Na Hané najdete řadu více či méně zchátralých zámků, jež kdysi sloužily jako sídla venkovské šlechty a za komunistické éry je vesměs používala tamější JZD. Jedním z takových zámků je Dřínov u Kroměříže, jehož nový majitel, Jaroslav Sviták, nás pozval na návštěvu.
Na Hané najdete řadu více či méně zchátralých zámků, jež kdysi sloužily jako sídla venkovské šlechty a za komunistické éry je vesměs používala tamější JZD. Jedním z takových zámků je Dřínov u Kroměříže, jehož nový majitel, Jaroslav Sviták, nás pozval na návštěvu.
V loňském čísle 26 jsme uveřejnili článek o Jožkovi Osobovi, který je podle naší databáze předplatitelů nejvěrnějším čtenářem ABC. Na základě tohoto článku se nám ozval Jaroslav Sviták, který si ábíčko každoročně předplácí už od roku 1964. Jelikož se ale přestěhoval, naše databáze ho jako nejvěrnějšího čtenáře bohužel neodhalila. Jaroslav Sviták náš časopis upřímně miluje, pečlivě si jej archivuje, a i když je mu dnes 47 let,
RUINA NA PRODEJ
Renesanční zámek Dřínov stojí uprostřed stejnojmenné vesnice a přiléhá k němu zámecký park. Původní středověká tvrz ze 14. století byla koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek. Majitelů se na panství vystřídalo nespočet. Dnes stavba na první pohled vypadá zchátrale a budí bezútěšnou představu nekonečné práce a velkých investic. To byl také důvod, proč obec v polovině 90. let zámek za nevelké peníze prodala Jaroslavu Svitákovi, který si tak splnil svůj klukovský sen. Ze stejného důvodu přešla do soukromých rukou podobných dobrodruhů i řada zámků v blízkém okolí. Dřínovský zámek byl ve velice špatném technickém stavu. Nosné zdi cihlové stavby se rozjížděly do stran, klenuté stropy se leckde propadly, střecha byla děravá jako řešeto a mnoho historických soch a nástěnných maleb kvůli nešetrnému zacházení předchozích uživatelů vzalo za své.
TĚŽKÁ PRÁCE
Jaroslav Sviták je právník, ale ve svém životě už vyzkoušel desatero řemesel. Nepřinesla mu však bídu, jak praví přísloví, ale bohatý základ zkušeností pro život zámeckého pána. Jako takový však netráví celé dny v poduškách z prachového peří, ale od rána do noci dře a zvelebuje své sídlo. Když mě po zámku provázel a ukazoval, co všechno udělal sám nebo za pomoci jednoho dvou lidí, nechtělo se mi věřit, že něco takového člověk dokáže. V pravém křídle majitel zámku vyrábí vyřezávaný kazetový strop budoucího společenského sálu, jehož základem je kostra z mohutných trámů. Ty už vlastnoručně usadil na jejich místo (nutno dodat, že je to v prvním patře) a nyní do nich vyřezává ozdobný reliéf. Nad polovinou tohoto křídla je už i nová střecha, postavená zčásti ze státního grantu a zčásti z prostředků majitele. Ve střední části zámku se Jaroslav
TAJNÁ CHODBA
V levém křídle je také vstup do tajné podzemní chodby, která byla zbudována pravděpodobně jako úniková cesta pro případ napadení zámku vzbouřenými poddanými. Chodba byla už v dávných dobách zasypána, ale rodina Svitákových ji obnovila, a dokonce elektricky osvětlila. Za hlavní budovou zámku je přistavěna zámecká kaple. Stejně jako zbytek stavby je i ona silně zdevastována. Oltář i lavice dávno zmizely v propadlišti dějin, z freskového stropu zůstaly jen zbytky a z barokních soch zámecký pán zachránil většinou jen torza.
Nejzajímavější částí zámku je šestatřicet metrů vysoká věž. Ta byla přistavěna až v 19. století, ale než zámek koupil Jaroslav Sviták, zmizelo z ní dřevěné schodiště i strop a zůstal jenom dutý čtyřhranný sloup. Zámecký pán dřevěné schodiště i s mezipatry vybudoval znovu a nahoře zhotovil nový strop. Podlahu vyhlídkové plošiny vydláždil a uprostřed vztyčil železnou korouhev.
NA ZÁMKU STRAŠÍ
Ke starému zámku neodmyslitelně patří strašidlo. Na Dřínově mají hned dvě. Prvním je bílá paní, o které se příliš neví, neboť ji na vlastní oči vidělo jen několik lidí. Já naštěstí ne. Toho, kdo toto strašidlo spatřil, prý brzy poté potkalo neštěstí. Druhým strašidlem je voják wehrmachtu, který ke konci druhé světové války údajně ostřeloval ze zámecké věže členy osvobozenecké armády. Zatímco ostatní Němci se z Dřínova stáhli na západ, tento jediný zůstal uvězněn na malé plošině věže a nemohl uniknout.
TAJNÉ POKLADY
Strašidla bychom tedy měli, ale co poklad? Renesanční zámek, v němž žily celé generace šlechty, jich musí skrývat hned několik. A pár jich také už vyplavalo na povrch. Nejsou to sice truhlice plné zlata, ale i takové keramické či skleněné nádobí z dávných věků nebo panenka, která patřila nějaké holčičce před sto padesáti lety, mají určitě svou cenu. Jaroslav Sviták poklady nejen objevuje, ale i ukládá. Zakopal či zazdil jich už více než desítku. Také to nejsou zlaté šperky, ale třeba školní mapy z různých období, padesát let staré lyže, celý ročník časopisu, knihy, mince, ale i různé předměty denního života, které nám dnes připadají obyčejné, ale možná za dvě stě let, až je někdo objeví, budou opravdovým pokladem.
SOUKROMÉ MUZEUM
Jaroslav Sviták není jenom zámecký pán a řemeslnický všeuměl, je také vášnivý sběratel. Ptáte se čeho? Všeho! A to doslova! Zavedl mě do přízemních místností zámku, kde má dočasný depozitář svého soukromého muzea. Desítky starých mlýnků, rádií, vah, žehliček, cedulí, obrazů, zemědělských strojků, hodin, hmoždířů, praček, lustrů, přileb, hasicích přístrojů, mincí a bůhvíčeho ještě se tu kupí od země ke stropu a zakrývá vzácné veterány motocyklů a aut. Zámecký pán v nepřeberných hromadách "krásné veteše" občas zalovil a vytáhl na světlo tu sázečku brambor z předminulého století, tam zase zavařovací láhev plnou protektorátních mincí naložených v motorovém oleji.
PRO LIDI
Jaroslav Sviták je velmi systematický člověk. Nejenže neustále střádá informace o svém zámku, ale i veškeré práce, které udělá, si zapisuje do podrobných deníků, kreslí si plánky, staví modely, zaznamenává přesná data o všech nálezech, dělá soupisy ukládaných pokladů a všechno, co najde, pečlivě očistí a uschová. Chce, aby zámek jednou sloužil nejen jemu a jeho rodině, ale i celé obci a každému, kdo se o historii zdejších venkovských sídel zajímá. Ovšem práce je na Dřínově ještě na mnoho životů, a to i takových neuvěřitelných dříčů, jako je Jaroslav Sviták.
ZAJÍMAVÍ ČTENÁŘI
Jaroslav Sviták je majitelem zámku a sběratelem krásných věcí, Jožka Osoba z loňského článku zase prožil celý život na zaoceánské lodi. Tito dva muži ale celá léta četli stejný časopis. Pokud ábíčko vstoupilo i do vašeho života tak hluboce jako u nich a myslíte si, že se máte o co podělit s našimi čtenáři, napište nám do redakce (Žerotínova 38, 130 50 Praha 3) a obálku označte heslem VĚRNÝ ČTENÁŘ. Příští příběh v této rubrice může být o vás.
