Uměním měnit barvy prosluli chameleoni, ale stejnou schopností vybavila příroda i mnoho dalších živočichů. Za opravdové mistry "převleků" můžeme např. považovat některé mořské živočichy. A na jednom z prvních míst mezi nimi obří sépii z pobřežních vod jižní Austrálie.
Uměním měnit barvy prosluli chameleoni, ale stejnou schopností vybavila příroda i mnoho dalších živočichů. Za opravdové mistry "převleků" můžeme např. považovat některé mořské živočichy. A na jednom z prvních míst mezi nimi obří sépii z pobřežních vod jižní Austrálie.
Hlavonožci jsou prastarou skupinou živočichů, která se na Zemi objevila již v prvohorách. Tenkrát ještě měla většina z nich měkké tělo ukryté ve schránce - podobně jako dnešní loděnky. Ale postupným vývojem se schránka u mnoha druhů zredukovala nebo dokonce zanikla úplně. U sépií,
BARVOMLUVA
Popsat, jakou barvu má obří sépie, je velmi obtížné. I v klidu vypadá každá jinak - každá je totiž zbarvena podle okolního prostředí tak, aby byla co nejvíce maskována. Ale při vzrušení, setkání s jinou sépií nebo třeba s potápěčem svou barvu prudce změní: touto barevnou proměnou sépie signalizují hrozbu a agresivitu, nebo naopak strach, případně reagují na jedince opačného pohlaví a dávají najevo svou ochotu k páření. Za prudké změny barev je zodpovědná podkožní vrstva četných pigmentových váčků zvaných chromatofory. Váčky obsahují především žluté, červené, černé a hnědé barvivo. Podle pokynů z mozku se buňky s barvivem smršťují a vypuzují pigment do kůže, která tak nabývá požadovaného odstínu. Kombinacemi stahů a roztahování buněk pak vznikají na kůži různé pruhy a barevné vzorce.
SOUBOJ BEZE ZBRANÍ
U měkkýšů bychom neočekávali nějakou zákeřnou a nebezpečně zraňující zbraň. Dokonce ani u dravých druhů. Ale sépie takovou zbraní vybavené jsou - jejich ústní otvor je ozbrojený čelistmi připomínajícími silný papouščí zobák. Uštípnout jím soupeři jedno či více ramen není žádný problém. Souboje samců v době páření by proto mohly být značně nebezpečné pro oba zúčastněné. Sépie proto vyvinuly zvláštní ritualizovaný souboj: zplošťují tělo, vlní lemem pláště, a hlavně hýří pronikavými barvami, jimiž se snaží zastrašit soupeře. Proplouvají navzájem kolem sebe tak dlouho, až slabší jedinec bez boje (tudíž nezraněn) ustoupí. Vlastní páření sépií probíhá zajímavým způsobem - samec podá svůj spermiemi naplněný váček (spermatofor) samici do ústního otvoru. Ta ho ovšem nespolkne, naopak, váček samovolně praskne a spermie proniknou do plášťové dutiny, v níž oplodní vajíčka.
ŽIVÉ KRÁPNÍKY
Sépie svou snůšku nehlídají jako chobotnice, snaží se proto vajíčka naklást na to nejbezpečnější a nejskrytější místo, jaké se jim podaří najít. Nejčastěji to bývá nějaká podmořská jeskyně, do jejíhož nejvzdálenějšího kouta sépie svá vajíčka ukryje. Klade je jednotlivě a každé pečlivě zavěsí na strop jeskyně jako malý krápníček. Po čtyřech měsících se z nich líhnou asi 2,5 cm dlouhá mláďata, která jsou dokonalou kopií své matky. Mají dokonce i vyvinutou sépiovou kost, která je u průsvitného plůdku viditelná jako temný stín ve hřbetní části těla.
DOKONALÉ OKO
Nejen mozek, ale i oko sépie (či jiného hlavonožce) je ve srovnání s ostatními bezobratlými naprosto výjimečné - je mimořádně dokonalé a obsahuje čočku, která nápadně připomíná čočku v lidském oku. Přesto tu určité rozdíly jsou - jiný je zárodečný vývoj oka, také způsob, jak funguje, se liší. Např. při zaostřování na různé vzdálenosti pracuje u lidí samotná čočka, zatímco sépie mění tvar celé oční bulvy, čímž čočku přibližuje nebo vzdaluje od sítnice. Množství světla dopadajícího do oka kontroluje místo zorničky nezvykle tvarované oční víčko. Někteří zoologové se domnívají, že sépie nevidí barevně. Pokud by tomu tak opravdu bylo, musela by mít obrovský cit pro různé tóny barev a jejich odstíny od nejsvětlejších po nejtmavší, jinak by nemohla tak dokonale přizpůsobovat své zbarvení barvě okolního prostředí.
ÚKRYT VE VLASTNÍM MRAKU
Sépie se většinou spoléhá na své maskování, ale v okamžiku, kdy se cítí bezprostředně ohrožena, prudce vyrazí na útěk. Slouží jí k tomu dvě přizpůsobení - zatímco za normálních okolností se pohybuje pomalu, zvolna plave za pomoci ploutevního lemu směrem vpřed (tj. hlavou a chapadly dopředu), v nebezpečí prudce vyrazí vodu z plášťové dutiny a doslova se tak katapultuje dozadu. Současně vypustí hustý mrak inkoustové barvy, který nepřítele zmate - sépie mu zmizí z očí. Někteří zoologové se dokonce domnívají, že oblak inkoustu má útočníkovi připomínat samotnou sépii, takže svůj útok zaměří na něj, zatímco sépie se mezitím stačí ukrýt.
OSM PLUS DVĚ
Podíváte-li se na sépii, zaujme vás její velké oko a pak nepochybně chapadla. Napočítáte jich osm, ale sépie má ve skutečnosti chapadel deset. Ta poslední dvě, tzv. tentakuly, mají jiný tvar a sépie je používá k lovu - pohybuje jejich konečky a vábí jimi kořist do blízkosti ústního otvoru. Pokud zrovna neloví, skrývá tentakuly v plášti.
OBR Z AUSTRALSKÝCH VOD
Pravé sépie (rod Sepia) patří spíše k menším zástupcům hlavonožců. Výjimkou je největší druh, Sepia apama, který měří v průměru 76 cm (nejběžnější a nejznámější středomořský druh, sépie obecná, S. officinalis, dorůstá sotva poloviční délky). Tato obří sépie je doma v pobřežních vodách jižní Austrálie, nikde jinde prakticky nežije. Je dravá, loví členovce, ryby a další mořské živočichy. Sama ovšem slouží jako potrava větším dravcům, především delfínům a žralokům, někde ji však loví i lidé, kteří ji považují za lahůdku.
