Bývalý vládní letoun tupolev TU-154M má za sebou má službu u Státního leteckého útvaru Ministerstva vnitra a později u 24. základny dopravního letectva Kbely. Létal jedenáct let (1996–2007), během nichž vozil prezidenty Václava Havla a Václava Klause, politiky, humanitární pomoc, vojáky na zahraniční mise a také sportovce. V roce 1998, po legendárním vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu, přivezl domů vítězný tým v čele s Jaromírem Jágrem a Dominikem Haškem. Odtud přezdívka Naganský speciál.
Čekání na šrotoviště
V roce 2007 speciál i jeho dvojče nahradily nově pořízené airbusy A-319. Armáda tupolevy prodala jiné firmě, která se snažila prodat je do zahraničí. Letadla byla připravena k odletu a čekalo se, až přijde platba od zájemců. Nepřišla. Oba stroje tak zůstávaly odstavené na ploše kbelského letiště a pomalu chátraly. Nakonec se vedení základny rozhodlo, že musí pryč – kvůli nim totiž nebylo možné opravit stání a přilehlou pojezdovou dráhu. Jenže letadla měla propadlá povolení k provozu a nemohla jednoduše odletět. Jedinou cestou, jak se jich zbavit, se zdálo jejich rozřezání a odvoz do šrotu.
Nový domov
V té chvíli zasáhli technici, kteří na strojích dříve látali, spolu s leteckými nadšenci a pracovníky Leteckého muzea v Kunovicích. Naganský speciál dostal nový domov. Muzejníci letadla za symbolickou cenu koupili a koncem roku 2014 se pustili do práce. Přípravy na Velký přelet, jak se akce označuje, jim trvaly dva roky. Pracovali zadarmo o víkendech – v sobotu brzy ráno v moravských Kunovicích nasedli do aut a jeli téměř 400 kilometrů do Prahy. Celý víkend se věnovali letadlu a v neděli večer zase jeli domů.
Obří demontáž
Dobrovolníci zpočátku nevěděli, co je čeká. I když páteř party tvořili letečtí mechanici nebo lidé z muzea, kteří už na spoustě letadel pracovali, s tak velkým strojem nikdo z nich zkušenosti neměl. Nejprve – v prosinci 2014 – museli vymontovat motory. Následovala demontáž menších části, jako jsou vztlakové klapky a sloty (pohyblivé části na hranách křídel, které letadlu umožňují letět „pomaleji“ při startu a přistání). Pak se pustili do rozebírání částí, které nikdy nikdo rozebírat neměl.
Úkol pro horolezce
První na řadě byla vodorovná ocasní plocha – horizontální stabilizátor. Nelehkého úkolu se ujala část party pod vedením vedoucího kunovického muzea Martina Hrabce. Nahoru lezli po žebřících a v horolezecké výstroji viseli na lanech ve výšce 12 metrů. Postupně odmontovávali šrouby, svorníky a krycí plechy. Rozpojovali elektrické kabely, povolovali velké matice a vyráželi čepy, na kterých stabilizátor držel. Přípravy trvaly půl roku.
Odstranění křídel
Zbytek party mezitím připravoval odmontování vnějších částí křídel. Mechanici museli opět odstranit šrouby, krycí plechy a potom vyndat velké svorníky, které v jedné řadě obepínaly celé křídlo přibližně v jeho polovině. V lednu 2016 přijel jeřáb a špice křídel i stabilizátor sundal. Nepovedlo se to však napoprvé, ale až na druhý pokus. Napoprvé stabilizátor zůstal držet na jedné zapomenuté součástce.
Plánování cesty
Mezitím už muzejníci plánovali, jak letadlo z Prahy do 380 km vzdálených Kunovic převezou a kde na to vezmou peníze. Finance nakonec získali v kampani na Startovači.cz, která se stala druhou nejúspěšnější v jeho historii. Místo plánovaných 400 tisíc vybrali 1,2 milionu. Získali tak peníze i na zakoupení nástupních schůdků, vybudování betonového podstavce nebo opravu laku letadla. Partě z kunovického muzea to velmi pomohlo: Když viděli, že jejich bláznivé úsilí zaujalo tolik lidí, dodalo jim to další chuť do práce.
Sundání kýlovky
U letadla dobrovolníci začínali trávit už druhý rok. Dalším úkolem bylo sundat svislou ocasní plochu – kýlovku. Teď museli mechanici pracovat na vysoké plošině uvnitř trupu letadla, v místě, kde se ocas napojuje na trup. Pracovali vestoje s rukama nad hlavou, v místech, kam se těžko dostávali s nástroji a kam bylo špatně vidět. Jindy museli lézt po zádi letadla zvenčí, opět v horolezecké výstroji, a vyrážet a odvrtávat další a další svorníky... V květnu 2016, po čtyřech měsících práce se povedlo kýlovku jeřábem sundat.
Centroplán
Teď už byl před dobrovolníky poslední a nejtěžší úkol: oddělit vnitřní části křídel, takzvaný centroplán. Tak aby z letadla zůstal jen samotný trup bez výčnělků. Jinak by totiž letadlo na podvalníku nemohlo projet silnicemi a pod mosty. Centroplán je vůbec nejpevnější část letadla. Někteří lidé tedy tvrdili, že rozšroubovat jej prostě není možné. Parta z kunovického muzea se ale nezalekla. „Viděli jsme, že tam jsou šrouby. A když tam jsou šrouby, tak to musí jít rozdělat,“ říká vedoucí muzea Martin Hrabec.
Zbyl jen trup
Mechanici odmontovali kryty z palivových nádrží v křídle, nechali je vyvětrat a pak do nich slézali a ve stísněných prostorách povolovali další nespočetné matice a vyráželi svorníky. Museli také letadlo uložit na podpěry, protože by po dokončení demontáže letadlo nemělo na čem stát – nohy hlavního podvozku se zasouvají do centroplánu. Jejich snaha vedla k úspěchu: V srpnu 2016, po čtyřech měsících práce, se povedlo centroplán rozdělit. Z letadla zbyl jen 42 metrů dlouhý trup.
Povolení k odjezdu
V této etapě se k partě přidal Martin Ludvík, manažer přepravy nadměrných nákladů z firmy Universal Transport. Pomohl s rozpojením centroplánu a trupu, ale hlavně připravoval samotný Velký přelet. Musel všechny součásti pečlivě přeměřit, vymyslet, na jaký podvalník je umístí, navrhnout trasu a proměřit ji, zda všude lze projet. I tyto přípravy trvaly dlouhé měsíce. Začátkem září však bylo vše připraveno a přepravní firma začala sbírat potřebná povolení. Všichni napjatě vyčkávali, zda je dostanou. Konečně jim na mobilech zapípala SMS od „kapitána“ Hrabce: „Povoleno, jede se!“ Velký přelet byl plánován na 23.–25. září, ale práce začaly už den předtím. Dvojice jeřábů trup letadla nadzvedla, tahač pod něj nacouval a jeřáby jej spustily dolů. Na další tři návěsy se naložily další převážené součásti.
Letadlo na kruháku
V pátek ráno letadlo slavnostně vyjelo na svou poslední cestu. Skoro všude na něj čekali diváci zvědaví na to, jak nezvyklý náklad projede obtížnými místy – kruhovými objezdy, podjezdy mostů a zúženými silnicemi. Letadlo všemi projelo na jedničku s hvězdičkou a v neděli v devět hodin ráno přesně podle plánu dorazilo do Kunovic. Během 48 hodin tak Velký přelet zdolal 383 km a zapsal se do české knihy rekordů jako největší pozemní přeprava letecké techniky v ČR.
Rok 2018
Teď už Naganský speciál stojí na ploše Slováckého aeroklubu Kunovice poblíž leteckého muzea. A muzejníci nezahálejí: Už stihli k trupu zpátky připojit oba díly centroplánu. Čeká je ještě spousta práce, ale věří, že do konce roku 2018 bude letadlo znovu kompletní a v muzeu na své palubě přivítá první návštěvníky.
TU-154M 1016 / OK-BYZ
Přezdívky: Zuzana (podle posledního písmena imatrikulační značky), Naganský speciál
Rok výroby: 1996
Provozovatelé: Státní letecký útvar Ministerstva vnitra ČR, Armáda české republiky
Kapacita: až 134 cestujících
Rozměry: délka 48 m, rozpětí křídel 37,5 m, výška 11,4 m
Pohon: 3 proudové motory Solovjov D-30KU-154
Posádka: 2 piloti + palubní inženýr
Trasa Velkého přeletu
Pátek 23. 9.
Praha-Kbely
Poděbrady
Jičín
Milovice u Hořic
Sobota 24. 9.
Hradec Králové
Vysoké Mýto
Mohelnice
Břuchotín u Olomouce
Neděle 25. 9.
Olomouc
Lipník nad Bečvou
Přerov
Hulín
Otrokovice
Staré Město u Uherského Hradiště
Kunovice
Parametry celé soupravy i s nákladem
Délka: 51,5 metru
Šířka: 4,8 metru
Výška: až 5,3 metru
Hmotnost: 85 tun (z toho trup letadla pouze 26 tun)