Padáme břichem k zemi, takže si můžu plně vychutnat pohled na zvětšující se letištní plochu. Na rameni cítím instruktorovo poklepání - budeme otevírat hlavní padák.
Čekám trhnutí, ale místo něj se zhoupneme jako do peřin. Je to úžasné! Díky tandemovým seskokům si úžasný zážitek z minutu trvajícího volného pádu může dopřát každý zájemce od osmi do sta let.
Ten, kdo si chce seskok užít sám, si může vybrat z několika výcvikových kurzů, na jejichž základě buď absolvuje jeden samostatný seskok, nebo se postupně proskáče ke sportovní licenci.
S licencí může skákat sám, nebo ve skupině, může skákat pro radost, nebo i pro obživu.
Skupinové padání
Mezi nejpopulárnější sportovní parašutistické discipliny patří dnes jednoznačně RW4. Je to skupinový seskok čtyř parašutistů s kameramanem.
Při letu volným pádem skupina parašutistů v časovém limitu provádí stanovené horizontální sestavy, jež si před seskokem vylosuje, a kameraman je při tom musí co nejlépe natočit. Z videozáznamu se pak boduje každá vytvořená sestava.
Dvojice
Další oblíbenou disciplínou je free fly. Při něm skáčou dva závodníci a kameraman. Závodníci vytvářejí sestavy ve vertikální pozici. Pádová rychlost je vyšší než u RW4, figury se provádějí hlavou nahoru i dolů. Kromě výkonu závodníků se hodnotí i umělecká úroveň videozáznamu, takže na kameramana jsou kladeny stejné nároky jako na závodníky.
Pro samotáře
Pokud nechce parašutista soutěžit ve skupině, může zvolit disciplínu free style. Ani v ní se ovšem neobejde bez kameramana.
Ve free stylu skáče vždy jeden závodník s kameramanem. Jedná se o jakýsi balet ve vzduchu, takže disciplína je velmi náročná na pružnost a ohebnost závodníka. Podobnou disciplínou je sky surf, při němž provádí závodník sestavu s prknem na nohou. Prkno bývá vyrobeno z uhlíkových vláken a podobné snowboardu.
Na otevřeném padáku
Jednou z nejatraktivnějších, ale zároveň nejnebezpečnějších disciplín je swooping. Zatímco u předchozích disciplín se provádí akrobacie ve volném pádu, swoop je postaven na využití vysoké přistávací rychlosti otevřeného padáku, která přesahuje 100 km/h.
Létá se buď na dálku ve výšce metr a půl nad zemí (tak lze uletět i více než 100 metrů!), nebo na přesnost (závodník musí dopadnout doprostřed terče), rychlost a tzv. freestyle. Létají se také figury, při nichž borec, letící zpravidla v dráze těsně nad vodním kanálem, provádí různé obraty v přímém kontaktu s vodou.
Neriskovat!
Parašutismus je určitě moderním sportem, není však sportem vpravdě adrenalinovým. Nelze u něj riskovat a vystavovat se zbytečnému nebezpečí.
Většinu úrazů v tomto sportu nemá na svědomí selhání techniky, ale neopatrnost, nedbalost, nebo přecenění vlastních schopností. Parašutismus není ani sportem pouze pro bohaté.
Každý, kdo propadne kouzlu svobodného létání vzduchem, má možnost se ke skákání dostat. Počáteční investice nejsou nedosažitelné (pohybují se v řádu desetitisíců korun), vybavení se dá půjčovat a časem se vždy najde například při balení padáků, možnost peníze na skoky vydělat.
Výkonnostní skupiny
Parašutisté se podle výkonnosti dělí do pěti skupin:
Ž - student, který začíná, je pod neustálým dohledem instruktora.
A - získá ten, kdo naskáče 25 seskoků volným pádem, splní písemné testy a udělá přezkoušení z balení. Může sám skákat z letadla, ale seskoky provádí pod nepřímým dohledem instruktora.
B - pilot má více než 50 seskoků, musí splnit další testy. Musí absolvovat i skupinový seskok a umět přistát do určité oblasti. Seskoky stále provádí pod nepřímým dohledem instruktora.
C - vyžaduje více než 200 seskoků plus všechny teoretické požadavky. Takový pilot je už na instruktorovi nezávislý, ale může provádět jen ty disciplíny, které má licenčně splněny.
D - 500 seskoků a více. V této skupině je úplná nezávislost, pilot může skákat kdekoli se svojí vlastní výbavou. Skoky jsou na jeho osobní zodpovědnosti.
Vybavení
Ke skoku pro všechny disciplíny je potřeba:
Postroj - popruhy s ovládacími prvky, pevně připevněné k tělu. Na zádech má postroj obal na hlavní a záložní padák.
Hlavní padák - má obdélníkový tvar. Skládá se ze dvou vrstev, spojených žebry, které při pádu vytváří komory, které se naplní vzduchem. Má stejný profil jako křídla letadel. Výkonnost padáku určuje jeho tvar poměr plochy křídla k hmotnosti pilota.
Záložní padák - v případě závady na hlavním padáku je tento odhozen a pilot přistává na padáku záložním. Záložní padáky balí pouze certifikovaní specialisté a jejich spolehlivost je prakticky stoprocentní.
Automatický záchranný přístroj AAD (automatic activation devices) - počítač, který je součástí postroje. V případě, že ve výšce těsně nad 225 metrů nad terénem přesahuje rychlost pádu stanovený limit 35 m/s, tzn. pilot nemá otevřený a funkční padák, automaticky se pomocí pyropatrony otevře záložní padák. Každoročně zachrání na celém světě přístroje AAD životy desítkám parašutistů!
Výškoměry - jeden má pilot na zápěstí, druhý v přilbě. Ten dává pilotovi zvukové signály při průletu nastavenými výškami. První bývá nastavena na 1500 m. Druhá na 1000 m, kde pilot otevírá hlavní padák. Poslední výška je na 600 m. V této výšce se musí pilot rozhodnout, jestli přistane na hlavním, nebo v případě závady na záložním padáku.
Ceny výbavy
Cena špičkového kompletu pro profesionály se pohybuje kolem 160 tisíc korun. Piloti mívají dvě až tři sady. Z vybavení se nejvíce opotřebovává hlavní padák, který vydrží 1800 až 2200 seskoků za podmínky, že se nejdéle po 500 seskocích vymění šňůry.
