Mezi Marsem a Jupiterem je poměrně velká mezera, kterou vyplňuje obrovské množství asteroidů neboli planetek. Některé jsou jen pár desítek metrů velké, jiné jsou světy o průměru stovek kilometrů. Jednou z největších je Vesta. Své jméno nezískala po části oděvu, ale po římské bohyni rodinného krbu. Podrobnější informace o Vestě přinesla nedávno americká sonda Dawn. Ta okolo Vesty obíhala v letech 2011 a 2012. Teď už bychom ji nad tímto světem nenašli, protože odletěla vstříc výzkumu další planetky.
Na povrchu
Vesta má tvar bramboru o průměru 450 až 580 km. Teplota na povrchu závisí na tom, zda máme zrovna nad hlavou Slunce nebo ne. Přes den se tak může pohybovat kolem nuly, během krátké noci spadnout k minus 190 °C. Není zde žádná atmosféra, takže obloha je stále tmavá a bohatě posetá hvězdami. Kdybychom se rozhlédli po povrchu, viděli bychom jen pusto, balvany, velké množství menších i větších kráterů a hory. Jeden den trvá na Vestě jen něco přes pět hodin, přesto se zde čas téměř zastavil. Na Vestě není vítr, ani voda či rostliny. Není tam nic, co by měnilo tvář povrchu. Vesta proto vypadá dnes stejně nebo velmi podobně jako před miliardami let.
Kousky Vesty na Zemi
Povrch Vesty byl zejména v minulosti častokrát bombardován meteoroidy nebo i většími objekty (ostatními planetkami). Následky těchto srážek vidíme na povrchu ve formě kráterů, ale zároveň je máme v rukou. Několik na Zemi nalezených meteoritů totiž pochází právě z Vesty. Při vesmírné srážce z ní byly „vystřeleny“ a doputovaly vesmírem až k nám.
