Nápad vyhloubit díru v zemi a nechat v ní jezdit elektrické vlaky vznikl už docela dávno, a to v polovině 19. století v Londýně. Hlavní město Spojeného království tehdy sužoval hluk a zacpané ulice plné kočárů. V roce 1863 po třech letech výstavby tunelů otevřeli první linku o sedmi stanicích. Nový způsob dopravy nesl pojmenování Metropolitan Railway (městská železnice). Odtud pak i název pro české metro. Podzemka se ukázala jako rychlý a spolehlivý způsob dopravy a brzy se rozšířila do metropolí celého světa. Dnes ji najdete ve více než 150 městech a v mnoha dalších se staví, hlavně v Indii, Íránu a Číně.
Jak se řídí metro
V současnosti existují tři způsoby řízení metra. Nepřekvapí, že tím nejstarším je ruční. Veškeré ovládání vozu a bezpečnost jízdy má na starosti strojvedoucí a jeho zkušené oko. Rozjíždí vůz, otevírá a zavírá dveře a při příjezdu do stanice brzdí. Druhým způsobem je automatické řízení. To už má strojvedoucí podstatně příjemnější práci, neboť se musí postarat jen o potvrzení rozjezdu soupravy ze stanice. O následnou jízdu včetně brzdění se postará automatika. Muž v kabině tak zasahuje jen při nestandardních situacích. V případě, že ztratí vědomí nebo se mu udělá nevolno, automatika sama zastaví vůz a o situaci dá vědět dispečinku metra. K tomu slouží tzv. tlačítko mrtvého muže, které mají kromě metra i strojvedoucí ve vlacích. Jde o tlačítko, které musí operátor vozu každých několik vteřin stisknout jako kontrolu toho, že je bdělý a dává pozor.
Vlak bez řidiče
Obyčejné metro, a přitom to zní docela futuristicky, nemyslíte? Automatika všude okolo, samonaváděcí systém ze stanice do stanice… Nejpromakanější způsob řízení ovšem máme stále před sebou. Jde o plně bezobslužné metro. V něm nenajdete žádného strojvedoucího, vozidla se ovládají kompletně počítačem. Dozor nad nimi má jen dispečer na centrále, který má přehled o poloze každé soupravy. Každý vůz je navíc monitorován kamerami, takže dispečer získá v případě nouze perfektní přehled o dění ve voze. První bezobslužné metro se rozjelo v japonském Kóbe už v roce 1981. Dnes se s ním můžete svézt v mnoha městech, třeba v Kodani, Paříži, Barceloně nebo Budapešti. A metra, která se v současnosti staví, už jsou skoro vždy plně automatická.
Při nehodě
Co když ale dojde k poruše? V plně automatizovaném metru jsou z bezpečnostních důvodů veškeré řídicí a zabezpečovací systémy zdvojené. Kdyby se jedno zařízení porouchalo, může souprava použít druhé a následně dojet na opravu, aniž by hrozilo nebezpečí. Kromě kamerového systému mají speciálními obvody mezi kolejemi a pojistkami, které v případě poruchy umožní opustit vozidlo. Některé dokonce v případě požáru aktivují automatický hasicí systém.
A co naše metro?
Pražské metro patří k těm mladším. Bylo otevřeno v roce 1974. Jelikož naše země tehdy patřila k východní Evropě a byli jsme pod neustálou kontrolou Sovětského svazu, tak i naše podzemní dráha vznikla v sovětském stylu. Ten se vyznačuje hlavně svojí hloubkou. Zatímco v západní Evropě nebo Spojených státech sejdete k vlaku většinou jen pár schodů, v bývalém východním bloku sviští linky několik desítek metrů pod zemí. Metro totiž mělo sloužit nejen k přepravě, ale i jako kryt při hrozbě bombardování.
Bezpečné pro památky
V Praze se to nakonec ukázalo jako dobré řešení i v době míru. Metro tak může projíždět i pod historickým centrem, aniž by svými ohrozilo cenné památky. To není samozřejmost. Třeba loni v čínské metropoli Kanton výstavba nové linky zničila cenné starověké hrobky. Kdyby ale bombardování přeci jenom nastalo, schovejte ve stanici Náměstí míru, která se nachází celých 52 metrů pod zemí. To už je docela hluboko, že? Pořád to ale není nic proti stanici Arsenalna v kyjevském metru v hloubce 105 metrů.
