Když poprvé vstoupíte do světa Království železnic, první, co vás zarazí, je neuvěřitelný mumraj v miniaturní krajině, která se před vámi ukáže. Na ploše 3100 m2 vedou stovky metrů kolejí, křižují se desítky vláčků, které se míjejí s modely aut. Vše je přitom propracováno do nejmenších detailů: Na ulicích svítí lampy, lidé čekají na autobus, v okně ve druhém patře září televize, a dokonce se tady střídá i den a noc. Napadne vás určitě to samé co redaktora abíčka: Jak to, že všechno tak dokonale funguje?
Podle Josefa Miřáckého, který v Království železnic pracuje, je to tím, že celé kolejiště je skutečně jako doopravdy, je jen menší. Velikost, ve které jsou vláčky zhotoveny, se jmenuje H0. To znamená, že proti realitě je úplně všechno zmenšeno v poměru 1 : 87. Koleje, stejně jako vlaky, auta na ulicích, domy – i asi dva centimetry vysocí človíčci.
Počítače jako na velkém nádraží
Také velín, tedy dispečink, ve kterém jsou počítače a technika, která na bezproblémový provoz dohlíží, je vlastně stejný jako někde na opravdovém velkém nádraží. Je to celá místnost plná počítačů.
Malé vlaky jezdí podle předem naprogramovaného jízdního řádu zcela automaticky. Teprve, když se něco stane, vstupuje do řízení provozu lidská obsluha. Problémem může být například špatně přehozená výhybka, vykolejení vlaku nebo přerušení kontaktu počítače s lokomotivou. Po ztrátě spojení se totiž stane vlak neřiditelným a podobně jako opravdová lokomotiva bez strojvůdce se řítí nekontrolovaně krajinou. Každý vláček je samostatně naprogramován a ujede v průměru 6,5 kilometru za den.
Vlaky jezdí po kolejích, ze kterých „nezabloudí“ a berou si i elektřinu pro své motory. Co ale autíčka na silnicích? Ta si musí vozit vlastní baterii a – aby nehavarovala – v každém jsou namontovány maličké přijímací a vysílací infradiody. Pomocí nich auta udržují vzdálenost mezi sebou, zastavují, brzdí, zapínají ukazatele změny směru a rozsvěcují brzdová světla. Všechna auta jsou samostatně naprogramována a každé ví, jak se má „chovat“. O to, aby nesjela ze silnice, se stará ocelový drát zabudovaný ve vozovce, a magnety, které má každé autíčko na přední nápravě.
Stmívání a rozbřesk
Aby krajina malých vláčků působila maximálně věrně, tak se nad kolejišti v Království železnic v pravidelných intervalech rozednívá a zase stmívá. Vše je způsobeno barevnými světelnými trubicemi, které zajišťují osvětlení kolejiště. Změnou osvětlení v jednotlivých trubicích vzniká iluze rána, poledne, podvečera a půlnoci. Stejně jako jízdní řády je denní rytmus řízen z velína, kde jsou umístěna počítačová relé ovládající nejen osvětlení kolejiště, ale i rozsvícení miniaturního pouličního osvětlení nebo světla v budovách. Malí lidé tak mohou „žít“ normální život jako my venku.
A že lidí uvidíme v miniaturních krajinkách dost a dost. Jsou jich tu tisíce a tisíce. Spěchají na vlak, jedí v restauracích, záchranáři oživují člověka na nosítkách. Jiní si šli zahrát fotbal, do cirkusu nebo na koncert. Prostě jako my.
