Planety obíhají nejen kolem našeho Slunce, ale i dalších hvězd. Astronomové jim říkají extrasolární planety nebo zkráceně exoplanety. Tyto světy jsou od nás velmi daleko a jsou přezářeny světlem svých vlastních hvězd. Vidět exoplanetu přímo je tedy velmi nesnadné, ale můžeme pozorovat její vliv na mateřskou hvězdu. Jednou z nejčastějších metod je tranzitní fotometrie. Zní to hodně vědecky a složitě, ale princip je jednoduchý.
Přistižené exoplanety
Představte si hvězdu, před kterou z našeho pohledu přechází planeta. Ta je samozřejmě chladnější a tmavší, takže část světla hvězdy zastíní. Jasnost hvězdy tak během několika hodinového přechodu neboli tranzitu planety poklesne o několik procent. Je to málo, ale astronomickými přístroji to lze měřit a z poklesu jasnosti hvězdy vyčíst existenci exoplanety i něco o tom, jak vypadá. Právě tuto metodu využívají pozemské teleskopy i kosmický dalekohled Kepler, kterého na lov exoplanet do vesmíru vyslala NASA před více než třemi lety.
Tisíce světů
Tranzitní metoda vyžaduje hodně velkou dávku štěstí. Pravděpodobnost, že planeta bude před hvězdou přecházet z našeho pohledu je poměrně malá a navíc není nikde psáno, že se přechod planety odehraje zrovna v okamžiku, kdy se budeme dívat. Kepler proto sleduje hned 150 000 hvězd současně, a to prakticky nepřetržitě. Oproti svým pozemským kolegům, kteří musí bojovat s počasím i střídáním dne a noci, tak má velkou výhodu. Kepler a teleskopy, které pracují ze Země, zatím našly na víc než 2000 kandidátů na exoplanety, mezi nimiž může být řada falešných případů. Existence víc než 80 exoplanet už ale byla potvrzena. Jsou mezi nimi pěkní exoti, ale i planety, které se podobají naší Zemi.
Skutečné peklo
Kosmický dalekohled Kepler začal objevovat řadu kamenných planet, které obíhají velmi blízko svých hvězd. Jednou takovou je Kepler-10 b. Tajuplný svět obíhá kolem své hvězdy 60x blíže než Země kolem Slunce. Jeden oběh nebo také jeden rok na planetě trvá jen 20 hodin! Podle odhadů je Kepler-10 b asi 1,4x větší než Země. Teplota na povrchu bude vyšší než 1500 °C, což by stačilo i na roztavení železa! Právě z něj bude patrně tento svět převážně složen.
Jedno slunce nestačí
Také si někdy v létě říkáte, že slunce zase pálí? A teď si představte, že by na obloze nebylo Slunce jedno, ale hned dvě! Takové planety skutečně existují. Dvě hvězdy obíhají navzájem kolem sebe a okolo obou pak obíhá planeta. Kepler za poslední rok objevil pětici podobných systémů. Nejnovějším úlovkem je soustava Kepler-47, kterou tvoří dvě hvězdy – jedna o hmotnosti Slunce, druhá o třetině Slunce. Kolem nich obíhají dvě planety: Kepler-47 b o velikosti asi 3 Zemí s periodou necelých 46 dní, Kepler-47 c o poloměru 4,6 Zemí a oběžnou dobou 303 dní. Obě planety budou zřejmě podobné Neptunu – jádro z kamene a ledu bude obalené hustou atmosférou.
Je tam život?
Před loňskými Vánocemi představila NASA objev exoplanety Kepler-22 b, která je 2,4x větší než Země. Exoplaneta obíhá kolem hvězdy podobné Slunci v obyvatelné oblasti, takže by čistě teoreticky měla být na jejím povrchu teplota tak akorát pro udržení vody v kapalném skupenství. Naše technika ale zatím nestačí na to, abychom se dozvěděli něco více o složení její atmosféry či povrchu.
Temná jako uhlí
TrES-2 b sice Keplerem objevena nebyla, ale nachází se na obloze v místě, v němž kosmický dalekohled pozoruje. Exoplaneta o velikosti Jupiteru je ke své hvězdě přikloněna stále stejnou stranou. Teoreticky bychom u ní měli pozorovat podobné fáze, jako vidíme u našeho Měsíce. Planetu nevidíme, ale jak se mění její fáze, mělo by k nám od soustavy hvězda – planeta přicházet více nebo méně světla (při „úplňku“ planeta odráží světlo celým svým povrchem, při „novu“ nic). Jenomže to se děje jen velmi málo, což naznačuje, že TrES-2 b bude velmi temným světem, který odráží jen kolem jednoho procenta světla, které dostává od své hvězdy. Je tedy temnější než uhlí nebo jakákoli jiná dosud objevená planeta. Teplota povrchu skoro 1000 stupňů Celsia však místy vytváří rudě žhnoucí pruhy.
Nejmenší exoplaneta
Keplerův kolega, kosmický dalekohled Spitzer objevil nedávno exoplanetu GJ 436 c. Její velikost je jen 0,66 Země a okolo hvězdy doslova sviští s periodou jen 1,3 dní. Mrňavá exoplaneta nemá žádnou atmosféru a teplota na povrchu se bude pohybovat kolem 600°C. Není vyloučeno, že ji celou pokrývá roztavená láva. Jak by potom planeta vypadala, vidíte na obrázku.
Vodní svět
GJ 1214 b byla objevena tranzitní metodou pozemským projektem MEarth. Podle odhadů je asi 3x větší a 6x hmotnější než naše Země, což znamená, že má velmi malou hustotu. Pozorování Hubblova dalekohledu ukazují, že atmosféra je patrně tvořena především vodní párou a převážně z vody bude složený zřejmě i celý povrch. Nepůjde ale o žádného zmrzlíka z ledu. Planeta obíhá blízko své hvězdy, takže voda bude na povrchu v podivných skupenstvích, která na Zemi v normálních podmínkách neexistují – třeba jako horký led či superkapalná voda.
Jméno pro exoplanetu
Jména exoplanet vypadají krkolomně, ale má to svůj důvod. Název je odvozen od jména hvězdy, která nese označení dle některého z hvězdných katalogů a číslo. Za názvem hvězdy je pak malé písmeno označující pořadí objevu exoplanety. Začíná se na písmenu „b“. Například Gliese 581 d je tak třetí objevenou exoplanetou u hvězdy Gliese 581 (Gliese je katalog blízkých hvězd).
