Přehled našich zoo:
(všechny najdeš tady)
Všichni milovníci zvířat sledují od začátku roku boj ošetřovatelů za záchranu slůněte, které se narodilo v ostravské zoo. Máma Vishesh se o něj sice vzorně stará, neustále ho má u sebe, brání ho a dává pozor, aby mu sama neublížila, přesto tu byl zásadní problém. Slůně nemělo sací reflex, nepilo mateřské mléko. Ten se sice ošetřovatelům podařilo nastartovat, ale riskantní manévr, který měl slůně navést k mateřským strukům, se nezdařil. Ošetřovatelé ho proto začali přikrmovat náhražkou sloního mléka, slůně však nechávají ve společnosti matky. Jeho budoucnost je ale nejistá, podle zkušeností z jiných zoo se mládě krmené pouze náhražkou sloního mléka nedožívá dospělosti.
Učení je základ
I v přírodě se stává, že samice své mládě nepřijme. Mnoho zvířecích matek se totiž o svá první mláďata neumí postarat. Ale podruhé nebo potřetí je to lepší, z neúspěchu se samice poučí a příště už ví, jak se svými potomky zacházet. Ještě ve druhé polovině minulého století se však na tuto skutečnost zapomínalo a v případě, že se samice o své mládě nestarala nebo hrozilo, že mu ublíží, jí ošetřovatelé mládě odebrali a odchovali tzv. uměle. Postupně se ale ukázalo, že tudy cesta nevede. I když mládě prospívalo a dožilo se dospělosti, přestalo být zvířetem svého druhu – cítilo se tím, kdo ho vychoval, tedy člověkem.
Nevhodný vzor chování
Zvířata, která se považují za někoho jiného, jsou ale většinou do dalšího chovu nepoužitelná. Buď odmítají partnera svého druhu, takže mláďata nemají vůbec nebo se o ně neumí starat. Přivádějí tak na svět další adepty na umělý odchov. A navíc samice, kterým odpadly mateřské starosti, nedostaly příležitost naučit se být matkami, takže náhradní péči vyžadovala i jejich další mláďata. Samci zase mohli být během dospívání nebezpeční – ve snaze vybojovat si lepší postavení ve společenství mohli útočit na ošetřovatele, protože právě ty považovali za své soukmenovce, které je třeba přeprat.
Banka zvířat
V dnešním světě, kde zbývá pro divoká zvířata stále méně místa, zoo dávno nejsou jen výstavkou exotických živočichů. I když se každá snaží návštěvníkům ukázat co nejvíc druhů, jejich počet omezuje: Raději jich chová méně, ale tak, aby se zvířata cítila jako ve svém přirozeném prostředí a stejně přirozeně se i chovala. To vyžaduje nejen víc prostoru, ale také odbornou specializaci zoologů a chovatelů. Hlavním posláním dnešních zoo je totiž vytvářet a udržovat chovné skupiny zvířat, která by mohla z přírody zmizet. Slouží vlastně jako takové zvířecí genetické banky.
Nežádaní mazlíčkové
A tady jsme u důvodu, proč se dnes k umělým odchovům sahá jen výjimečně a proč se ošetřovatelé snaží udržovat si od svých svěřenců odstup a neochočovat je (bezkontaktní chov). Jen tak si zvířata udrží přirozené vlastnosti a instinkty, takže je např. možné posílit jimi ohroženou nebo dokonce vyhubenou populaci v přírodě. Zoologické zahrady se proto dnes nechlubí množstvím chovaných druhů ani úspěšnými umělými odchovy, ale tím, jaké vzácné či obtížně chovatelné zvíře se jim podařilo rozmnožit přirozenou cestou a čím tedy do oné pomyslné „banky“ přispěly.
Kam do zoo
V mapě jsou zaneseny všechny naše zoologické zahrady, deset z nich se pochlubilo svým nejcennějším chovatelským úspěchem.
Zoo Ostrava: Modrooký zázrak
Jedním z nejvzácnějších odchovů v historii Zoo Ostrava je sameček lemura Sclaterova z roku 2009. Jde o první a zatím jediný odchov tohoto druhu v ČR. V celé Evropě se od té doby nepodařilo odchovat žádné další mládě. Kriticky ohrožený lemur Sclaterův (Eulemur flavifrons) žije v přírodě jen na malém území SZ Madagaskaru. Sameček, který dostal jméno Ravu, zůstává v zoo a tvoří pár se samičkou Fuoro.
Zoo Brno: Děti zimy
Mláďata ledních medvědů (Ursus arctos) se rodí na přelomu listopadu a prosince ve sněhovém brlohu, v němž samice stráví 4 měsíce a žije jen z tukových rezerv nashromážděných v létě. Napodobit tyto podmínky je nesmírně obtížné, odchovy ledních medvědů proto patří k nejvzácnějším vůbec. Z narozených mláďat se jednoho roku dožije necelých 8 %. O to cennější je zopakovaný odchov medvědích dvojčat v Brně, jeden v roce 2007 a druhý v roce 2012. Odchovala je medvědice Cora, její druhé dva potomky dosud můžete v Brně vidět.
Podkrušnohorský zoopark Chomutov: Dvojí prvenství
Tuleni kuželozubí (Halichoerus grypus) obvykle rodí jediné mládě. Narození dvojčat v roce 2006 bylo proto pro chovatele velkým překvapením – šlo o první porod tuleních mláďat tohoto druhu v ČR a současně i první přirozený odchov dvou mláďat najednou. Oba samečci dnes žijí v Zoo Košice.
Zoo Hodonín: Pralesní krasavec
Odchovat tukana obrovského (Ramphastos toco) se rovná malému zázraku. Zdejší zoo je také jediná mezi českými i slovenskými zahradami, které se to před devíti lety podařilo. Chovatelé ale museli hodně experimentovat. Nakonec zabrala budka připomínající dutou větev, rostlinná strava obohacená o živočišnou složku a další mimořádná opatření. Ze tří mláďat se dospělosti dožilo jedno, v současné době v zoo čekají, až dospěje nový mladý pár, aby se o podobný zázrak pokusili znovu.
Zoo Jihlava: Klenot z Himálaje
Levharty sněžné (Panthera uncia) chová zdejší zoo od roku 1992. V roce 1999 se zde narodila první trojčata v ČR, od té doby do loňska tu bylo odchováno 18 mláďat. Je to také jediná zoo u nás, kde se rozmnožila zvířata i v druhé generaci – tj. mláďata už se rodí matkám odchovaným v Jihlavě. Jihlavský chov je tak nejúspěšnějším v ČR a patří mezi nejvýznamnější v Evropě i ve světě.
Zoo Liberec: Ze zoo do přírody
Více než metrový orlosup bradatý (Gypaetus barbatus aureus), patří mezi nejvzácnější evropské dravce. Liberecká zoo je chová od roku 1993 a dosud úspěšně odchovala 15 mláďat. Tucet z nich již bylo vypuštěno zpět do přírody a reintrodukce byla tak úspěšná, že někteří z nich už vyvedli mláďata na svobodě. Přesto nemají tito dravci vyhráno – evropské zoo odchovají jen několik jedinců ročně a ve volné přírodě hnízdí pouhých 300-700 párů.
Zoo Plzeň: Narodila se "Maruška"
Plzeňská zoo je teprve třetí v ČR, které se podařilo rozmnožit nosorožce, a to nosorožce indického (Rhinoceros unicornis), kterého u nás dnes jiná zoo nechová. Samička, které ošetřovatelé říkají Maruška, se narodila letos v únoru samici Manjule (je to její první mládě) po 479 dnech březosti. Úspěch je cenný nejen proto, že se nosorožci množí v zajetí obtížně, ale i proto, že plzeňská zoo začala s jejich chovem před necelými čtyřmi lety.
Zoo Praha: Ohrožený lesní muž
Od okamžiku, kdy se v pražské zoo narodilo první a až do loňska i poslední mládě orangutana sumaterského (Pongo pygmaeus) uplynulo 42 let. Zoo přitom chová tyto orangutany již od roku 1961. Loňské mládě, které je třetím potomkem samice Mawar, proto považují chovatelé za jeden z nejvýznamnějších odchovů posledních let. Přirozené odchovy orangutanů v zoologických zahradách jsou přitom klíčové pro přežití druhu, protože jejich stavy v přírodě rychle klesají.
Zoo Ústí nad Labem: Nejvzácnější levhart
Levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis) je největší, nejseverněji žijící a nejohroženější poddruh levharta, ve volné přírodě žije posledních asi 40 jedinců. Každé narozené a přirozeně odchované mládě má proto obrovský význam. Ve zdejší zoo se podařilo odchovat jeho mláďata již počtvrté, posledním je samička narozená v létě r. 2013. V Ústí se před 12 lety narodila i její matka Kiara.
ZOO PARK Vyškov: Osel velký jako kůň
Osel poitouský ze střední Francie patří k největším zástupcům domácích oslů: Hřebci mají až 160 cm v kohoutku a váží 350-450 kg. Ve druhé polovině minulého století toto pracovní plemeno téměř vyhynulo a jen díky úsilí několika nadšenců se ho podařilo zachránit. Z původních 44 jedinců se do dneška jeho stavy zvýšily na více než 200 kusů. Od loňského dubna žijí tři oslice a jeden hřebec i ve Vyškově. A protože jedna z klisen přicestovala březí, už v září se zde narodilo mládě. Dostalo jméno Vincent a je prvním oslíkem poitouským narozeným v ČR.
