Data, která Cassini nashromáždila ukazují, že vodík, jenž proudí z atmosféry dolů k povrchu měsíce, zde podivně "mizí". Pokud vás zajímá jak "mizí", tak to vědci nevědí určitě, ale docela dobré - a možná dokonce nejlepší - vysvětlení je, že ho tam někdo dýchá.
Titan je pokryt horami a podle nejnovějších zjištění i jezery a řekami kapalných uhlovodíků. Zdejší životní formy (člověk se zdráhá napsat rostliny nebo živočichové) by "dýchaly" vodík, "jedly" acetylén a "vylučovaly" metan, nebo tak nějak. Kyslík, který je tolik důležitý pro většinu pozemského života by pro jejich fungování nebyl důležitý, spíše by jim dokonce škodil.
Titan je vůbec podivné těleso, podle astronomů je tento druhý největší měsíc sluneční soustavy (po Jupiterově Ganymedu), ze všech planet a měsíců, které známe nejvíce podobný Zemi. Nesmíte to však brát tak doslova, to že jste se ocitli na Titanu, místo před domem, byste asi poznali rychle.
Zaprvé by vám byla zima, na povrchu tohoto měsíce je -180˚ Celsia. Taky by se špatně dýchalo: zdejší hustou atmosféru tvoří převážně dusík a metan. Sice zde existují řeky a jezera, ale místo vody (ta je samozřejmě na povrchu zmrzlá na kámen) tu tečou kapalné uhlovodíky metan a etan. Možná, ale pod zmrzlým povrchem Titanu existuje tekuté moře vody smíchané se čpavkem.
Pokud tedy na Titanu existuje život, je od našeho podstatně odlišný, dokáže existovat v podmínkách chladu, titánské atmosféry a živit se prvky na měsíčním povrchu. Nalézt ho a prozkoumat by byla o to větší výzva.
