Když archeologové narazili roku 2007 v oblasti Kucha na severozápadě Číny na zbytky prastaré architektury, příliš je to nepřekvapilo. Kucha bývala bohatým buddhistickým královstvím. Navíc leží poblíž pouště Taklamakan, skrz kterou procházela Hedvábná stezka, největší obchodní tepna starověku. Podél karavanní trasy byla zakládána města, občas z velblouda spadl kus nákladu, a není tu tak nouze o pestré nálezy. Překvapení však na vědce přeci jen čekalo. Když letos odhalili celou lokalitu v Kuche, narazili na zachovalé pohřebiště staré 1700 let, dokonce s perfektně achivovanými „nájemníky“. A to se ani u Taklamakanu nestává každý den.
Božská zvířata
Dohromady bylo odkryto deset cihlových hrobek. Za pozornost stojí především ta s označením M3. Na stěnách najdete mytologické výjevy zobrazující posvátná zvířata jako Azurový drak, Bílý tygr, Rumělkový pták nebo Černá želva. Jde o patrony ročních období, kteří ze zdí shlíželi na nebožtíky. Těch je v „emtrojce“ deset a podle všeho byli pod zem ukládáni v různých letech. Archeologové se tak domnívají, že jde o rodinnou hrobku.
Video:
Vykradači hrobek
Přestože je pohřebiště dobře zachovalé, neuniklo pozornosti obvyklých návštěvníků: zlodějů. Vykradači hrobek si před několika stovkami let odnesli vše cenné, ale naštěstí přehlédli několik nádob z pálené hlíny, které dokumentují vysokou zručnost řemeslníků. Celkově se bohužel dochovalo tak málo artefaktů, že identita nebožtíků a jejich společenského postavení zůstává záhadou. S jistotou se dá tvrdit jen to, že hrobky byly založeny v době, kdy byla Kucha regionální velmocí a kontrolovala rozsáhlé území v dnešní poušti Taklamakan.
Poušť bez lidí
Opuštěné místo anebo Místo rozvalin – tak zní překlad slova Taklamakan v místních jazycích. Jde o několik set tisíc kilometrů čtverečních, nad kterými se vznáší smrt. Na výpravu do nitra pouště se vypraví jen ti nejodvážnější a nejpřipravenější. Řada z nich se však nikdy nevrátí. Přitom pouštní region byl kdysi plný měst, kolem kterých proudily obchodní karavany. Jejich existence byla pevně spjatá s podzemními prameny vody. Ty se během staletí pohnuly a společně s ní odešli i lidé. Zůstaly jen poklady ukryté pod troskami, kvůli nimž se do Taklamakanu chodí i dnes.
Šílený Švéd
Na konci 19. století se do Taklamakanu vydal zkušený švédský cestovatel Sven Hedin. Ve svých denících zmiňuje, že zakopává o ruiny, ale ty ho nezajímaly (archeologové v nich později nalezli stovky buddhistických svitků a artefaktů). Chtěl Taklamakan pokořit jako cestovatel, ne se nechat pohltit pískem. Jenže i tak protřelého borce dostala poušť na kolena. Podcenil zásoby pitné vody, a když si uvědomil, do jakého rizika se dostal, nebylo už návratu. Hedin opustil svou karavanu a jen se sluhou se vydal vpřed. Na pokraji smrti žízní zanechal svého sluhu ležet v písku a s notnou dávkou štěstí se doplazil k oáze. Zde nabral sílu a vrátil se i pro sluhu. Do Taklamakanu se už ale nikdy nevrátil.
Ztracené bohatství
V Hedinových stopách šli jiní. Němci vyslali na okraj pouště mezi lety 1902 a 1914 čtyři expedice, které z měst zavátých pískem přivezly artefakty nedozírné hodnoty. Sbírky byly umístěny v berlínském muzeu, ale dnes je neuvidíte. Během druhé světové války Spojenci muzeum sedmkrát vybombardovali. Co nezničili, to ukradli sovětští vojáci po dobytí města. Berlínské muzeum nyní vystavuje jen zbytky taklamanského bohatství. Další poklady na své objevení čekají pod dunami horké čínské pouště.
