Mistr rybář

Udržet se na špičce určitě stojí spoustu času a energie. Jaké jsou hlavní předpoklady úspěchu? Závodní muškařina vyžaduje přirozený cit pro vodu a velkou zkušenost. Znamená to jít 5-6krát týdně na ryby. (Řekl bych sedmkrát, ale to by se mnou žena nemluvila.) I proto jsem toho po deseti letech nechal. Stávalo se mi, že jsem závodil sám se sebou i tehdy, když jsem si šel k vodě jen tak v pohodě zachytat. Co vás k rybám přivedlo? Jako každý kluk jsem samozřejmě začal pytlačit, i když to není nic, čím bych se měl chlubit. Přišlo to nějak samo sebou. První skutečný prut mi koupil strejda, vlastně jsem si na něj vydělal za pomoc na jeho statku. Na svoji první rybu si asi nepamatujete. Na první lososovitou rybu si nevzpomínám, od té doby jich byly tisíce. Dodnes ale mám před očima svého prvního kapra. Šel jsem večer chytat na hnojáčka na řeku a dodnes si pamatuju, jak pyšně jsem potom dvoukilového kapra nesl ve vezírku domů. Hrozně moc mi chutnal, protože jsem ho ulovil já. Muškařit jste začal už v dětství? Kdepak. Až když jsem chodil každý den z práce po mostě přes Otavu a vydržel se hodiny koukat, jak z hladiny sbírají lipani a ukazují ty svoje nádherné hřbetní ploutve. To člověk nevydrží, aby si nehodil. Snad každý úspěšný muškař si nástrahy vyrábí sám. Proč? V tom je mimo jiné krása muškařiny - člověk vidí u vody nějakého broučka, doma si sedne a inspirován začne vázat mušku jako malíř maluje plátno. Uváže ji a neví, jestli je dobrá. Tak ji jde zkusit. Dříve jsem si zakládal na maličkostech. Když jsem potom dal klukům na kroužku nakreslit různý hmyz, udělali jen pár čar, kterými vystihli to nejdůležitější. Díky nim jsem pochopil, že při vázání nejsou důležité detaily, které ryba přehlédne. Jde o to, zachytit hlavní znaky. Vážou se pouze napodobeniny skutečných druhů, nebo zbývá i prostor pro fantazii? Já dávám přednost napodobeninám, inspiruji se skutečným hmyzem. Ale na druhou stranu jsem viděl neuvěřitelné barevné paskvily, které bych si k vodě v životě nevzal, a ryby je hltaly jako bláznivé. Dodnes jsem nepochopil, co jim to může připomínat, ale je to tak. Jak dlouho výroba umělé mouchy trvá a jaký materiál se používá? Pro běžné chytání většinou stačí 5 minut, ale některé typy zaberou třeba hodinu i víc. Srst a peří, to je základ, bez něhož bychom se neobešli, i když se začínají objevovat i umělé materiály. Mám vzorky snad ze všeho, co létá nebo co má chlupy. Ze pštrosa, vačice, vydry, ondatry i tuleně. Ale používá se i peří z obyčejných kohoutů a slepic. Při nesoutěžním rybolovu jenom muškaříte, nebo chytáte i jinak? Mám rád všechny disciplíny a chytám všechny druhy ryb. Jím je rád, ale nerad je zabíjím. Před pár dny chytil malý kluk vedle mě lipana a ptal se, jestli si ho může nechat. Říkám, že samozřejmě. Má míru, záleží jen na tobě. On na něj chvíli koukal a pak řekl: "Když on je tak krásnej!" a pustil ho. To se mi na rybařině líbí v porovnání s myslivostí. Když se myslivec dívá na zvěř přes hledí pušky, stiskne spoušť a střela vyletí, už ji nemůže vrátit. Rybář má čas na rozmyšlenou. Spousta lidí se na rybáře dívá skrz prsty, i když ryby pouštějí. Říkají si, že je to zbytečné trápení. Ryba má v tlamičce tak málo nervů, že vpich nijak bolestivě necítí. Mnohokrát mi ryba utrhla mušku a dalším hodem jsem ji chytil znovu. Bolest zvířat je relativní. Stačí se podívat do velkochovů dobytka nebo prasat. Tam určitě zvíře trápí víc než rybáři. My se o vodu staráme, vysazujeme ryby a pak je tímto malinkým vpichem chytáme. Je to ohleduplnější než to, co člověk přírodě provádí jinde.