To je název výstavy v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu, není však úplně přesný. Na výstavě neuvidíte jen zlato Inků, ale i předměty vytvořené kulturami, které Incké říši předcházely.
Hned za vchodem se ocitám v jiném světě. Ze světa živých vcházím do přítmí hrobky, ze současnosti se vracím o několik set let zpátky. V šeru chodby se třpytí poklady nevyčíslitelné ceny - umě zpracované zlaté masky, obřadní poháry, nože, šperky...
Zlato je doplněno dalšími materiály - často drahými kameny nebo polodrahokamy, perletí, červenou hlinkou, ale někdy i docela prostými materiály, jako jsou například provázky z rostlinných vláken. Dojem hrobky není náhodný - většina vystavovaných předmětů byla kdysi součástí pohřební výbavy.
Neznámé civilizace
Mluvíme-li o starověkých civilizacích, pyramidách a bohatě vybavených hrobkách, každý si představuje starověký Egypt, Mezopotámii, případně Čínu. Téměř nikdo nepomyslí na Jižní nebo Střední Ameriku. Přesto na celém tomto území vznikaly a zanikaly pozoruhodné kultury srovnatelné s těmi ve Starém světě. A i zde se zachovaly pozůstatky prastarých měst, impozantní pyramidy a bohatě vybavené hrobky dávných vládců.
Žel, podobně jako v Egyptě či v Mezopotámii, většinu z nich našli dávno před archeology vykradači hrobů a z jejich původní bohaté výbavy zbyly jen bezcenné trosky a pár střepů na podlaze.
Pán ze Sipánu
V roce 1987 objevili archeologové nedaleko vesnice Sipán v údolí řeky Lambayeque u severního pobřeží Peru nevyloupený a neporušený hrob mrtvého vládce z 10. století našeho letopočtu.
Pro andskou archeologii má tento nález stejný význam jako proslulý objev hrobky faraona Tutanchamona v Egyptě. Vládce uloženého v dřevěné rakvi doprovázelo na onen svět osm dalších osob - bojovníci, sloužící a konkubíny, pes a lamy, ale také množství oděvů, šperků a džbány se zbytky potravy.
Nádherné předměty svědčili o moci a významu vládce, kterého archeologové podle místa nálezu pojmenovali Pán ze Sipánu. Jsou dílem znamenitého umění a metalurgické techniky a přinášejí nám neocenitelné informace o životním stylu i náboženském smýšlení dávných Indiánů kultury pojmenované podle řeky Lambayeque.
Kultura Lambayeque
Kultura Lambayeque se rozvíjela na vyprahlém tichomořském pobřeží mezi 9. a 11. stoletím našeho letopočtu. Její vliv sahal až na území dnešního Ekvádoru, Kolumbie a Střední Ameriky. Její nositelé byli zemědělci (pěstovali kukuřici, fazole, dýně a bavlnu) a rybáři, rozvíjeli námořní obchod, budovali složitá zavlažovací zařízení a chrámy na hliněných pyramidách, vyráběli jemné, bohatě zdobené látky, keramické nádoby a dovedně zpracovávali kovy, které měly v jejich očích zvláštní symboliku: zlato sloužilo Slunci, stříbro Měsíci a měď Zemi.
Kromě pohárů a náhrdelníků, náušnic a ozdob zavěšovaných do nosu patřily k oblíbeným výrobkům z drahých kovů posmrtné masky, které se přikládaly na textilem obalená mumifikovaná těla nejvyšších hodnostářů.
Ztracený poklad Inků
Pro Inky a jejich předchůdce neznamenalo zlato, stříbro či platina bohatství jako pro Evropany. Byly to symboly slunce, měsíce a země. Mistrovsky zpracované šperky, obřadní masky, nože, poháry a další předměty většinou sloužili k náboženským účelům a směli je používat jen nejvyšší kněží a vládci říší.
Španělští dobyvatelé v nich ale tuto symboliku neviděli, neocenili dokonce ani jejich dokonalé řemeslné a umělecké zpracování - jediným cílem dobyvatelů bylo získání co největšího množství zlata. Uloupené předměty kvůli snazší přepravě proto bezohledně přetavili na mince a zlaté pruty.
Úžasné bohatství a nádhernou zlatou výzdobu inckých paláců a chrámů tak dnes známe jen ze zpráv tehdejších kronikářů. Řemeslnou zručnost a uměleckou vyspělost andských zlatotepců dokládají pouze jednotlivé nálezy - většinou právě ze skryté výbavy hrobů. Ty svědčí také o dlouhé tradici zlatnictví v Andách, některé z nich jsou až 4000 let staré.
Hrobka pána ze Sipánu (pdf)
Nejvýznamnější indiánské kultury Peru
Chavín (9. až 2. století před n. l.)
Nejstarší vyspělá kultura na území Peru se rozvíjela mezi 9. a 2. stoletím před n. l. ve výšce asi 3,000 m n. m. v severní části And. Nevíme ovšem, jakým jazykem nositelé této kultury mluvili, ani jak sami sebe nazývali. Prosluli zejména kamennými sochami, které zobrazují lidské postavy s atributy šelem a dravých ptáků.
Nazca (100 až 800 n.l.)
Byla pojmenována podle říčního údolí, u jehož ústí do Tichého oceánu (na jižním pobřeží Peru) se nacházelo její centrum. Její dobře rozvinutý systém silnic se zachoval až do dob Inků. Mimo to tvůrci kultury Nazca vyráběli nádherně barevné látky s fantastickými vzory; stejné vzory, ale dlouhé několik kilometrů, najdeme na planině El Ingenio nedaleko údolí Nazca. Dlouho se tvrdilo, že tyto obrazce byly určeny mimozemským civilizacím; dnes jsou ale badatelé přesvědčeni, že se jednalo o jakýsi kalendář.
Lambayeque (900 až 1100 n.l.)
Tato kultura vznikla u severního pobřeží Peru. Vyznačovala se mimořádně bohatými pohřby svých vládců a vynikající prací s kovem i keramikou.
Inkové (1438 až 1532 n.l.)
Byli nejvýznamnější z andských kultur, završili tři tisíce let předchozího vývoje. Historie Inků se začala psát již kolem roku 1200 n.l., kdy vznikl na místě dnešního města Cuzco v centrální části masívu And malý městský stát. Ale teprve kolem roku 1438 Inkové zahájili vojenskou expanzi a rychle rozšiřovali svůj vliv na sever i na jih.
V době svého největšího rozmachu na počátku 15. století ovládali území o rozloze přibližně 950 tisíc kilometrů čtverečných, sahající od dnešního Ekvádoru až na jih Chile a do Argentiny. Inkové prosluli jako vynikající stavitelé kamenných měst a silnic, vytvořili si specifické uzlové "písmo", zpracovávali zlato, které pokládali z posvátné.
