V tropických oblastech neexistuje zima a léto. Mohlo by se tedy zdát, že změny podnebí nebudou mít na místní živočichy takový vliv jako v mírném pásu. Jenže i tady existují sezónní cykly, jen se tu místo zimy a léta střídají období sucha a dešťů. A změny klimatu se projevují právě v tomto střídání. Někdy prší moc, jindy nepřijdou deště vůbec. Jaký vliv mají tyto nepravidelnosti na tropickou přírodu, vědci teprve zkoumají. A za jednoho z modelových živočichů si vybrali červené kraby z Vánočního ostrova.
Velký rudý příliv
Každý rok se na začátku období dešťů na přelomu října a listopadu sjíždějí na Vánoční ostrov uprostřed Indického oceánu turisté, fotografové a filmové štáby, aby se stali svědky jednoho z nejúžasnějších přírodních jevů světa. Až 100 milionů červených krabů (Gecarcoidea natalis), kteří nežijí nikde jinde, se v tomto období naráz vydává na cestu k moři a pokryje půdu ostrova pohyblivým rudým kobercem.
Zrozeni ve vodě
Přestože se červení krabi vzdali života ve vodě a dýchají vzdušný kyslík, jsou na ní stále závislí. Svá vajíčka musí klást do moře, protože larvy, které se z nich hned při kladení líhnou, mají žábry a mohou dýchat jen pod vodou. Celý první měsíc života larvy stráví v moři, teprve pak se poprvé svléknou a začnou dýchat vzdušný kyslík. Tehdy nová generace krabů vodu hromadně opustí a vydá se do vnitrozemí ostrova.
Putování startuje s deštěm
Právě vodní stádium larev nutí červené kraby opustit své úkryty ve vnitrozemských pralesích. Rozmnožovací pud je žene na pobřeží cestou necestou, přes všechny překážky, silnice, lidská sídla a skalní útesy. Až 8 km dlouhou pouť zahajují velcí samci, za nimi následují samice. Vyrážejí s prvním deštěm, který zvlhčuje jejich krunýř. Ten je propustný, takže krabi by bez deště vyschli na slunci a zahynuli. V pralese mají dostatek úkrytů, které je před sluncem ochrání, ale na pobřeží nenajdou ani kousek stínu.
V moři se utopí
Déšť sám o sobě ale nestačí. Cestu si krabi musí načasovat tak, aby k moři dorazili za novoluní, v době nejvyššího přílivu. Po spáření se samci vracejí do vnitrozemí, zatímco samičky 14 dní opatrují oplozená vajíčka a přitom čekají na úplněk, kdy bude příliv nejnižší a moře nejbezpečnější. Jen tehdy se mohou přiblížit k vodní hladině, aby do ní vajíčka nakladly. Pokud by je totiž během kladení zalil příliv nebo je spláchly vlny, utopily by se. Stejně dobře to mají načasované i mláďata – moře opouštějí přesně po měsíci, kdy je příliv opět nejnižší.
Nebude-li pršet, vyhynou
A v tom je právě problém – když se déšť opozdí, krabi musí svou cestu na pobřeží o měsíc odložit. Vědci, kteří sledují migraci krabů k moři dlouhodobě, zjistili, že v suchých letech se krabi vydávají k moři až o celé měsíce později. V roce 1997, kdy bylo v důsledku klimatického jevu El Niňo extrémní sucho, se dokonce nerozmnožovali vůbec. A jak různé modely ukazují, podobně suché roky se budou opakovat stále častěji. Červeným krabům tak v budoucnu hrozí vyhynutí.
