Nejvyšší metou úspěšných hadačů je stařičký Jules Verne. Přestože začal psát už před sto padesáti lety, s přesností předpověděl zásadní vynálezy následujícího století. V jeho románech se létalo na měsíc, ponorky brázdily oceány, po dně se procházeli potapěči ve skafandrech a hrdinové dokonce používali videotelefony. H. G. Wells, další velký sci-fi klasik, člověku věštil méně dobrodružné zítřky. Ve slavném Stroji času píše, že lidé se v daleké budoucnosti vyvinou ve dva odlišné živočišné druhy: bohatí se stanou hyperinteligentními, ale bezbrannými a slabými človíčky, zatímco chudí se po tisících let utlačování vyvinou v primitivní divoké kanibaly. Jeho druhý zásadní kus Válka světů líčí rovnou přílet marťanů na zemi a následný masakr, který zde způsobí svými vyspělými zbraněmi.
Budoucnost jako zlý sen
Když se podíváme, jak se vyvíjelo science fiction, zjistíme, že stavět lidskou rasu proti neporazitelnému nepříteli se stalo mnohem populárnějším, než nechat jej objevovat nové světy v úžasných strojích. Zdá se, že akce a krev přitahovala už dávno před Hollywoodem. Po druhé světové válce sci-fi naprosto ovládlo téma jaderného konfliktu. Walter M. Miller ve svém Chvalozpěvu na Leibowitze popisuje, jak zbytky lidstva po takové válce budují novou primitivní společnost. Nemluvě o Planetě opic - všichni víme, kdo se tady po pádu bomb zmocnil titulu pána tvorstva. Další velkou obavou v době tzv. zlatého věku science fiction bylo přelidnění planety. Spisovatel Harry Harrison předpovídal, že na přelomu tisíciletí bude svět tak namačkaný, že se lidé začnou navzájem pojídat. Můžeme být rádi, že se zatím plní spíše vize Julese Verna. Vraťme se proto raději k novátorským technologiím.
Patent na fantazii
Skvělou zábavou při čtení vědeckofantastických knih je sledování autorových myšlenek, když dával dohromady svět budoucnosti. Spisovatelé se totiž často předháněli ve vykreslování nových podob technologie, která byla zrovna aktuální, a naopak nepromýšleli vývoj něčeho, co dnes už najdeme jen ve sklepě nebo v muzeu. Například jeden z největších sci-fi autorů Robert Henlein v románu Hvězdná pěchota nechává lidstvo vést intergalaktickou válku proti broukům v nezničitelných létacích zbrojích - nicméně pro výpočet dráhy letu nutí vojáky používat logaritmická pravítka (což jsou počítadla, která byla odkopnuta na smetiště dějin hned po vynálezu první kalkulačky). Klasickou absurdní představou, kterou si nenechali vymluvit ani dnešní filmaři, jsou létající auta. Ponechme stranou, že zpravidla vypadají jako dnešní auta s křídly. Vizionáři sci-fi zcela ignorují, že řidiči mají dost problémů zvládnout to po zemi, natož křižovat ulice vzdušnými koráby. Další nesmysl, jímž bylo science fiction posedlé, byl jaderný pohon. Zřejmě měli pocit, že když už nedecimují lidstvo bombami, mohli by atom využít alespoň jako univerzální palivo. Je pravda, že atomové ponorky dnes existují, ale rozhodně ne auta nebo vlaky. Řekněte sami, svezli byste se, kdyby vám pod kapotou bublal malý Temelín?
Amarounové pyré
Jinou naštěstí nenaplněnou vidinou bylo syntetické jídlo. Jaképak vaření, jen spolknete tabletu a máte po starostech. Takhle to možná zní prakticky, ale málokdo by asi vyměnil možnost pochutnat si na dobrém jídle za něco, co vypadá jako prášek na chřipku. Náhražky jídla často konzumovali hrdinové starých sci-fi. Naštěstí spisovatelům brzo došlo, že tudy cesta nepovede. Ostatně tento nápad už před třiceti lety parodoval seriál Návštěvníci, kde si delegace z budoucnosti veze zásobu syntetických amarounů, aby se vyvarovala nezdravého jídla 20. století. Jakmile však ochutnají vepřo-knedlo-zelo, potrava budoucnosti putuje do koše.
Vítejte v Matrixu
Klasičtí tvůrci se upnuli k myšlence, že když nás dnes obklopují stále nové vynálezy, zítra jich bude minimálně desetkrát tolik a se stonásobným výkonem. Máte doma toaster? Zítra bude předříkávat ranní horoskop!
Cyberpunk vypráví o světě ovládaném obřími korporacemi, špinavých přetechnizovaných městech plných neonových obrazovek, o světě, kde se prolíná pravá a virtuální realita. Pokud jste viděli Blade Runnera, Matrix nebo četli Neuromancera, víte, o čem je řeč.
Nějak to dopadne
Říká se, že na každém šprochu pravdy trochu. Stejně tak i většina odhadů budoucnosti se aspoň trochu přiblížila pravdě. Avšak pokud se podíváme blíže, nakonec ta současnost zatím nedopadla nejhůř. Na atomové pumy sedá prach, restaurace nevaří kanibalské nebo syntetické menu a ani autobusy nikomu nesviští kolem oken v devátém patře paneláku. Teď jen zbývá vědět, co nás čeká. Ale to radši nechme jiným - ještě by se nám za sto let vysmáli.
Tvář příštího století
Japonské megaměsto
Japonští architekti se nebojí plánovat dopředu. Přesně za sto let by měla být dokončena stavba futuristického komplexu Shimizu Mega-City. Město budoucnosti by mělo ubytovat tři čtvrtě milionu lidí. Jeho vzhled je navíc inspirován jednou budovou z kultovního sci-fi filmu Blade Runner.
Planeta na plný výkon
Podle výpočtů ruského astronoma Nikolaje Kardašova se lidstvo v průběhu příštího století naučí využívat veškeré energetické zdroje na naší planetě. Dnes podle jsme jeho propočtů schopni je zužitkovat zhruba ze sedmdesáti procent.
Zaoceánská města
V důsledku tání ledovců budou některá velkoměsta, jako je New York, Londýn nebo Sydney, bojovat s rostoucí hladinou oceánů. Architekt Vincent Callebaut vidí řešení ve stavbě plovoucích měst, tzv. lilypadů (leknínů). Ty by mohly podle sezóny cestovat pomocí oceánských proudů po celé planetě. Fungovaly jako uzavřený ekosystém, měly by být po všech směrech soběstačné a uživit padesát tisíc lidí.
Muž z budoucnosti
Jedním z nejuznávanějších vizionářů dneška je Ray Kurzweil, americký expert na moderní technologii a umělou inteligenci. Většina jeho dosavadních předpovědí vyšla až neuvěřitelně přesně. Můžeme se nechat překvapit, jestli se vyplní jeho budoucí proroctví. Do poloviny tohoto století má totiž lidstvo vyvinout superpočítač, jehož inteligence bude přesahovat naše chápání. Mimochodem hry se v roce 2050 zřejmě kousat nebudou. Podle Kurweila bude mít průměrné PC stejný výkon, jako mozky všech lidí na zemi.
