Původní obyvatele Severní Ameriky lze přibližně rozdělit na dvě velké skupiny, na tzv. prérijní a lesní indiány.
Původní obyvatele Severní Ameriky lze přibližně rozdělit na dvě velké skupiny, na tzv. prérijní a lesní indiány.
Pod pojmem indiáni si u nás většinou představíme právě prérijní kmeny, obyvatele Velkých plání, kteří stavěli týpí, žili kočovným životem, jezdili na koních a lovili bizony. Asi vůbec nejznámější z nich je kmen Siouxů - sami se ovšem nazývají Lakotové či Dakotové. Z dalších kmenů můžeme namátkou jmenovat kmen Pónyů, Arapahů, Čejenů, Černonožců, Asiniboinů, Kríů, Vraních indiánů či Kiowů... Veškerý život prérijních indiánů byl závislý na bizonech: ti jim poskytovali maso, kůži na stany a oblečení i suroviny pro další životní potřeby. Prérijní indiáni proto chovali bizony ve veliké úctě a nikdy nezabíjeli víc zvířat, než potřebovali. Příchod bělochů všechno změnil - běloši vyhubili bizony a odsoudili tak prérijní indiány k hladovění a živoření v rezervacích, kam byli zatlačeni.
LESNÍ INDIÁNI
Tito indiáni obývali a dosud obývají lesnaté oblasti Spojených států a Kanady. Jejich typickými představiteli jsou Irokézové, skupina kmenů, které již na začátku 16. století uzavřely mírovou dohodu a vytvořily jakousi unii za účelem společné obrany proti nepříteli. Členy této tzv. Irokézské ligy bylo původně pět kmenů (Mohawk, Onondago, Oneida, Seneca a Kayuga), kolem roku 1720 byl jako šestý přijat kmen Tuscarorů. Typickým příbytkem lesních indiánů není týpí, ale tzv. dlouhý dům, který společně obývalo několik rodin a který se mohl dál přistavovat a prodlužovat. Dnes sice rodiny žijí odděleně, ale společenská funkce dlouhého domu zůstala zachována - rodiny se v něm scházejí ke společným obřadům a různým kmenovým akcím. Do dnešních dnů se zachoval i sociální život Irokézů. Vládne u nich matriarchát, to znamená, že o všech důležitých věcech kmenového či rodinného života rozhodují ženy. Po matce se také dědí klanová příslušnost i veškerý majetek. Každý klan má své vlastní totemové zvíře - bobra, vlka, medvěda, želvu či úhoře...
TANCE A OBŘADY
Indiáni věří, že příroda, Matka země, jim byla zapůjčena Stvořitelem, aby na ní žili, a chovají ji proto ve veliké úctě. Také všechny věci nutné k životu jsou jeho dary, za něž je nutné poděkovat. Mají proto mnoho obřadů a rituálů, jimiž své díky vyjadřují. Prostředníkem mezi lidmi a Stvořitelem byl medicinman, který měl schopnost ovládat i nadpřirozené síly, většinou vedl obřady a byl jakýmsi knězem a léčitelem zároveň. Nejčastějším výrazovým prostředkem indiánů byl a dodnes je tanec. Siouxové, jejichž život byl úzce spjat s bizony, tančili tzv. Bizoní tanec, který jim měl zajistit úspěšný lov. Pouštní kmeny, jako jsou např. Apači, Hopiové či Navahové, tančili Dešťový tanec. Ten měl přivolat déšť a zajistit jim úrodu kukuřice a dalších plodin, které pěstovali a dosud pěstují. Dalším, u prérijních kmenů asi nejposvátnějším obřadem byl Tanec slunce, v jehož průběhu vstupovali mladíci do dospělosti a stávali se z nich bojovníci. Když bílí přistěhovalci zdecimovali stáda bizonů a prérijní kmeny hladověly v rezervacích, ujal se mezi nimi Tanec duchů, kterým se snažili přivolat bizony zpět. Irokézové, kteří nekočují, ale žijí usedle v dlouhých domech, děkují Stvořiteli za plodiny, které pěstují. Tyto slavnosti probíhají v různých ročních obdobích, nejčastěji však v období jejich sklizně. A tak můžeme mezi lesními indiány zažít Slavnost kukuřice, Slavnost fazolí či Slavnost jahod...
__________________
ŠKOLA
Indiánské děti, které žijí v rezervaci, či lépe na indiánském teritoriu, se školní docházce nevyhnou. Škola v rezervaci však nemusí být státní, a co je nejdůležitější, děti se v ní dnes učí již téměř zapomenutá tradiční řemesla a také svému původnímu jazyku, je proto určitá naděje, že se původní kultura nakonec přece jen zachová. Učitelé ve škole nemusí být nutně indiáni, učí zde i bílí.
_____________________
POW-WOW
Kromě obřadů náboženských pořádali indiáni také společenské slavnosti, velká shromáždění, při nichž se zpívalo a tančilo za doprovodu bubínků, chřestidel a píšťal. Novodobá podoba těchto slavností se jmenuje Pow-Wow a je rozšířená prakticky po celých Spojených státech a Kanadě. Dnes je to mezikmenová slavnost, na které obvykle probíhají taneční soutěže, v nichž tanečníci a tanečnice předvádějí své umění. Každý tanec má svůj význam, je to vlastně stylizované předvádění určité činnosti - lovu, plížení, rozdmychávání ohně... Pow-Wow můžete vidět také u nás - stejné taneční slavnosti pořádají i euroindiáni a toto "bělošské" Pow-Wow je stejně barvité, stylové a nápadité jako slavnosti skutečných indiánů v Americe.
* * *
* Bavlněné pokrývky navažských indiánů z 19. století Vlevo nosítka , v nichž nosily šošonské maminky miminko na zádech. Dítě bylo v nosítkách pevně zavinuto, a když je matka odložila, opřela nosítka např. o strom, a dítě tak mohlo pozorovat okolí. Nahoře - tradiční dýmka míru zdobená orlími pery. Dole ošatky, v nichž prérijní indiáni uchovávali zásoby na zimu, např. ovoce či obilí
* Ozdoby z 19. století. Stříbrný náhrdelník zdobený tyrkysem je typický pro Navahy, druhý, zdobený korálky a bobřími zuby, zdobil Vraní indiány
* Bohatě zdobené totemy severoamerických indiánů z 19. až první poloviny 20. století byly 12 - 15 metrů vysoké
Foto archiv
