Chobotnice to klidně mohly udělat - jsou inteligentní, vynalézavé a dokonce, jak se nedávno ukázalo, dovedou používat nástroje. A ještě ke všemu tady byly téměř o stovky milionů let dříve než my, takže by na to měly dost času. Naštěstí se spokojily s životem na dně moří a pevninu přenechaly nám.
Příbuzenstvo šneků
Představa hlemýždě či slimáka řešícího nějakou logickou úlohu je absurdní. Přesto jsou to příbuzní chobotnic, které naopak patří mezi nejchytřejší tvory oceánu. Někteří vědci dokonce srovnávají chobotnice se psy nebo s delfíny.
Stavitelé domů
Ke stavbě úkrytů dovedou chobotnice využít prakticky cokoliv: když jim např. vědci nabídli cihly, postavily dvě na výšku a přes ně položily třetí jako střechu. A když nenajdou nic lepšího, nahrnou kolem sebe kamínky nebo využijí prázdné lastury. Naučily se využívat i předměty vyrobené lidmi – odhozené prázdné láhve či plechovky jsou vítaným „domečkem“, o který chobotnice nemusí soupeřit s kraby či raky jako v případě mušlí.
GALERIE: 7 tváří chobotnice
Přenosný úkryt
Na indonéském pobřeží vyhazují lidé do moře kokosové skořápky. Chobotnice Amphioctopus marginatus je začaly využívat jako přenosný úkryt. Nalezenou skořápku seberou, i když ji zrovna nepotřebují. Až když se cítí ohrožené, překlopí ji přes sebe. Jsou tedy schopné myslet „dopředu“, což podle vědců znamená, že ji používají jako nástroj. Svědčí o tom i to, že její přenášení není pro chobotnici moc pohodlné a ani to není její stálý úkryt. Dokonce byli pozorováni jedinci, kteří si nosili skořápky dvě a přikládali je k sobě, aby byl jejich úkryt prostornější a uzavřenější.
Mistři kamufláže
Jen málo živočichů se dovede tak dokonale maskovat jako chobotnice. A nejedná se jen o změnu barvy. Chobotnice maskovaná (Thaumoctopus mimicus) dovede napodobovat téměř všechno, co kolem ní žije. Promění se v kraba, v platýse nebo třeba v jedovatého perutýna či mořského hada. Proměny nejsou náhodné – např. kraba ze sebe udělá ve chvíli, kdy se poblíž vyskytuje jiný, na kterého dostala chuť. Když se skutečný krab přiblíží k domnělé partnerce, z nápadníka se rázem stane večeře.
Jak se stát neviditelným
Chobotnice Japetella heathi žije v hloubce kolem 1000 m, kde už je tma, takže dravci vidí kořist jen jako obrys. Tato chobotnice se proto zbavila všech barev – je průhledná a tudíž žádný obrys nemá. Jenže některé druhy predátorů si na ni dovedou posvítit a v takovém případě její průhledné tělo přímo zazáří. V modrém bioluminiscenčním světle je naopak neviditelná červená barva, proto, jakmile zahlédne ve tmě modré záblesky, honem zčervená. A opět je pro dravce neviditelná.
Chytřejší než straky
Vědci zkoumající inteligenci chobotnic, pro ně připravili nejrůznější zkoušky a úkoly. A ty je překvapivě rychle a snadno vyřešily. Bez problémů přišly na to, jak otevřít láhev s chutným soustem, naučily se rozpoznávat odlišné geometrické tvary či různé chemické látky rozpuštěné ve vodě. Jejich učenlivost a vynalézavost je tak srovnatelná s laboratorními potkany nebo s krkavcovitými ptáky.
Jsou zvědavé a hravé
O inteligenci chobotnic svědčí i to, že jsou nesmírně zvědavé a všechno nové musí prozkoumat. S předmětem, který je zaujme, si pak dlouhé hodiny hrají. Také si podobně jako někteří ptáci „zdobí“ okolí svého úkrytu drobnými předměty – kamínky, úlomky mušlí apod. Jejich schopnosti a dovednosti přitom nejsou naučené, samotářské a krátkověké chobotnice (žijí dva až tři roky a hynou hned po rozmnožení) si naučené dovednosti nemohou předávat z generace na generaci, každá musí na všechno přijít znovu a sama.
