Vše začalo, když se u jižního cípu ostrova El Hierro probudila podmořská sopka. První varování dostali místní obyvatelé už v červenci. To se ozvala slabá zemětřesení, která však během léta a podzimu nabírala na síle i početnosti. V listopadu pak, asi dva kilometry daleko od přístavu La Restiga,začala ze dna vytékat do moře láva.
Místní úřady proto pro jistotu evakuovaly celé městečko La Restinga (asi 600 obyvatel) a také další lidi z vesnic na jihu El Hierra. Lodě dostaly zákaz vplouvat do místních vod a letadla přestala létat nad jižním cípem ostrova.
Ostrovy nad horkou skvrnou
Kanárské ostrovy patří ke geologicky nejzajímavějším místům na Zemi. Stojí totiž nad takzvanou horkou skvrnou, tedy zásobárnou žhavého magmatu, která se nachází hluboko pod pevninskou desku v zemském plášti. Žár z horké skvrny propaluje pevninskou desku a vytlačuje skrze ni horkou lávu.
Tak vznikají na mořském dně sopky, které když pokračujícím výtokem lávy narostou až nad mořskou hladinu, vytvoří ostrov. Jak se pevninská deska pohybuje (a horká skvrna „zůstává na místě“) přirůstají další a další ostrovy. Po určité době se i nejmladší ostrov posune od centra horké skvrny a při následující erupci lávy začne vznikat ostrov nový. Vzniká celý řetězec sopečných ostrovů.
Erupce po 40 letech
Pro Kanárské ostrovy platí, že ostrovy, které jsou blíže k Africe, jsou starší než západní části souostroví. Nejstarší – Lanzarote a Fuerteventura – vznikly asi před 25 miliony let. Nejmladší jsou La Palma a El Hierro, jejich stáří se odhaduje na asi dva miliony let.
Jen na El Hierro se nachází asi 500 sopečných kuželů, takže není ani divu, že zrovna u jeho břehů začalo opět soptit. K předchozí pozorované erupci na tomto ostrově došlo v roce 1793, tehdy trvala asi měsíc. Poslední sopečná aktivita na celých Kanárských ostrovech pak byla v roce 1971. To vybuchla sopka Teneguia na jižním cípu La Palmy.
Kanárské souostroví není samozřejmě jediné, které za svůj zrod vděčí teplu zemských hlubin. Podobně – na horkých skvrnách – vznikly i Havajské ostrovy, Galapágy, Azory nebo Kapverdy. Navíc horké skvrny nemusí být nutně jen pod mořem, ale jsou i pod kontinenty.
Zdá se, že v dobách, kdy Země byla mladší, měly horké skvrny větší sílu než dnes. V dávné minulosti způsobily vulkány na nich vzniklé několik globálních katastrof. Podle mnohých přírodovědců zavinily i některá velká vymírání v historii naší planety. Dost možná přispěly i k vymření dinosaurů.
Měsíční krajina
Se sopečnou činností se můžete samozřejmě setkat i na jiných místech kanárského souostroví než na La Palmě a El Hierru. Asi nejvíce si sílu zdejších vulkánů uvědomíte v národním parku Timanfaya na jihozápadě ostrova Lanzarote. Série sopečných výbuchů po roce 1730 tu úplně změnila tvář čtvrtiny ostrova. Láva a sopečný popel z více než sta vulkánů zalily několik desítek vesnic a městeček. V místech kde byla úrodná pole, vyrostlo rozsáhlé sopečné pohoří zvané Montañas del Fuego (česky to znamenáOhnivé hory).
Krajina tu více než cokoliv jiného připomíná pustý povrch Marsu nebo Měsíce. (Však se zde dříve točil nejeden sci-fi film.) Nenechte se však mýlit, zdejší příroda je sice zdánlivě chudá, ale o to unikátnější rostliny a živočichové zde žijí.
Sopka vaří oběd
Sopečná činnost v Timanfaye dosud neskončila. Pod národním parkem stále dýmá činný vulkán, jak se může každý návštěvník této turistické atrakce přesvědčit. Naleznete zde místa, kde je země tak teplá, že se na ní nedá udržet ruka. A což teprve několik metrů pod povrchem. V průvodci se tvrdí, že v hloubce sedmi metrů dosahuje teplota 350 stupňů Celsia.
Zaměstnanci zdejšího parku toho využívají tak, že k potěše turistů nalévají do trubek v zemi vodu. Po chvíli, když voda proteče do několikametrové hloubky, změní se horkem v páru a jako gejzír vyfoukne z trubky ven – a turisté se leknou.
Podobně zřízenci, když se nashromáždí dostatek návštěvníků, vhazují do vykopané jámy trochu sena. Za chvíli se ze suché trávy začne kouřit a nakonec seno vzplane, teplota odkryté půdy je dostatečná k jeho vznícení.
Asi největší atrakcí je však zdejší restaurace. Kuchaři v ní nevaří na kamnech, ale mají uvnitř jámy, které vypadají jako jakési studně. Na nich jsou rošty s nejrůznějšími potravinami, které se sopečným teplem grilují. Ušetří se tak za otop a mimo to – jak může potvrdit i autor těchto řádek – zdejší jídlo chutná báječně.
Život s vulkány
Znamená to tedy, že se sopkami se dá žít, a pokud si zachováte jistou obezřetnost, může to být dokonce i výhodné. A obyvatelé Kanárských ostrovů to, zdá se, umějí.
Podmořský vulkán u břehů ostrova El Hierro, jim tak snad velké problémy nepřinese. Současná erupce vytvoří buď malý ostrůvek, nebo zde vyroste hora, která se nakonec spojí s hlavním ostrovem.
Jenom chudáci zdejší učitelé a děti. Jedni budou muset změnit učivo ve vlastivědě a zeměpisu a ti druzí se zase učit něco nového.
