Borci na svahu - ABC v akci se záchranáři

Krkonošská horská služba je zvyklá na kratochvíle českých novinářů, a tak když jsem se jejího náčelníka Adolfa Klepše troufale zeptal, jestli bych s nimi mohl strávit jeden den, odpověď mě příjemně překvapila: "To by mělo jít."

K soutoku Labe a Bílého Labe jsem se vydal letos 3. února brzy ráno, tedy jen pár hodin před tím, než média přinesla zprávy o lavině u Špindlerova Mlýna, z níž nakonec vylezl jen "ostrý" nácvik záchranářů. Dopoledne však ještě život na stanici běžel celkem v normálu a o cvičení nepadlo ani slovo.

"Pracovní směna tady začíná v sedm ráno," vítá mě u silného kafe Klepš. Zjistí se aktuální povětrnostní podmínky, které pak můžete vidět v pořadu České televize Panorama. "Po půlhodině následuje relace, kdy se spojíme s ostatními středisky a zjistíme jejich dnešní plán a počty úrazů ze včerejška," vysvětluje Klepš.

Poté už z dispečinku odjíždí služba na detašovaná pracoviště na sjezdovce Medvědín a Pláň, odkud se vracejí až odpoledne za posledním lyžařem. Na dispečinku zůstává do jedenácti večer řidič a operátor, který musí být na příjmu i přes noc. "V případě větší akce se musí přesunout na centrálu a odsud řídit výjezd," dodává Adolf Klepš s tím, že právě v garážích dispečinku je největší množství používané techniky.

Žijeme i v létě

Záchranáře je samozřejmě nejvíc vidět přes zimu, ale hory střeží celý rok. Letní sezóna probíhá od 1. května do 30. listopadu, v celých Krkonoších je ve službě jen 16 mužů, ale práce v terénu je paradoxně náročnější. Zatímco vysoká vrstva sněhu zpřístupní i jinak těžko dosažitelné oblasti, v létě se záchranáři musí potýkat s nízkým porostem nebo třeba pařezy.

Technika je tak nepoužitelná a záchranáři musí kombinovat více druhů dopravy - někam dojedou autem, dál už třeba jen čtyřkolkou. "Přes léto jsou nejčastější rozbité hlavy po pádu z horského kola nebo poranění páteře," vypočítává Klepš.

Od prosince do dubna Horská služba přijímá i řadu svých externistů (viz box Jak se stát záchranářem) a v Krkonoších pracuje celkem 34 záchranářů. I sezónní spolupracovníci však musí splnit každoroční fyzické prověrky. "Tady je to běh na čtrnáct kilometrů s převýšením 450 metrů na časový limit," udivuje mě Klepš a dodává, že zkoušky probíhají v létě na místní černé sjezdovce.

Čtyřkolka - Bombardier outlander (pdf)

Alternativou je pak jízda na kole či skialpinistických lyžích se srovnatelnými parametry. Samozřejmě že se zvyšujícím věkem se nároky snižují, přesto muži tuhle zátěž musí zvládat až do důchodu.

Černý Jago

Jedním ze služebně starších je i Karel Novák, který dnes obsluhuje vysílačku. "Pětatřicet let," zamyslí se při odpovědi na otázku, jak dlouho už slouží. Od začátku se specializuje na výchovu lavinových psů, jak dokazuje chrápající černý labrador Jago pod stolem. "Umí hledat nejen v lavinách, ale pomáháme třeba i při sesuvu půdy nebo pátrání v sutinách," vyjmenovává Novák Jagovy dovednosti a jedním dechem dodává, že několikrát spolu pomáhali i v zahraničí.

Zásah

Mé otázky přerušuje skřípání vysílačky: "Pláň, vymknuté rameno, transport k lékaři." Operátor potvrzuje a zprávu předává kolegovi Štěpánu Dunkovi, který dnes převáží zraněné k lékaři. "Můžu s vámi?" ptám se ho a už sestupujeme do garáže k zaparkovanému modrému transporteru. "Jen nefoťte zraněného," žádá.

U paty černé sjezdovky couváme k dolní stanici lanovky, ke které se vine na všední den nezvykle velký had lidí. Ti nás s očekáváním sledují, ale zraněný na nosítkách či v saních zatím nikde. Po chvíli přijíždí na sedačce záchranář s německým lyžařem, který má omotanou ruku. Předání musí být co nejrychlejší, záchranář se v momentu vrací na své stanoviště na sjezdovce.

Takovéhle úrazy jsou tu podle Štěpána nejčastější. "Teď ho převezeme k lékaři," říká při zavírání zasunovacích dveří. U zdravotnické ambulance jej odvede na prohlídku, vyplní záznam a úkol horské služby tímhle skončil.

Poláci a Nizozemci

Zraněný lyžař s námi po celou dobu nepromluvil, jazyková bariéra je i přes dovednosti záchranářů veliká. "Denně máme problém s lyžaři z Polska.

Mají to blízko, vyrážejí sem vždycky na otočku, ale většinou si nezařídí pojištění," kritizuje Klepš. "Když se pak zraní, po nás chtějí, ať je svezem jen dolů, protože lékaře si bez pojistky nemůžou dovolit." Na mou otázku, kteří lyžaři jsou nejproblematičtější, reaguje náčelník Adolf Klepš bleskově: "Holanďani a východní Němci!" Z jakého důvodu? "To, že neumí lyžovat, by se jim dalo odpustit. Ale na sjezdovce se navíc chovají nebezpečně pro ostatní."

Záchranáři jako nutnost

Zimní lyžařská sezóna ve většině krkonošských středisek prý končí velikonočními svátky. To je každoročně konec hlavního náporu zvenku a začátek přechodu k letnímu režimu. Tímhle momentem se i z Horské služby stává na pár měsíců organizace, o které není tolik slyšet. Ale každou zimu ukazuje, že bez ní by se prostě život na horách neobešel. Tak jako to jednoho březnového dne dokázali i nám.

Horská služba v Česku

První stanice Horské služby vznikla v roce 1934 ve Špindlerově Mlýně. Tehdy šlo o samostatný záchranný sbor, HS svou činnost oficiálně zahájila o rok později. Po druhé světové válce vznikají záchranářské spolky i v dalších českých horách.

Adolf Klepš

Letos 45letý náčelník Horské služby v Krkonoších nastoupil k záchranářům v roce 1985, řádným členem se stal o tři roky později. Celý svůj dosavadní život strávil v Krkonoších.

Hřebenová rarita - Luční bouda

Záchranáři ze Špindlerova Mlýna mají tři detašovaná pracoviště. Vedle dvou klasických služeben na sjezdovkách (Medvědín a Pláň) obsluhují i českou raritu - jediné hřebenové pracoviště na Luční boudě. Záchranáři se tu ve službě střídají po týdnu vždy v pátek, denní výměnu by komplikovala složitá dostupnost.

Jak se stát horským záchranářem

Pokud bydlíte pracujete v blízkosti střediska, na místním okrsku Horské služby musíte dokázat své dovednosti - lyžařství, základy horolezectví, místopis. Poté jste přijati jako čekatelé. Absolvujete všechna školení a semináře, zhruba po roce vás vyšlou na základní školu (praktický čtrnáctidenní kurz - sedm dnů v létě, sedm v zimě), která končí zkouškami. Po jejich úspěšném složení jste dobrovolným členem a sloužíte s profesionály. Jestliže se uvolní pracovní místo, dobrovolníka po přezkoumání přijmou jako zaměstnance. O místo je však velký zájem - například ve Špindlerově Mlýně je jen šest stálých zaměstnanců.