Před šedesáti lety, 6. srpna 1945, zničila jediná bomba celé město – japonskou Hirošimu. Dnešní atomové a zvláště vodíkové bomby jsou ještě mnohem účinnější. A jako by to nestačilo, o získání jaderných "hraček" usilují i teroristé.
Bylo to správné? Měli Američané svrhnout atomovou bombu?
PROTI
Ti, kdo útok odsuzují, vám řeknou, že Japonsko už bylo stejně na kolenou. Jiné protiargumenty jsou cyničtější. Někdo tvrdí, že bylo třeba ospravedlnit obrovské peníze, které vývoj atomové zbraně stál. Další říká, že tehdejší americký prezident Truman chtěl ukázat americkou sílu Stalinovi. Ale v létě 1945 byl pro Američany Stalin stále ještě mnohem víc strýčkem Joem než rudým diktátorem, jehož by se měli bát. Poslední pádný argument říká, že Američané chtěli ukončit válku dřív, než se do boje proti Japonsku zapojí SSSR, který by potom chtěl okupovat jeho část.
PRO
A argumenty obhájců útoku? Japonci se zuby nehty bránili na každém atolu a připravovali se na totální válku. Každá ulice měla být pevností a ženy měly bojovat přiostřenými bambusovými holemi. Američané počítali s tím, že vylodění na ostrovech Kjúšú a Honšú si vyžádají na sto tisíc amerických padlých. Za takové situace nemohl prezident Truman rozhodnout jinak. Nikdy by neobhájil, že ve válce na život a na smrt, kterou USA nezačaly, nechal zemřít takové množství mladých Američanů, přestože měl v ruce zbraň, která mohla válku rázem ukončit, byť na úkor Japonska.
OBAVY Z KONCE SVĚTA
Ani vynikající fyzikové netušili, co se po atomovém výbuchu stane. Na počátku se někteří obávali, že výbuch spustí jadernou fúzi a vznítí se oceány i atmosféra. Nositel Nobelovy ceny A. H. Compton tuto možnost komentoval slovy: "Je lepší přijmout nacistické otroctví než riskovat stažení opony za celým lidstvem." Výpočty však záhy ukázaly, že takový scénář je krajně nepravděpodobný.
ÚČINNOST BOMB
Energie uvolněná při výbuchu se obvykle udává v množství výbušniny trinitrotoluenu (TNT), které by vedlo ke stejné síle výbuchu. Chlapeček dosáhl síly 15 000 tun TNT, Tlouštík 21 000 tun TNT. Jakkoliv jsou tato čísla působivá, je třeba poznamenat, že vodíková bomba (založená na spojování malých jader místo na jejich štěpení) je schopna uvolnit energii přibližně tisíckrát větší.
PRINCIP BOMBY: řetězová štěpná reakce
Srazí-li se těžké atomové jádro s neutronem, rozštěpí se na dvě menší jádra, uvolní se značné množství energie a mimo jiné z jádra vyletí i dva nebo tři neutrony, které se mohou srazit s dalšími jádry.
STVOŘILI JSME BOMBU
Je historickou ironií, že vývoj atomové bomby zahájil svým dopisem prezidentu Rooseveltovi pacifista Albert Einstein. Argument, že pokud takovou zbraň lze vyrobit, ať se tak stane v demokratických Spojených státech dříve než v nacistickém Německu, byl ovšem přesvědčivý i pro mírumilovného Einsteina. V pozdějších fázích projektu celá řada zúčastněných vědců usilovala o mezinárodní kontrolu jaderných zbraní a snažila se zabránit jejich použití.
NEJVĚTŠÍ SBÍRKA CVOKŮ
Na vývoji americké atomové bomby pracovalo koncem války 200 000 lidí ve čtyřiceti různých laboratořích či továrnách. Srdcem projektu Manhattan, jak se vývoj bomby nazýval, bylo místo zvané Los Alamos. Uprostřed ničeho, na náhorní plošině v Novém Mexiku, se v narychlo postavených laboratořích sešla vědecká elita Spojených států i řady zemí okupovaných Německem. Na projektu se podílelo přes dvacet stávajících nebo budoucích nositelů Nobelovy ceny.
Pro vojenského velitele projektu Leslieho Grovese představovalo vědecké osazenstvo laboratoří "největší sbírku cvoků". Vojenskému režimu se svobodomyslní vědci těžko přizpůsobovali a mnohdy na něj reagovali po vzoru dobrého vojáka Švejka. Například budoucí nositel Nobelovy ceny Richard Feynman se naučil otevírat trezory s tajnými informacemi. Nic z nich sice nevzal, ale ke zděšení vojenského velení v nich zanechal vzkazy typu "Hádej, kdo to byl". Jiný vědec byl popotahován za to, že ponechal přísně tajné výpočty mimo trezor. Obviněný se však přesvědčivě bránil, že ve výpočtech udělal chybu a každého špiona tak jenom zmate.
ATOMOVÉ ZASTRAŠOVÁNÍ
Jestliže si myslím, že můj soused má atomovou bombu, začnu pro jistotu přemýšlet o tom, že si ji musím pořídit taky. Jedině tak ho zastraším. Jaderná technologie je již tak rozšířená, že bombu by si dokázalo vyrobit na čtyřicet zemí. Už vědí, jak na to.
Jediné, co činí mnohé země zdrženlivými, je politický tlak a hrozba, že pokud si budou chtít opatřit jadernou zbraň, zasáhnou včas velmoci, tedy především USA. Jenže ty nedávno střelily v Iráku vedle, a jak ukázal příklad Libye a Severní Koreje, atomovku si lze pořídit skoro nenápadně. Přízraku jaderného hřibu se tedy hned tak nezbavíme.
***
Little boy (Chlapeček)
Hirošima, 6. srpna 1945 Nadkritického množství jaderného materiálu bylo dosaženo vystřelením uranové střely do uranového terče pomocí klasické výbušniny.
Hmotnost: 4400 kg, délka: 3,05 m, průměr: 71 cm, jaderný materiál: přibližně 63,5 kg uranu (terč 38,5 kg, střela 25 kg) Oběti: 80 000 mrtvých ihned nebo během několika dní po výbuchu, dalších 60 000 na následky ozáření do konce roku 1945, desítky tisíc obětí v dalších letech
Fat man (Tlouštík)
Nagasaki, 9. srpna 1945 Dutá plutoniová koule je obalena pláštěm z uranu. Ten odráží unikající neutrony zpět do oblasti jaderné reakce. Výbuch klasické výbušniny zmáčkne ze všech stran plutoniovou kouli, čímž se zvýší hustota plutonia a je dosaženo jeho nadkritického množství.
Hmotnost: 4900 kg, délka: 3,25 m, průměr: 1,52 m, jaderný materiál: přibližně 5,9 kg plutonia Oběti: 40 000 mrtvých během několika dní po výbuchu, celkem nejméně 100 000
Jaderné zbraně 2005
Rusko: 8400 hlavic Závazek snížit do roku 2012 arzenály na 2000 kusů
První jaderný test: srpen 1949
USA: 10 240 hlavic Závazek snížit do roku 2012 arzenály na 2000 kusů
První jaderný test: červenec 1945
Velká Británie: 100 hlavic
První jaderný test: říjen 1952
Francie: 482 hlavic
První jaderný test: únor 1960
Izrael: 100 až 200 hlavic To je však jen odhad, protože Izrael vlastnictví jaderných zbraní nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil
První jaderný test: údajně v roce 1963
Indie: 45 až 90 hlavic
První jaderný test: květen 1974 (Indie jej označila za "mírový jaderný výbuch")
Pákistán: 30 až 52 hlavic
První jaderný test: květen 1998
Čína: 432 hlavic
První jaderný test: říjen 1964
Severní Korea (KLDR): 6 hlavic Ale to tvrdí sama KLDR. Západní experti věří, že má blízko k výrobě nukleárních zbraní, ale dosud žádnou nevyrobila. Údajné atomové zbraně KLDR používá k vydírání světa, od něhož chce potravinovou pomoc
Írán: v těžkém podezření, že se chystá vyrábět nukleární zbraně, ale dosud nepostoupil do finální fáze
A kdo ještě?
Svého času měla jaderné zbraně Jihoafrická republika, avšak vzdala se jich. Podobně učinila i Ukrajina po rozpadu SSSR.
Překvapivě pokročilý jaderný program loni přerušila Libye. Jaderný program přerušily i Brazílie a Alžírsko.
ŠPINAVÁ BOMBA
Teroristé by si mohli pořídit tzv. špinavou bombu. Vlastně to není bomba, jen nálož, v níž je radioaktivní materiál - třeba vyhořelé palivo z jaderné elektrárny. Výbuch obyčejné trhaviny je rozmetá do dáli a řada ulic je zamořena třeba celé roky.
