V ývoj člověka neprobíhal přímo, v jediné linii, mnohé vývojové větve skončily slepě - druh v určitém období vyhynul a jeho vývoj dál nepokračoval. Nejznámější slepou vývojovou linií je člověk, který v době ledové obýval Evropu a část Asie. Byl menší postavy, zato nesmírně robustně stavěný, silný a těžký, což bylo přizpůsobení chladnému podnebí. Podle místa prvního nálezu dostal jméno člověk neandrtálský. Původní domněnku, že jde o našeho přímého předka, vědci dávno vyvrátili - neandrtálci vyhynuli, jejich vývoj dál nepokračoval. Ale nejnovější nálezy a jejich přesné datování ukazuje, že neandrtálci žili v Evropě ještě v době, kdy se sem z Afriky dostával subtilnější člověk moudrý, jehož potomky jsme my všichni. Na mnoha místech Evropy tak po určité období nepochybně žily oba druhy lidí vedle sebe.
Ale nové nálezy stavějí před vědce nové hádanky. Jak se spolu ty dva druhy lidí snášely? Proč vlastně neandrtálci vyhynuli? A vyhynuli skutečně beze zbytku? Dnes se zdá, že méně přizpůsobiví neandrtálci podlehli v konkurenčním boji modernějšímu typu člověka, kterému v šíření napomáhalo i oteplení kontinentu a lepší přizpůsobivost. Nicméně neandrtálci byli také lidé - mluvili, spolupracovali při lovu, pohřbívali své mrtvé... Vědci proto nevylučují, že část jejich populace nebyla z Evropy vytlačena či vyhubena, ale byla asimilována, splynula s nově příchozím druhem. To by ovšem znamenalo, že mnozí z nás, Evropanů, v sobě nenesou pouze geny afrického člověka vzpřímeného a jeho přímého následníka, člověka moudrého, ale i otužilého a dávno vyhynulého člověka neandrtálského.
ZPŮSOB POHYBU
Přestože mají lidé i lidoopi velice podobnou tělesnou stavbu, najdete mezi nimi řadu rozdílů - hlavní rozdíly mezi jednotlivými druhy jsou především důsledkem odlišného životního prostředí, v němž se ten či onen druh pohybuje. Mimořádně dlouhé ruce gibonů svědčí o tom, že tato zvířata žijí téměř výlučně v korunách stromů a z větve na větev ručkují a přehupují se kyvadlovým pohybem. Podobným způsobem se v korunách stromů pohybují i orangutani - a také oni mají ruce velmi dlouhé a všechny končetiny vybavené dlouhými štíhlými prsty. Na opačném konci stojí člověk, který za vzpřímenou chůzi zaplatil ztrátou protistojného palce na zadní končetině (noze) a zkrácením paží a prstů nohou. Šimpanzi a gorily stojí kdesi uprostřed - dovedou výborně šplhat, ale často se také pohybují po zemi, v určitých situacích i vzpřímeně, mnohem častěji však po všech čtyřech. Zadními končetinami přitom došlapují na plné chodidlo, předními se o zem opírají klouby dlouhých prstů, které složí do dlaně.
