Na druhou stranu jsou přenašeči a rezervoáry nejnebezpečnějších nemocí světa – v některých oblastech dokonce i obávaného moru. Hlavní oblastí, kde se hlodavci kdysi začali vyvíjet, je Indonésie. Potvrzuje to i množství fosilních nálezů dávných, dnes již vyhynulých hlodavců.
Nejnovější nálezy kosterních pozůstatků hlodavců pocházejí z východního Timoru: v jedné z odlehlých špatně přístupných jeskyní objevili archeologové kosti třinácti vyhynulých hlodavců. Z toho jedenáct jich určili jako nové, dosud nepopsané druhy. Mezi nimi bylo osm druhů obrovských krys, které vážily přes kilogram. Nejúžasnějším nálezem je však kompletní lebka vůbec největší krysy, jaká kdy na Zemi žila – byla 40 krát větší než současný nejrozšířenější druh, krysa obecná (někdy také nazývaná černá, Rattus rattus).
Vážila neuvěřitelných šest kilogramů – to je víc, než váží většina domácích koček, takže by si asi spíš pochutnala krysa na kočce než kočka na kryse... Jen pro srovnání, zmíněná krysa obecná váží přibližně 150 gramů.
Dnes žije na Timoru jediný druh krysy, krysa timorská (Rattus timorensis), která už je ale tak vzácná, že je zapsaná do Červené knihy ohrožených zvířat. Za vymizení většiny druhů zdejších velkých druhů krys mohou nejspíš lidé, kteří zde žijí přibližně 40 tisíc let a po celou tu dobu lovili krysy pro potravu.
Timor není jediným ostrovem, kde žijí nebo žili endemické druhy krys, na každém z indonéských ostrovů se v minulosti vyvinuly svébytné druhy, které jinde nežily – např. před objevem nových druhů na Timoru objevila stejná skupina vědců šest nových druhů vyhynulých hlodavců na ostrově Flores. Je tedy zřejmé, že indonéské ostrovy ještě stále skrývají mnohá tajemství: ačkoliv už jsou z velké části odlesněné, ve zbytcích původních pralesů mohou vědci narazit na další překvapující objevy.
