Cyklotrial je jeden z divácky nejvděčnějších sportů. Jezdec na kole při něm přejíždí auta, překonává vysoké překážky , skáče jako kamzík z kamenu na kámen a přihlížejícím se tají dech. Adrenalin stoupá, když borec přeskakuje patnáct vedle sebe ležících dobrovolníků.
Cyklotrial je jeden z divácky nejvděčnějších sportů. Jezdec na kole při něm přejíždí auta, překonává vysoké překážky , skáče jako kamzík z kamenu na kámen a přihlížejícím se tají dech. Adrenalin stoupá, když borec přeskakuje patnáct vedle sebe ležících dobrovolníků. O tomto atraktivním sportu jsme si popovídali s králem českého cyklotrialu, mistrem světa Josefem Dresslerem.
Při cyklotrialu jde o překonávání překážek. Závod má většinou osm až deset kontrolních úseků, ve kterých je jezdec bodovaný za to, jak čistě je projede. Pokud si třeba šlápne na zem, body se mu strhávají. Čistý průjezd tratí se rovná nule bodů. Mistrovství světa jsou většinou seriály o zhruba čtyřech až pěti závodech a do výsledku se pak zpravidla započítávají všechny závody, nebo se nejhorší vypouští. Mistrovství se jezdí zhruba v deseti věkových kategoriích plus v kategorii elite, ve které jsou profesionálové - nejlepší ze všech kategorií od šestnácti let nahoru.
O cyklotrialu je v poslední době slyšet poměrně často, a to většinou ve spojení s vašimi odvážnými exhibičními kousky.
Cyklotrial nyní prochází novou vlnou zájmu, v devadesátých letech byl spíš na ústupu a nikdo o něj moc nestál. Teď se karta obrátila a já se snažím tenhle krásný sport více popularizovat. Ty moje kousky, o kterých se nejčastěji mluví, však s cyklotrialem jako takovým moc společného nemají. Vyskákal jsem například na kole na žižkovský vysílač nebo jsem s kolem skočil z desetimetrového skokánku na plavečáku v Podolí. Také jsme natočili krátký film, ve kterém jezdím po střeše Paegas arény. Většinou mě ale diváci mohou vidět při běžných vystoupeních, která jsou poměrně bezpečná, i když vypadají efektně.
To k tomuhle sportu patří. Když jsem začal jezdit první exhibice, koukal jsem většinou do země a bál jsem se podívat do publika. Postupně jsem ale zjišťoval, že takhle to nestačí, a začal jsem lidi bavit. Zajíždím třeba s kolem do publika a udržuji s lidmi kontakt. Vytváří to bezvadnou atmosféru. Když takové představení vidí diváci poprvé, jsou překvapeni, že se s nimi sportovec bezprostředně baví. To je něco nového, co u nás zatím moc nefunguje.
Ale zpátky ke sportu. Začínal jste v době, kdy byl cyklotrial teprve v plenkách. Jak vůbec vznikl?
Cyklotrial vznikl koncem sedmdesátých let z trialu. To je sport, při němž jezdec na terénní motorce překonává různé přírodní či umělé překážky. Trialisty napadlo, že by mohli trénovat bez motorky, tak přesedli na kolo a nová disciplína byla na světě. U nás se objevila kolem roku 1982. Já jsem začal jezdit o rok později a napomohl tomu právě časopis ABC. Tehdy totiž v ábíčku vyšel návod na stavbu trialového kola a táta mi ho podle něj postavil. Ale bylo spíš stavěné jako motorka, protože hodně vycházelo z trialové předlohy. Měl jsem ho asi rok, pak mi táta postavil lepší, už i podle mých návrhů na vylepšení. Ale kolo z ABC přesto nezůstalo zapomenuto. V Japonsku je cyklotrialové muzeum, kde je vystavené i toto kolo.
Když jsem začínal, nebyla konkurence nijak zvlášť veliká. Bralo se to spíš jako přípravka na trial než jako samostatná disciplína. Já jsem měl takový osobitý styl ježdění, a když jsem byl na prvních závodech v roce 1985 v Řevnicích, ostatní mě za něj kritizovali. Časem se však ukázalo, že jdu vlastně stejnou cestou jako světový cyklotrial. Skoky byly čím dál divočejší a pravidla se musela neustále upravovat.
Jezdí se závody spíš venku, nebo v hale?
Jezdí se hlavně v přírodě, kde se skáče na klády nebo kameny. A každý závod je jiný. V cyklotrialu totiž nesmí mít jezdec závodní trať natrénovanou, vždycky až na místě pozná, co ho čeká. Před závodem si smí trať projít pěšky a rozmyslet si, jak ji pojede. I když se někdy jezdí na stejných místech, organizátoři se snaží trať vždycky přestavět. Proto jsou oblíbené i závody v hale, kde se dají udělat pokaždé jiné překážky z europalet, barelů, starých aut apod. Nejčastěji se jezdí právě po europaletách. Na měkkém dřevě se kolo málo ničí, a navíc mají normalizovanou výšku (15 cm), takže se staly takovou naší měrnou jednotkou. V cyklotrialu se tedy neříká, skočil jsem 135 cm, ale skočil jsem devět palet.
Spoustu věcí jsem se naučil sám a spíš jsem si třeba nechal v něčem poradit než se přímo nechat trénovat. Cyklotrial je mnohem svobodnější než jiné sporty. Jenže pokud ho chce někdo dělat opravdu pořádně, tak se mu musí věnovat naplno. Ošvindlovat se nedá žádný sport. Cyklotrial je technický sport, a když se něco naučíte, tak to člověk jen pozvolna zapomíná. Já jsem zezačátku trénoval každý den tři čtyři hodiny. Chtěl jsem být nejlepší a za tímto cílem jsem se hnal, takže jsem vlastně ani žádného trenéra nepotřeboval. Teď trénuji hlavně na exhibice, kterých dělám zhruba padesát do roka.
Jak je to s pády? Některé kousky vypadají opravdu nebezpečně.
Cyklotrial vypadá nebezpečně, protože se člověk s kolem pohybuje ve výškách. Ve skutečnosti však moc nebezpečný není, protože se všechno provádí v malých rychlostech. Když člověk ztratí rovnováhu či se správně netrefí na hranu palety, může docela jednoduše sestoupit a většinou se mu nic nestane. Kolo má zhruba jedenáct kilo, takže není problém ho odhodit a dopadnout bezpečně na nohy nebo na všechny čtyři. Samozřejmě se ale občas něco stane, proto se nesmí podceňovat výstroj. Kdysi jsem moc nenosil přílbu, jednou mi ale zachránila život a dneska bez ní na kolo nesednu.
Co byste poradil klukům, kteří chtějí s cyklotrialem začít? Jaký je pro to nejvhodnější věk?
Začít se dá kdykoli. Stačí si poladit horské kolo a už můžete jezdit cyklotrial. Jak na to, se dozvíte na mých internetových stránkách. Problém nastane až ve chvíli, kdy se budete chtít srovnávat s ostatními. Když jsem začínal já, stačilo přejet 40cm stupeň a už to bylo dobré, dneska se k lepším základům počítá umět přejet skoro metrový stupeň. V tomto ohledu to mají dnešní začátečníci mnohem těžší. Na druhou stranu má u nás skoro každý malý kluk kolo, s nímž přejíždí výmoly, dělá smyky, vyskakuje na obrubník chodníku a od toho už je krůček k cyklotrialu.
________________________
POZOR! SOUTĚŽ!
Zájemci o cyklotrial se mohou těšit na nový seriál Skoky na kole, který začne vycházet v našem časopise v průběhu letošního roku. Jedná se o školu cyklistiky, kterou vás bude provázet sám Josef Dressler. Ještě dříve však můžete získat jednu z dvanácti výukových videokazet Pepy Dresslera nazvanou Golden Bike. Stačí správně odpovědět na tuto soutěžní otázku: Na kole jaké značky Josef Dressler jezdí? Odpovědi posílejte do 10. 5. 2002 na adresu redakce: Žerotínova 38, 130 50 Praha 3 a obálku označte heslem PEPA DRESSLER.
________________________
KDO JE JOSEF DRESSLER?
Josef Dressler se narodil v roce 1971 a nyní žije v Praze. Cyklotrial jezdí od svých třinácti let. Výčet jeho medailí je příliš dlouhý, tak jenom z těch nejdůležitějších: mistr světa 1998 v kategorii Master, vicemistr světa 1990 až 1993, 1995 v kategorii Elite, sedmnáctinásobný mistr republiky. Také první na kole pokořil Petřínskou rozhlednu (299 schodů) a žižkovský vysílač (736 schodů). Na internetu můžete navštívit jeho stránku věnovanou cyklotrialu na adrese www.dressler.cz.
