Když se evropští osadníci začali usazovat na jihu Afriky, nalezli zde neuvěřitelné množství velkých zvířat. Jedním z nejrozšířenějších byly zebry kvagy.
Pruhování, tak typické pro ostatní zebry, měla kvaga jen na hlavě, krku a přední části hřbetu. Zbytek těla byl hnědý a nohy bílé. Ostatním zebrám se tedy moc nepodobala. Přesto se dnes přírodovědci kloní k tomu, že kvaga nebyla samostatným druhem. Opírají se přitom o genetické výzkumy, které říkají, že patřila „jen“ mezi poddruhy zebry stepní.
Výzkum DNA dále ukázal, že se předkové kvagy oddělili stepních zeber poměrně nedávno, před 120 až 290 tisíci roky. V té době se střídaly doby ledové, které prudce měnily podnebí i ve vzdálené jižní Africe. Při jednom takovém klimatickém zvratu zřejmě zůstala skupina zeber izolovaná ve velmi suché oblasti. Zvířata se množila jen mezi sebou, přičemž tvrdé podmínky a nedostatek vody mnoho z nich zahubily. Zebry, které přežily, daly vzniknout kvaze.
Zůstaly jen kůže
Jejich potomci pak osídlili jihoafrické pláně. Vypadalo to, že nesčetná stáda kvag nemůže nic ohrozit. V 19. století však na ně propukl zběsilý lov, zebry (ale i další zvířata) byly vybíjeny po tisících. Nikdo neprotestoval a ani přírodovědci si neuvědomovali, jak je toto „hojné“ zvíře ve skutečnosti ohrožené. Toho, že něco není v pořádku, si všimli, až když bylo pozdě. Vlastně až po roce 1878, kdy byla zastřelena poslední volně žijící kvaga. V té době ještě přežívalo několik těchto zvláštních zeber v zajetí, jednalo se však o staré a k chovu nevhodné kusy. Poslední zemřel v amsterdamské zoo pět let poté, co druh vymizel z afrických plání.
Jediné, co po kdysi hojné kvaze zůstalo, jsou tři fotografie, devatenáct kůží a několik lebek a kostí. Dnes patří mezi nejvzácnější exponáty muzeí.
Jak napravit chybu?
Osud těchto krásných tvorů nedával mnoha lidem spát. Když v roce 1969 nalezl přírodovědec Reyhold Rau v jihoafrickém muzeu špatně očištěnou kůži mláděte kvagy, sesbíral zbytky zaschlého masa a poslal je k analýze. Roku 1984 byl dokončen poměrně důkladný průzkum DNA kvagy. Mimochodem, šlo o vůbec první zkoumání genů vyhynulého živočicha. Výsledky naznačily, že kvaga byla poddruhem zebry stepní.
Rau a jeho kolegové usoudili, že pokud je kvaga „pouze“ poddruh, bude možné ji z málo pruhovaných jedinců stepních zeber opět vyšlechtit. V roce 1987 tak začali biologové vybírat a vzájemně křížit zvířata vzhledově podobná původním kvagám.
Projekt i po smrti Reyholda Raua pokračuje. Máme první zvířata, která se kvaze začínají podobat, byť ještě nemají onu krásně hnědou barvu známou ze starých obrázků. Bohužel však asi nikdo nezjistí, zda a jak se tyto zebry „vypadající jako kvaga“ chováním a vlastnostmi od původních kvag liší.
