Když slunce zapadá, asi tak kolem sedmé večer, začíná se z temného ústí jeskyně Bracken ozývat skřípání, lomození a vřeštění. Jakoby se probouzela hororová příšera. Občas ven vylétne netopýr a začne pátrat po potravě. Netrvá dlouho a počet netopýrů se zvyšuje, vřeštění se zesiluje, až jich vylétá doslova proud. Ne stovky. Ne tisíce. Je jich kolem 20 miliónů a než všichni opustí jeskyni, uplyne několik hodin.
-
Netopýři startují v 360 videu
Pouze pro samičky
Jeskyně Bracken leží na jihu amerického státu Texas, kousek od hranic s Mexikem. Je označována za největší kolonii nejen netopýrů, ale obecně savců. A pozor – mezi milióny netopýrů nenajdete samečka. Žijí tu především samičky tadarid guánových, které sem přilétají z 1600 kilometrů vzdáleného Mexika vyvést mladé.
Jedlíci hmyzu
Tadarida guánová je asi 10 centimetrů dlouhým a kolem 15 gramů vážícím netopýrem. V podstatě přehlédnutelná "létající myška". Jenže, když se desítky miliónů tadarid každý večer vypraví na lov, je to jasné vyhlášení války místní populaci okřídleného hmyzu. Však také v okolí jeskyně skoro žádný není – a využívají toho farmáři.
-
3D model jeskyně Bracken
Farmáři se radují
Tadarida dokáže vyvinout rychlost až 97 kilometrů v hodině a při lovu odletět stovky kilometrů od jeskyně. Konkrétně míří na jihovýchod. Ví to nejen vědci, ale i řídící letového provozu na nedalekém letišti, kteří řeku netopýrů vidí na radaru. Právě na jihovýchodě jsou rozsáhlá bavlníková pole. Farmáře trápí škůdci, třeba můra černopáska bavlníková. Legie netopýrů jí ale bezpečně udržují pod kontrolou a farmáři tak nepřicházejí o zisk. Odhaduje se, že každou noc tadaridy z Brackenu spořádají sto tun hmyzu. Patří do toho i komáři, což lidé pochopitelně vítají.
-
Mladí netopýři v jeskyni Bracken
Dětská tlačenice
Po návratu do jeskyně musí tadaridy nakrmit mladé. Ty jsou odložené do speciálních „jeslí,“ tedy bezpečné jeskynní sekce. Každá samička přibližně ví, kde své mládě zanechala a najde ho pak podle pachu. A není to jednoduché! Mláďata jsou v jeslích napěchovaná tak, že jich na 30 centimetrech čtverečných najdete klidně několik stovek. Tlačenice jim pomáhá udržovat stabilní teplotu i v chladnějším prostředí.
Přečtěte si také:
Prázdná jeskyně?
Po několika týdnech se mladí netopýři naučí létat (vzhledem k množství jiných netopýrů v prostoru je poměrně vysoká úmrtnost po nárazu do stěny) a brzy vyrážejí společně s matkami na lov. Jakmile skončí sezóna, odlétají všichni zpět do Mexika. Jeskyně Bracken na nějaký čas zeje prázdnotou. Anebo – zela by, kdyby netopýři chodili kultivovaně na záchod. Jenže je to jinak povrch jeskyně pokrývá pořádná vrstva guána.
-
Netopýři startují z jeskyně v termovizi
Oživlá podlaha
Guáno, tedy netopýří nebo ptačí trus, je stále v některých zemích využíváno jako příměs do hnojiva (obsahuje vysoké množství fosforu). Dokonce bylo klíčové při míchání střelného prachu v 19. století. V Brackenu zůstává ležet na zemi a daří se v něm plísním, houbám a bakteriím. Hmyz do něj klade vajíčka a všude pobíhají brouci a létají drobné mouchy. Netopýřice z nich po návratu mají radost.
-
V jeskyni žijí s netopýry i hadi
Místo pro pejry
Netopýři ale čelí mnoha problémům. Některé dokonce vytvářejí. Nedaleké letiště s jejich večerní aktivitou musí počítat při navádění letadel. Obyvatelé města San Antonio se obávají nemocí, především vztekliny, kterou netopýři mohou (vzácně) roznášet. Město ve spolupráci s ochránci proto vytvořilo mezi jeskyní a městem speciální nárazníkovou zónu, která se nesmí zastavět. Takže je to vlastně všechno naprosto v pořádku a netopýří jeskyně zůstává otevřena všem netopýrům.
