Dosavadním završením jejich práce byla expedice na místo Ötziho nálezu, která byla zároveň unikátním archeologickým experimentem. Do výšky 3200 metrů totiž loni v září vystoupili v přesných replikách Ötziho obuvi a v drsných horských podmínkách vyzkoušeli její vlastnosti. Výpravy se zúčastnilo i ABC, reportáž jste si mohli přečíst ve 24. čísle loňského ročníku.
Partyzánské začátky
Výzkum vedl docent Petr Hlaváček z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Protože se o historickou obuv už léta zajímá, usiloval o možnost Ötziho boty studovat. Napsal tedy do rakouského Innsbrucku profesoru Spindlerovi, vedoucímu archeologického výzkumu. Ten ale dostával podobných dopisů denně desítky. Teprve na druhou žádost odepsal, že "boty jsou k vidění v mohučském muzeu". V němčině to zní dvojsmyslně - buď jako pouhá informace o umístění bot, nebo jako nabídka k jejich zhlédnutí. Petr Hlaváček vycítil šanci a poslal kopii dopisu do Mohuče. Měl štěstí - obdržel pozvání k prohlídce. Své dojmy shrnul do několika bodů, v nichž zpochybnil závěry, k nimž dospěli pracovníci muzea. "Přes noc jsem si ve vlaku cestou zpátky vše promýšlel, a protože jsem si uvědomoval, že svůj partyzánský výpad musím legalizovat, napsal jsem do Mohuče i Innsbrucku poděkování a zprávu o tom, k čemu jsem dospěl. Asi za týden mi profesor Spindler zavolal, jestli bych neměl zájem stát se členem badatelského týmu. Byl to jeden z nejšťastnějších telefonátů mého života."
Od popisu k experimentu
Studium pravěkých bot mohlo začít. Brzy byly známy jejich vnější rozměry, ale informace o síle vnitřní výplně tvořené senem bylo možno získat pouze výzkumem samotného Ötziho. Na povolení čekali čeští vědci více než rok. "Při častém fotografování byl vystaven silnému záření z blesků a začal modrat. Objevily se i plísně. Proto bylo jeho zkoumání omezeno jen na 20 minut jednou za půl roku," vysvětluje Petr Hlaváček.
S kolegou Antonínem Blahou měli několik minut na to, aby zvláštním přístrojem udělali otisky chodidla. Teprve ty mohli na chodbě fotografovat. Ve Zlíně pak hledali děti s podobnou nohou (Ötzi měl totiž nohu dlouhou pouhých 22,5 cm) a udělali sádrové odlitky. Tak bylo možno odhadnout, jak vypadala Ötziho noha předtím, než ji posmrtné vysychání v ledovci zdeformovalo.
Tím se popisné práce daly uzavřít, ale spousta otázek zůstávala nezodpovězena. "Ukázalo se, že mnohé by mohl objasnit archeologický experiment. Rozhodli jsme se proto, že se pokusíme vyrobit repliky a jejich nošením vše ověřit."
Lýko jako základ
Ötzky, jak se botám přezdívá, jsou zvláštní tím, že mají jinak neznámou a nepoužívanou nosnou síť z lýka. Tvoří ji 15 svislých paprsků, které jsou po celém obvodu provázány pěti patry jednoduché lýkové příze. V obchodech se dá koupit pouze lýko rafikové (z palem) a to má jinou tvrdost než lýko lipové, z něhož byla síť vyrobena. Zlínští vědci se proto museli nejprve naučit starému umění přípravy lipového lýčí. Teprve potom se mohli pustit do výroby sítě.
Proč právě medvěd?
Na zlínské univerzitě mají katalog chlupů, podle kterého lze poměrně přesně určit druh zvířete. Na zbytcích obuvi a řemínků se našly kořínky chlupů a jejich zkoumáním pod mikroskopem se zjistilo, že podešve byly vyrobeny z medvědí kůže, řemínky z hověziny a vršek z jelenice. Medvědí kůže se přitom na podešve příliš nehodí, je málo odolná. Hovězina by posloužila lépe. Profesor Spindler se domnívá, že za zdánlivě nepochopitelnou volbou jsou rituální důvody. Ötzi měl z medvědí kůže i čepici a medvěd jako nejsilnější zvíře alpské oblasti hrál v rituálech tehdejších lidí určitě důležitou roli.
Kůže činěná mozkem
Z vlastností kůže bylo zřejmé, že byla činěna tuky. Pátrání po přesném postupu ale připomínalo detektivku. K činění se hodí většina rostlinných tuků a jen několik živočišných. Patří k nim tuk z kostního morku. Ale jím vyčiněné kůže byly tvrdé a nebyly odolné vůči vodě. Z olejnatých rostlin přicházely v době kamenné v úvahu pouze dvě rostliny - len a mák. Ovšem získat z nich olej tehdy ještě nebylo technicky možné. Ze stejného důvodu bylo nutno vyloučit rybí tuk. Jako nejvhodnější se nakonec ukázal tuk z mozku smíchaný s vařenými játry. Stejnou metodou činily kůže i různé přírodní národy.
Kde ale vzít medvědí kůži? Petr Hlaváček vzpomíná: "Nejprve jsme doufali, že získáme medvěda, který řádil v Beskydech. Pak jsme dostali informaci, že nějaký lovec v cizině střelil medvěda, kůže byla špatně konzervovaná, zahnila a zčásti vypelichala. Tak jsme ji koupili." Nyní bylo potřeba ji odchlupit. "Toho se dá dosáhnout vápnem. Kamennými nástroji jsme kůži odchlupovali a odškrabovali podkožní vazivo. Pak se na kůži z obou stran nanesla kaše z vepřového mozku a jater. Musí se to vždy po čase rozbalit a nános obnovit. Kolega Václav Gřešák říkal, že to je účinný prostředek, jak stáhnout všechny mouchy z okruhu pěti kilometrů, protože to silně zapáchá. Rozkladné procesy nelze zastavit a ani jsme je zastavit nechtěli."
Vyčiněnou kůži potom zlínští vědci řezali pazourky, které získali na nalezišti u moravského Buchlova a sami je naštípali.
Zázračné seno
Dokáže seno ochránit nohu před sněhem a mrazem? "Laboratorně jsme zjistili, že tepelně izolační vlastnosti dvoucentimetrové vrstvy sena musejí být vynikající. Lepší než u moderní trekingové boty. Proto jsme doporučovali, ať se jde bez ponožek, i když to vypadalo velmi odvážně a bláznivě," usmívá se dnes Petr Hlaváček.
Výsledky experimentu
Konečně byly repliky hotovy a nastal čas je vyzkoušet. Alpská expedice potvrdila vynikající schopnost bot udržet nohy v teple. "I když se v nich šlápne do vody, pocit chladu rychle zmizí. Dalším krokem se voda vytlačí a zbytek se prohřeje."
Experiment podpořil domněnku, že bota byla vzadu otevřená. "Pokrytí kůží by nemělo na ochranu před mrazem vliv. Podstatné je seno. Jelenice vpředu chrání před sněhem, otevřenou zadní částí uniká pára. Kdyby byla bota zcela uzavřená, větrání by se odehrávalo pouze u horního okraje a mohlo by docházet ke srážení par a k omrzlinám."
Ukázalo se také, že vrstva sena má skvělé tlumící vlastnosti. "Nikdo neměl pocit unavené klenby, to bylo velké překvapení. Navíc v této botě nemohl vzniknout puchýř, protože jakýkoli tlak je sítí rozložen na větší plochu. Je to univerzálně padnoucí obuv," uzavírá Petr Hlaváček.
PŘEKVAPIVÁ ZJIŠTĚNÍ
V Ötziho době (a ostatně ještě dlouhá tisíciletí potom) lidé chodili v botách jen výjimečně. Ötziho palce ale byly vbočené úplně stejně jako u dnešních lidí. U přírodních národů, které se neobouvají, bývají palce naopak vybočené. Navíc na jeho nohách nebyla zjištěna tzv. hyperkeratinóza - na prstech ani na patě neměl mozoly jako člověk, který chodí naboso. To naznačuje, že Ötzi chodil v botách pravidelně. Zřejmě v nich i spal, protože neměl spacák ani deku.
ŘEMESLA V DOBĚ KAMENNÉ?
Zákruty lýkové sítě původních bot jsou točeny levou rukou. Také uzly vázal téměř jistě levák, ale podle jiných zjištění Ötzi levákem nebyl. To by mohlo znamenat, že už v té době existovali specializovaní řemeslníci, což by pro historiky bylo velkým překvapením. Odvážnou domněnku podporuje i skutečnost, že boty a leginy byly opravovány velmi neuměle. Člověk, který je vyrobil, by si s opravami zřejmě poradil mnohem šikovněji.
