Giboni
Tito stromoví akrobaté obývají pralesy jihovýchodní Asie. Vědci rozlišují 11 druhů gibonů (rod Hylobates), z nichž téměř všichni ubývají nebo dokonce patří ke kriticky ohroženým. Většinou se živí rostlinnou stravou - především různým ovocem, v menší míře i listím a květy stromů, ale nepohrdnou ani ptačími vajíčky či mláďaty, hmyzem ap. Giboni žijí v trvalých párech a o mláďata se starají oba rodiče. Giboni se vyznačují také tím, že za úsvitu či při západu slunce zpívají. Některé druhy, např. siamang (H. syndactylus) nebo gibon černý (H. concolor), mají, podobně jako jihoameričtí vřešťani, k tomuto účelu dokonce vyvinutý hrdelní vak.
Orangutan
Ačkoliv jde o velkého a robustně stavěného opa, orangutan (Pongo pygmaeus) se lehce pohybuje v korunách stromů a na zem sestupuje jen zřídka. Je proto vybaven mimořádně dlouhými silnými pažemi, které jsou téměř dvakrát delší než nohy. Tito lidoopi se živí především různým ovocem, listím, výhonky stromů a kůrou, ale nepohrdnou ani náhodně nalezenou živočišnou potravou, jako je např. hmyz. Na rozdíl od většiny jiných primátů jsou orangutani samotáři. Vyvinul se u nich nápadný pohlavní dimorfizmus - samci váží kolem 90 kg, samice jsou sotva poloviční. Samci mají navíc mohutné lícní tukové polštářky a nápadný vak pod hrdlem. Orangutani obývají deštné pralesy na Sumatře a Borneu a patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Bonobo
Jako samostatný druh (Pan paniscus) byl popsán teprve v roce 1933, do té doby byl zaměňován se šimpanzem. Obývá tropický prales na jih od řeky Zaire. Bonobové jsou ze všech opů nejpodobnější lidem, jsou drobní, štíhlí a často se pohybují zcela vzpřímeně. V tlupě bonobů vládne matriarchát - vůdčí osobností je samice. Jsou všežraví: milují různé sladké plody, ale v jejich potravě má značné zastoupení i živočišná složka. Bonobové však nejsou lovci, ale sběrači: dávají přednost drobnější kořisti, jako je různý hmyz a jeho larvy, měkkýši a pod. Tak nějak si musel počínat předchůdce člověka dávno před tím, než se naučil lovit velkou kořist. Bonobo dnes patří mezi nejohroženější druhy opů vůbec - vědci odhadují, že jich v pralesích Zairu žije sotva 20 tisíc.
Šimpanz
Díky dlouholetým výzkumům v přírodě i v zajetí patří šimpanzi (Pan troglodytes) k nejznámějším lidoopům. Tato až 70 kg těžká zvířata (samice jsou o něco menší) žijí v rovníkové Africe s výjimkou pralesů Zairu. Po zemi běhá především po čtyřech, ale díky silným pažím umí i obratně šplhat po stromech. Šimpanzi jsou všežraví - živí se různým ovocem a listím, výhonky či ořechy a semeny, ale velkou část jejich potravy tvoří i složka živočišná. Nejedná se jen o hmyz a drobné bezobratlé, šimpanzi jsou zdatní lovci, kteří dokážou při kolektivním lovu zdolat i značně velkou kořist včetně jiných druhů opic.
Gorila
Gorila (Gorilla gorilla) je nejmohutnější op dnešních dnů - dospělí samci váží v průměru 200 kg, někteří i více. Obývají africké rovníkové pralesy, a třebaže mají dlouhé silné paže a šplhání jim nečiní potíže, většinou se pohybují po zemi. Gorily žijí v menších skupinách, které vede nejsilnější samec. Rozdíl mezi samci a samicemi je velmi nápadný, samice jsou téměř o polovinu menší, také nemají tak vysoký hřeben na temeni lebky. Gorily jsou býložravci, živí se ovocem, listím, výhonky a stébly trav ap. a na rozdíl od dřívějších představ jsou to mírumilovná a přátelská zvířata. Na území svého výskytu vytvářejí tři poddruhy: nejpočetnější z nich je drobnější gorila nížinná (G. g. gorilla), jejíž stavy se dnes odhadují na 40 - 50 tisích jedinců, naopak nejvzácnější ze všech lidoopů vůbec je gorila horská (G. g. beringei), posledních přibližně 300 kusů obývá nevelké pohoří Virunga na rozhraní tří válčících států - Rwandy, Ugandy a Zairu. Ve východním Kongu pak žije gorila východní (G. g. graueri).
MOHOU LIDOOPI MLUVIT?
Ti filmoví, kteří byli potomky geneticky pozměněných pokusných zvířat, zvládli lidskou řeč bez problémů. Ale skutečná zvířata mají s mluvením problémy, ne proto, že by na to nestačily jejich rozumové schopnosti, ale nemají tak dokonalé hlasové ústrojí. Když však vědci naučili šimpanze mluvit pomocí znakové řeči hluchoněmých (nebo nověji pomocí počítače), ukázalo se, že celkem přesně chápou významy slov, že jsou schopni uvědomovat si sami sebe a dokonce zvládají i jednoduché abstraktní myšlení. Také jejich city se podobají lidským - dokážou i "slovy" vyjádřit svá přání, lásku nebo nenávist, soucit, smutek či lítost.
