Jakákoliv střelná zbraň musí obsahovat alespoň tyto součásti: hlaveň, nábojovou komoru, závěr a úderník. Úderník je součástka, která udeří na dno nábojnice a zapálí třaskavinu. Bez těchto základních částí by zbraň nefungovala. Přítomnost dalších částí závisí na stupni automatizace zbraně.
V nábojové komoře rychle hoří náplň náboje a rozdělí se na střelu a nábojnici. Potom střela opouští zbraň hlavní a aby se pohybovala přímo, má hlaveň tzv. drážkování. Jsou to rýhy, které se stáčejí pod malým úhlem a způsobí rotaci střely. Střela se proto pohybuje stabilněji a cíl zasáhne přesněji.
Další části
Další částí zbraně mohou být zásobníky, ať ve formě bubínku u revolveru, nebo náboje seřazené v různě dlouhých zásobnících pro pistole či samopaly. Funkční části zbraně zakrývá tzv. rám, který je zhotoven tak, aby se zbraň pohodlně držela. Dále je zbraň zpravidla vybavena mířidly, přes která se střelec dívá na cíl. Volitelně je možné k některým zbraním přidat příslušenství, např. optický nebo laserový zaměřovač. Součástí zbraně mohou být i nejrůznější pojistky, které dokážou blokovat náhodný výstřel.
Výstřel
Po zasunutí plného zásobníku do zbraně musí střelec stáhnout závěr do zadní polohy a pak jej pustit. Tím se posune náboj ze zásobníku do nábojové komory a zbraň je připravena ke střelbě. Pak už stačí jen stisknout spoušť. Uvolní se úderník, který narazí na zápalku náboje a zažehne střelný prach. Hořením se uvolní střela, roztočí se v drážkách ve vývrtu hlavně a opustí zbraň. Po výstřelu se závěr vrátí do zadní polohy a vratná pružina ji opět posune vpřed. Zároveň další pružina zasune ze zásobníku nový náboj do nábojové komory a zbraň je opět připravena ke střelbě.
Náboje
Každý náboj se dnes skládá alespoň z těchto částí: nábojnice, střely, zápalky a náplně (střelného prachu). Náboj se vyrábí zalisovaný v celek. Po výstřelu nejprve začne hoře zápalka, která je citlivá na úder, potom začne hořet střelný prach. Hoření proběhne ve zlomku sekundy a uvolní se velké množství plynů. Plyny rozdělí střelu a nábojnici a vytlačí střelu z hlavně.
Střelný prach
Původním střelivem byl klasický střelný (černý) prach, složený z uhlí, síry a ledku. Uhlí a síra hořely, ledek dodával potřebný kyslík. Tento druh střelného prachu měl několik nevýhod. Jednou bylo složení plynů uvolněných při střelbě, které způsobovaly korozi hlavně. Plyny navíc byly vidět poměrně dlouhou dobu po výstřelu a prozrazovaly pozici střelce. Proto se začala hledat náhrada. Dnešní střelné prachy jsou označované jako bezdýmné a skládají se z nitroglycerinu, nitrocelulózy a dalších látek. Směs těchto látek se lisuje do miniaturních zrn ve tvaru destiček, kuliček a podobně.
Střela opustí zbraň hlavní, nábojnice zpravidla výhozným okénkem. Vlastní střela (kulka) se skládá z jádra (může být olověné nebo ocelové) a pláště (zpravidla mosaz).
Druhy nábojů
Existuje velké množství druhů nábojů. Mohou se dělit podle ráže (zpravidla uváděné v milimetrech nebo palcích) nebo podle druhu střely. Dále je důležitým parametrem energie, kterou může střela z náplně získat. Ta se uvádí v joulech a určuje tzv. účinnost zbraně. Avšak pravidlo "čím větší energie, tím větší účinnost" nemusí platit vždy. Důležité je, zda střela může energii zasaženému objektu předat. Některá střela totiž může cílem projít téměř nepoškozená a s velkou částí energie cíl opustí.
Zcela odlišným druhem nábojů jsou tzv. brokové náboje. Je to větší množství kuliček, zpravidla desítky až stovky, o rozměru 2 až 10 mm.
Pistole a revolver
Pistole, nebo revolver? Nabízí se řada argumentů pro i proti. Výhodou pistole je větší zásobník, vyšší rychlost střelby i nabíjení (výměny zásobníku). U revolveru je hlavní výhodou jeho jednoduchost, tedy i menší poruchovost v porovnání s pistolí, a také širší možnost použití různého druhu střeliva (teoreticky může být v každé komoře bubínku jiný náboj).
Chladné a ...?
Osobní zbraně se dělí na chladné (nože, meče, píky atd.), mechanické (kuše, luk, prak), plynové (vzduchovka, paintballová pistole) a střelné označované také jako palné (pistole, revolvery, pušky, samopaly). Dále se zbraně dělí na krátké a dlouhé (pistole X puška) a podle doby vzniku (současné, historické).
Rychlost střely
Rychlost střely se měří zpravidla v okamžiku, kdy střela opouští hlaveň. Zrychlení je obrovské, na několika centimetrech až desítkách centimetrů (podle délky hlavně) dochází ke zrychlení z nuly na stovky metrů za sekundu. U vzduchovek je to jen kolem 200 m/s, u útočných pušek 800 až 1000 m/s.
I když se zdá, že střela letí rovně, pohybuje se po tzv. balistické křivce. Na střelu působí gravitace, odpor vzduchu i třeba vítr. Navíc se střela ještě mírně stáčí podle směru drážkování hlavně. Na malé vzdálenosti v řádu desítek metrů jsou tyto odchylky zanedbatelné.
