru-hodné na celé věci bylo, že většina přihlížejících jeho "hrdinský" čin schvalovala, snad ho dokonce i obdivovala. Nad nepoměrem mezi velikostí člověka a sotva patnácticentimetrového zvířátka se nikdo nepozastavoval. Teprve později jsem si uvědomila, že mnoho lidí je ovlivněno různými pověrami a pohádkami a v lasičce vidí nebezpečného krvelačného zabijáka, který se vyznačuje tím, že se statečně vrhá i na mnohonásobně větší kořist, své oběti se zavěsí na krk, prokousne jí tepnu a vypije krev. I já jsem v dětství podobné pohádky četla, na rozdíl od jiných však tato četba můj vztah ke zvířatům nijak neovlivnila. Nepoměr mezi velikostí vynikal o to víc, že nešťastné zvířátko, které padlo za oběť lidské pověře, patřilo k malé formě, kterou původně vědci považovali za samostatný druh, a kterému dali jméno kolčavka. Lasice kolčava (Mustela nivalis) má totiž nesmírně proměnlivou velikost a v některých oblastech se vyskytují populace, v nichž dospělá zvířata dorůstají délky kolem 15 cm, zatímco obvyklejší jsou jedinci o 10 cm delší.
NEJMENŠÍ ŠELMY
Lasice kolčava může být 15 - 26 cm dlouhá (bez ocásku), hranostaj (viz obr.) měří od 17 do 32 cm. Zmiňovaný kolonok mívá kolem 20 cm a lasice dlouhoocasá je ještě o něco větší - bez poměrně dlouhého ocásku měří od 20 do 30 cm.
Krvelačná šelma
Lasice kolčava je, přes svou velikost (tedy "malost"), opravdová šelma - krvelačná a nebezpečná. Ne však člověku, smrtelné nebezpečí představuje hlavně pro hraboše a různé myšovité hlodavce, kteří tvoří až 80 % její potravy a které díky své velikosti (bývá často jen o málo větší než oni) může pronásledovat přímo v jejich norách. Neživí se ovšem jejich krví, sežere je celé. Svou nelichotivou pověst si možná vysloužila tím, že občas zabíjí víc, než je schopna okamžitě spotřebovat; pokud je hrabošů nadbytek, loví si je do zásoby. Z lidského hlediska je to tedy šelma nejen neškodná, ale naopak nesmírně užitečná, vždyť hubí živočichy, kteří se přiživují na naší úrodě.
Větší bratr
Kolčava není naše jediná lasička, prakticky stejné zeměpisné rozšíření (tj. Evropa, Asie, sever Afriky a Severní Amerika) má i její nejbližší příbuzná, která se jí velmi podobá vzhledem i způsobem života. Nejnápadnější rozdíl je ve velikosti, lasice hranostaj (Mustela erminea) bývá přibližně o deset centimetrů větší. Protože však i její velikost značně kolísá, mohou být nejmenší hranostajové podobně velcí jako kolčavy, a naopak některé větší kolčavy se velikostí podobají spíš hranostajům. V takovém případě nezbývá než se lasičce důkladně podívat na ocásek. Pokud je jednobarevný, hnědý, jde o kolčavu, je-li na konci černý, jedná se o hranostaje. Do rozpaků však můžete přijít pouze v létě, v zimě nelze kolčavu a hranostaje zaměnit - na rozdíl od kolčav se hranostajové "převlékají" do zimního kožíšku, který je krásně čistě bílý, jen špička ocásku zůstává černá. To se ovšem týká jen populací žijících u nás, jsou oblasti, kde se i kolčavy na zimu přebarvují na bílo. Je to pro ně výhodné, lasičky jsou aktivní po celý rok, tedy i v zimě, a na sněhu je bílý kožíšek lépe skrývá před početnými nepřáteli.
Lovec sám kořistí
Různí draví ptáci a sovy, stejně jako např. lišky nevidí velký rozdíl mezi myší a mrňavou lasičkou. A proti tak velkému nepříteli lasičce ani její pověstné ostré zoubky nepomohou. Zejména v letech, kdy je dostatek hrabošů, a lasičky se proto rozmnoží víc než v letech na hraboše chudých, jich mnoho padne za oběť větším šelmám a dravcům. Největším nepřítelem lasiček však zůstává nepoučený člověk. Mnozí myslivci považovali (a často ještě považují) lasičku za jednoho ze svých úhlavních nepřátel. Obviňují ji (většinou nespravedlivě), že loví bažanty a zajíce, a dříve proto po lasičkách zcela běžně stříleli. Dnes jsou tyto šelmičky (kolčava i hranostaj) chráněné, přesto jich člověk zabíjí stále víc než dost. Ne však střelnou zbraní, mnohem víc lasiček zůstává v současné době pod koly aut na různých silničkách vedoucích mezi poli: tam, kde kdysi projelo jedno (nebo také žádné) auto za den, jich dnes často projíždí několik desítek až stovek. Přesvědčit se o tom mohl v průběhu posledních dvou let každý - tyto dva roky totiž přály hrabošům, objevilo se proto i hodně lasiček. Jindy skrytě žijící šelmičky se při troše opatrnosti daly pozorovat při lovu či hrách i za bílého dne. Ale jejich přítomnost se nejvíc projevila právě na místních silničkách - vedle přejetých hrabošů a obvyklých ježků na nich bylo možné najít i značný počet zabitých lasiček.
VZÁCNÝ KOŽÍŠEK
Lasičky patří do podčeledi kunovitých, jsou tedy blízce příbuzné s některými nositeli nejvzácnějších kožíšků na světě. Do stejné skupiny patří i tak známá kožešinová zvířata, jako je např. sobol nebo norek. Ale v minulosti byl neméně cenný i kožíšek samotných lasic - zejména pak zimní kožíšek hranostajů, který byl všeobecně známý pod názvem hermelín. Většinou se používal (i s černě zakončeným ocáskem) jen na ozdobný lem, na celý hermelínový plášť bylo nutné sešít několik desítek až stovek hranostajích kožešinek. Hermelín si tak mohli dopřát jen ti nejbohatší z nejbohatších a hermelínový plášť nosili vlastně jen králové... Velmi cennou kožešinku pak má sibiřský druh lasičky, kolonok (Mustela sibirica), který se dokonce řadí mezi významná kožešinová zvířata. Kolonok je ovšem větší než naše lasičky a vzhledem i způsobem života se podobá spíš norkům.
CO JE TO LASIČKA?
Do rodu Mustela se u nás ještě donedávna řadily jen výše zmíněné druhy - kolčava a hranostaj. Ale podle nového zoologického systému (který ovšem v jiných oblastech světa platí už dávno) patří do stejného rodu i další zástupci kunovitých šelem, např. norci (u nás dříve rod Lutreola) nebo tchoři (rod Putorius).
INDIÁNSKÉ ZVÍŘE
Lasička se objevuje v mnoha indiánských bájích a pověstech. Vystupuje v nich jako nesmírně chytré až mazané zvíře, což ovšem není nijak přehnané - všechny kunovité šelmy, a tedy i lasičky, jsou velmi inteligentní a učenlivé. O jejich inteligenci svědčí i to, že jsou hravé a mnohdy jim to vydrží až do dospělosti. Lasičky vystupující v indiánských pověstech mohou být klidně ty naše - kolčava a hranostaj žijí i v Severní Americe. Může to však být i další, v Severní Americe nejhojnější druh, lasice dlouhoocasá (Mustela frenata - viz obr.), která je ovšem našemu hranostaji velmi podobná. Podoba jde tak daleko, že dokonce na zimu přebarvuje na bílo.
