Již v roce 2024 chce soukromá společnost Mars One poslat na Mars první kolonizátory. Tito lidé se stanou se prvními obyvateli Marsu a už se nikdy nevrátí. Jednou za dva roky za nimi přiletí další dvě dvojice. V teorii je vše docela dobře promyšlené. Přežijí ovšem samotní kolonisté?
Na Marsu se usmažíte
Teploty na Marsu jsou pro člověka relativně snesitelné. Rtuť teploměru v určitých místech padá v noci pouze k –50 °C. V porovnání s podmínkami na Měsíci jde vyloženě o „letní“ teplotu. Komplikace ale vězí v marsovské atmosféře, která je velmi řídká a má mnohem menší tlak než ta pozemská. To způsobuje, že i při nízkých teplotách se rychle vypaří voda. Vzhledem k tomu, že člověk se skládá převážně z vody, tak by se na mrazivě chladné planetě usmažil.
Místní zdroje zatím nestačí
Dlouhodobá nebo dokonce trvalá přítomnost člověka na Marsu je podle simulací nemožná. Astronauti potřebují obrovské množství zdrojů: vlastní atmosféru, potraviny, náhradní díly. Vezměte si, že na Mezinárodní kosmické stanici pobývá šest astronautů a jen letos k nim letělo asi 10 bezpilotních lodí se zásobami. Podobné zásobování Marsu je nemožné (viz Pošta chodí pozdě). Některé plány sice počítají s využitím vlastních zdrojů, například pěstování rostlin, ale ty nebudou dostatečně rychle dozrávat. 3D tisk zase nabízí možnost výroby dílů, ale i za deset let bude stále na počátku svého vývoje.
Smrt za dva měsíce
Podle současných poznatků by osadníci na Marsu zemřeli po dvou měsících. Rostliny ve sklenících budou produkovat nadbytečné množství kyslíku, který bude nutné částečně vypouštět ven. S tím ale unikne také dusík a ten bude potřeba nějak doplnit. Vyrobit ho na místě dnes neumíme a atmosféra čistě z kyslíku je extrémně nebezpečná. Kyslík podporuje hoření, takže případný požár by znamenal katastrofu.
Zatím jen trénujeme
Už řadu let existuje několik projektů, které simulují pobyt člověka na Marsu. Studuje se řešení problémů, pěstování rostlin, komunikace i vliv na psychiku. Dokážete si představit, že budete třeba dva roky trávit s pěti lidmi 24 hodin denně v malém prostoru? Jedním z takových projektů je Hi-Seas na Havaji. První mise zde trvaly 4 měsíce, ta další už 8 měsíců. Posádka má prostor o rozloze 95 metrů čtverečních. Vědci tráví většinu času uvnitř, ven z kopule mohou jen ve skafandru. V poušti v Utahu pak existuje Mars Desert Research Station pro čtrnácti denní pobyty. Vystřídalo se tu už přes 130 šestičlenných misí, na začátku roku dokonce i jedna česká.
Upgradujeme Mars na Zemi 2.0?
V daleké budoucnosti bychom se mohli pokusit předělat Mars znovu na obyvatelnou planetu. Nejdříve bychom museli do atmosféry napumpovat množství plynů, a to například řízenými dopady komet a asteroidů nebo továrnami na výrobu skleníkových plynů. Kyslík by v další fázi vyrobily primitivní organismy – například lišejníky. To vše ale neřeší jeden z hlavních problémů, kterým je téměř neexistující magnetické pole, které by Mars chránilo před zářením z vesmíru, a tedy i postupným opětovným zničením atmosféry. Řešení tohoto problému je už v oblasti sci-fi a počítá například s vytvořením umělého Měsíce, který by slapovými silami „aktivoval“ marsovské jádro. Jak vidíte, s osídlením staré dobré rudé planety tedy ještě bude hodně práce.
