Molekula života

V polovině minulého století už bylo zřejmé, že molekula DNA plní veledůležitou roli - právě v ní je uložena genetická informace, recept na stavbu a fungování všeho živého. Byly známy i její stavební jednotky, stále však zůstávalo záhadou, jak jsou v DNA poskládány, což genetikům notně komplikovalo život.

Zrození dvoušroubovice

Vysvobození přišlo v květnu 1953 z anglické Cambridge. Fyzik Francis Crick s biologem Jamesem Watsonem odhalili, že DNA má tvar nesmírně dlouhé dvojité šroubovice. Připomíná spirálovitě stočený žebřík, jehož příčky tvoří dvojice "písmen" A-T a C-G, ve skutečnosti malých

organických molekul. Právě v jejich sledu je zapsána dědičná informace.
Roku 1962 získali Watson, Crick a londýnský fyzik Maurice Wilkins Nobelovu cenu. Na jejich práci vyrostla moderní biologie popisující živý svět s udivující přesností. Geny dnes umíme "písmenko po písmenku" číst, jak dokládá rozhovor na této stránce, a dokonce do nich zasahovat. Medicíně a dalším oborům se otevřely možnosti, o nichž se před cambridgeským objevem nikomu ani nesnilo.

Kdo byl kdo

Wilkins dodal krystalografická data, bez nichž by pátrání po struktuře DNA nebylo možné. Čtyřiadvacetiletý Watson přinášel neotřelé nápady, o dvanáct let starší Crick přispíval zkušenostmi, matematicky přesným uvažováním a schopností oddělit zrno od plev.
Na řešení víceméně chemického problému (odhalení struktury jedné obří molekuly) s dalekosáhlými biologickými důsledky se podíleli fyzikové a biolog - a bezpočet dalších vědců nejrůznějších specializací, kteří byli ve správný čas na správném místě. Tu upozornili na chybu, tam poradili lepší metodu... Vědu zkrátka nelze rozdělit do škatulek oddělených pevnými přepážkami. I o tom vypovídá Watsonova velmi čtivá kniha Tajemství DNA (Academia, 1995), v níž najdete podrobnější popis historie jednoho z největších objevů 20. století.

***