Tilandsie rostou extrémně pomalu, semenáčky dospívají někdy až za 6 - 8 let. Velmi pozvolné jsou i ostatní životní projevy - vývoj květenství, tvorba plodů a vývoj semen. Květy tilandsií mohou být zbarveny různými odstíny červené, růžové, fialové, žluté, bílé, a dokonce i zelené barvy. Těla některých druhů se v době květu zbarvují intenzivně do červena, což působí velmi efektně. Čím více světla rostlinám poskytneme, tím jsou barvy intenzivnější.
Rozmnožování tilandsií
Tilandsie můžeme množit jak vegetativně, odnožemi, tak generativně, výsevem semen. Výhodou vegetativní metody je relativní rychlost zisku nových rostlin. Ovšem jde o velmi nejistou metodu - v mnoha našich sbírkách se totiž tilandsiím nedaří úplně stoprocentně. Jinak řečeno - přírodní podmínky mnoha druhů nelze přes veškerou snahu dokonale simulovat. Tilandsie se sice vyvíjejí, rostou i kvetou, jsou však přece jen slabší a méně "živené" než jejich příbuzné v přírodě.
Vegetativní množení
Už při tvorbě květenství nebo po odkvětu vytvářejí tilandsie jednu až několik odnoží, které nahrazují odumírající vykvetlou rostlinu. Počet odnoží závisí na druhu i síle kvetoucích rostlinek. Pokud vyrůstá z jedné rostliny více dceřiných jedinců, jde o vegetativní rozmnožování a na místě původní jediné rostliny tak většinou vznikají postupně se zvětšující trsy. Původní mateřská rostlina pomalu jednu až dvě sezony odumírá a definitivně usychá poté, co její odnože vytvoří vlastní příchytné kořeny a jsou schopny samostatné existence. Mnohé druhy však vytvářejí pouze jedinou odnož, takže vlastně nelze mluvit o rozmnožování. Dceřiné rostlinky v absolutní většině vznikají klasickým odnožováním z čekacích pupenů v paždí listů blízkých bázi jedince. Pouze malá část tilandsií tvoří odnože jinak: např. T. secunda, T. prolifera nebo T. latifolia přímo v květenství, T. tricolor nebo T. juncea jakýmisi prodlouženými stonky - stolony.
Množení semeny
Tilandsie se samozřejmě rozmnožují i generativně - semeny. Většina druhů je cizosprašná (potřebuje k oplození vajíček pyl cizího jedince), samosprašných druhů je velmi málo. Semena se po opylení vyvíjejí velmi dlouho v trojdílné tobolce a jsou opatřena chmýrem, s jehož pomocí se rozšiřují do okolí. Klíčivost semínek je velmi krátká a problematická. Kamenem úrazu je nesmírně dlouhá doba, za kterou získáme z malinkého semínka rostlinku alespoň vzdáleně připomínající svým tvarem a velikostí rodičovské jedince. Vzhledem k řadě problémů při výsevech tilandsií je vhodné, aby amatérský pěstitel několika druhů přenechal tuto metodu specializovaným firmám.
