Jedním z našich nejznámějších fotografů přírody je Oldřich Mikulica , autor pěti fotografických knih o ptácích. Právě on stojí i za řadou jedinečných záběrů ledňáčků, kukaček, volavek a dalších opeřenců, kteří se představí v připravovaném večerníčku Vydrýskova tajemství režiséra a scenáristy Václava Chaloupky.
Jedním z našich nejznámějších fotografů přírody je Oldřich Mikulica , autor pěti fotografických knih o ptácích. Právě on stojí i za řadou jedinečných záběrů ledňáčků, kukaček, volavek a dalších opeřenců, kteří se představí v připravovaném večerníčku Vydrýskova tajemství režiséra a scenáristy Václava Chaloupky.
Co vás přivedlo na dráhu fotografa a kameramana zvířat?
Už jako malý kluk jsem se zajímal o přírodu. Najednou mi přišlo líto, že na své zážitky nemám památku. Nejsem typ člověka, co vydrží lenošit. Musím pořád něco dělat. Nadchlo mě jít za zvířetem, dostat ho před objektiv a zachytit v nějaké fázi. Začínal jsem s hlučným velkoformátovým fotoaparátem a číhal u hnízda na mandelíka. Kdykoliv přiletěl a cvakla závěrka, naštvaně se ozval. Později, když jsem si pořídil tichou kameru, se choval úplně bezprostředně. Musím ale přiznat, že mě více baví focení. Je to dynamické. Cvak! - a buď to tam je, nebo ne.
Proč vás neláká pracovat s ochočenými zvířaty?
To je stejné, jako kdybyste horolezci položila otázku, proč nevyšlape Sněžku, ale škrábe se na Mont Everest. Práce se zvířaty ve volné přírodě je mnohem silnější zážitek. Musím znát chování druhu, jejž chci zachytit. Jedním z málo problémových ptáků je např. ledňáček. Je bezprostřední. Buduje si hnízdo v podobě asi metr dlouhé nory v břehu rybníka. Hrabe je vzhůru směrem k povrchu a občas se prohrabe ven. Pak musí začínat znovu. Ledňáčky již mám vyfotografované i natočené, přesto bych chtěl ještě letos připravit umělé hnízdo, v němž bych mohl točit a fotit mláďata.
Můžeme se na ledňáčky těšit i v připravovaném seriálu?
Určitě, protože jsou to líbiví ptáci. Já však mám mnohem raději kukačky. Jsou úžasně tajemné. Například se stále přesně neví, proč kladou vajíčka do hnízd jen určitého druhu ptáků, nebo proč je každé kukaččí vejce jinak zbarvené. Zkoumat kukačky přijela jednou na jižní Moravu skupina vědců z Norska. Shodou okolností zrovna vyšel můj článek o kukačkách, a tak mě kontaktovali. V Čechách objevili ideální podmínky pro výzkum: zatímco v Norsku našli tak jedno vejce za rok, protože je hledali u lindušky luční, u nás jsem jim našel padesát vajec během několika měsíců. Kukačky je totiž nejčastěji kladou do hnízd rákosníků.Tady vidíte, jak je úspěch závislý na znalosti druhu. I když - musíte pro to mít i určitý cit. Součástí výzkumu bylo označení ptáků vysílačkami, díky tomu vědci zjistili, že jedna kukačka má teritorium 2 - 3 km 2 velké.
Získal jste přitom o kukačkách i nějaké vlastní poznatky?
Myslím si, že právě barva kukaččích vajec závisí na prostředí, v němž se pták pohybuje. Když se mu v něm zalíbí hnízdo s určitými vajíčky, snese do něho své vejce. Mládě se musí vylíhnout dříve než vlastní ptáčata hostitelů, aby je stačilo vyházet. Malá kukačka totiž spotřebuje stejné množství potravy jako pět mláďat rákosníků, konkurence se proto musí zbavit. Na hřbetě má citlivé body, s jejichž pomocí zjistí, že jí v hnízdě cosi překáží. Vykulí si vajíčko na hřbet, opírá se nožkami o stěny hnízda, couvá k jeho okraji a snaží se vystrčit je ven. Je to skutečný boj, trvající i několik hodin. Už jsem byl svědkem toho, že kukačka vypadla i s vajíčkem.
Co musíte podstoupit, abyste mohl být při podobných událostech?
Protože se specializuji na ptáky kolem vody, nosím rybářské gumáky. To většinou stačí, protože sahají až nad pas. Před filmováním si ale musím vybudovat úkryt, aby mě ptáci neviděli. Měl by být co nejmenší, proto se v něm lze jen špatně pohybovat. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsem vyměnil fotoaparát za kameru - pro filmový záznam lépe najdu uplatnění, ale měnit ve vodě kameru za fotoaparát je těžké a v krytu většinou ani není místo, kam jedno či druhé položit. Proto nosím jen jeden přístroj, a dávám přednost kameře.
Existuje něco, co se vám nepodařilo natočit a na co nemůžete zapomenout?
Takovým mým nesplněným snem zůstává např. návštěva kolonie pelikánů v dunajské deltě. Jednou už jsem se tam vypravil. Cesta bohužel vedla dvacetikilometrovým pásmem rákosí, mokřin a bažin. Měl jsem sice k dispozici loď, ale ke kolonii jsem se stejně nedostal. Bylo to přece jen příliš riskantní, z těchto končin by se člověk už také nemusel vrátit. Ale těch snů a plánů mám ještě mnoho a věřím, že se mi alespoň některé z nich splní. A třeba i něco, o čem ani nesním - u fotografování a filmování přírody totiž hraje svou roli i štěstí a náhoda.
________________________
NENÁPADNÝ RYBAŘÍK
Ledňáček říční ( Alcedo atthis ) patří do řádu srostloprstých ( Coraciiformes ). Jméno dostali tito ptáci podle slabých, částečně srostlých prstů končetin. U nás jsou ledňáčci vázáni na čisté neregulované toky řek a potoků, v nichž žijí původní nebo jen málo pozměněné populace ryb. Ledňáčky však můžeme i přes nápadné barvy v přírodě snadno přehlédnout - jsou totiž malí a ostražití, a přitom nesmírně rychlí. Pokud nenajdeme ledňáčkovo oblíbené lovecké místo, většinou ho zahlédneme pouze jako rychlý, svítivě modrý záblesk nad hladinou. Prozradí ho jen pronikavý hvízdavý křik, jímž se za letu ozývá.
__________________________
HNÍZDNÍ PARAZITISMUS
Kukačky tvoří samostatnou čeleď kukačkovitých ( Cuculidae ), do níž zoologové řadí přibližně 130 druhů kukaček z celého světa. Kladení vajec do cizích hnízd však není jejich společným znakem, právě naopak, téměř dvě třetiny kukaček hnízdí zcela normálně: samostatně vysedí mláďata z vajíček, samostatně je i vychovají. Do cizích hnízd ukládá svá vejce asi 50 druhů, tento jev odborníci nazývají hnízdní parazitismus. Některé kukačky jsou přitom vysoce specializované, vajíčka podvrhují jen do hnízd určitého konkrétního ptáka. Jiné tak vybíravé nejsou, k nim patří i naše kukačka obecná ( Cuculus canorus ), která klade vajíčka do hnízd více než sta druhů drobných pěvců.
