Na 25. července 2000 mají zvláště francouzští patrioti velmi nahořklé vzpomínky. Krátce po startu z pařížského letiště Charlese de Gaulla zmizel z radarů Concorde na pravidelné lince AF4590. Letoun se zřítil na malý hotel ve vesničce Gonesse. Zahynulo 113 lidí. Za katastrofou stál s největší pravděpodobností defekt pneumatik. Concordy pak byly staženy z provozu a odborníci je podrobili několikaměsíčním testům.
Výsledkem bylo instalování nových pneumatik a konstrukční změny. I díky tomu stroje znovu vzlétly, jenže svou pošramocenou pověst už nikdy nenapravily, takže v roce 2003 nadobro zmizely z leteckých jízdních řádů. Smutný konec do detailu naplňuje předepsaný osud letadla, které vznikalo za značných porodních bolestí.
Výrobní konsorcium smontovalo celkem 16 sériových strojů. První dva letouny sloužily pouze k výcviku pilotů a testování. British Airways objednaly původně pět letadel, Air France čtyři. Zbylých pět exemplářů bylo oběma společnostem odprodáno za symbolickou 1 libru, respektive 1 frank.
Život Concordu
50. léta: Velká Británie sestavila speciální mezioborový výbor STAC (Supersonic Transport Advisory Committee).
1960: STAC předkládá plány na nadzvukové osobní letadlo. Vlastně jen na pozměněný stávající projekt továrny BAC. Ta počítala s výrobou transatlantického stroje s kapacitou 130 sedadel a se šesti motory, které by dokázaly vyvinout rychlost 2,2 machu. STAC tyto představy o něco zkrotila, ministerstvo dopravy proto navrhlo snížit kapacitu na 100 míst a odebrat dva motory.
1961: Na pařížském aerosalonu představili svou vizi Francouzi. Model letounu Super Caravelle společnosti Sud-Aviation mohl převézt až 70 cestujících a dosahoval stejné rychlosti jako britský stroj.
1962: Stavba osobního nadzvukového speciálu je natolik finančně náročný projekt, že jej není schopná utáhnout jen jedna národní ekonomika. Britská BAC se proto spojila s francouzskou Sud-Aviation. Projekt nadzvukového letounu stvrdila i britsko-francouzská mezivládní smlouva. Později letoun získal název Concorde, což znamená svornost.
1969: Francouzský prototyp 001 vzlétl 2. března 1969 z toulouského letiště Blagnac. Let trval asi 40 minut, proběhl bez problémů a Concorde naznačoval slibnou budoucnost. Britský 002 vzlétl o měsíc později z anglického Filtonu. Ještě téhož roku dosáhly oba prototypy rychlosti zvuku.
1970: Letouny dosáhly dvojnásobku rychlosti zvuku. Výrobce registruje už 74 závazných objednávek z celého světa.
70. léta: Slibný vývoj zbrzdila ropná krize. Jedinými, kdo Concorde zakoupily, byly aerolinky British Airways a Air France. Kvůli přílišné hlučnosti měl navíc stroj zákaz přistávat na letištích v USA.
1977: Po zdlouhavé právní bitvě začal New York a některá další americká letiště přijímat Concorde.
léto 2000: Nehoda Concordu za Paříží, při níž zahynulo 113 lidí. Zákaz provozu.
podzim 2001: Obnovilo se používání Concordů, ale po teroristickém útoku na USA prožívala letecká doprava velkou krizi a odliv pasažérů. Concordy začaly vysoce prodělávat, takže Air France ani British Airways neměly důvod je držet při životě.
31. května 2003: Francouzi vypravili poslední let Concordu.
24. října 2003: Poslední let Concordu ve službách British Airways z New Yorku do Londýna. Televizní stanice BBC jej vysílala v přímém přenosu.
Konkurence
Concorde nebyl jediný projekt nadzvukového osobního letadla. O něco podobného se pokoušel i Boeing. Největším soupeřem byla sovětská továrna Tupolev. Ta chtěla prorazit se svým modelem TU 144. Jenže z přemrštěných a nákladných plánů zůstala jen pachuť nikdy nevysvětlené nehody z 30. pařížského aerosalonu. V červnu roku 1973 se tu Sověti s letounem monstrózně předváděli, jenže během letové ukázky se stal stroj neovladatelným, řítil se k zemi a během pádu se odlamovala křídla. Zahynulo 14 lidí. TU 144 se znovu vznesl do vzduchu v roce 1996 v rámci výzkumného programu společností NASA, Boeing a Rockwell. Absolvoval několik úspěšných letů.
Několik zajímavostí
1. Aerodynamickým ohřevem za letu se trup prodloužil až o 30 cm. Dilatace materiálu byla zřetelná v pilotní kabině v jedné z mezer mezi přístroji. Během nadzvukového letu do ní šla vsunout téměř celá dlaň, po ochlazení trupu bylo možné do skuliny vsunout pouze silnější list papíru.
2. Kvůli nedostatku místa nebyl Concorde vybaven pomocnou startovací jednotkou. První motor byl nastartován z pozemního zdroje, ostatní tři pak "chytly" z něj.
3. Concorde byl vybaven malým záďovým dvoukolovým podvozkem, který při přistání chránil ocasní část letounu před kontaktem s povrchem dráhy. Přistával značně "vzepjatý" s podélným náklonem 10 stupňů.
4. Concorde měl unikátní schopnost předběhnout čas. V New Yorku přistál dříve, než vystartoval z Londýna nebo Paříže.
5. Nejspíše kvůli pověrčivosti chyběla řada sedadel číslo 13.
6. Stroj, který havaroval v roce 2000, hrál ve filmu Letiště 1979 Concorde. Film končí nouzovým přistáním na sjezdovce v Alpách a výbuchem letadla. Zajímavá náhoda...
7. Skupina nadšenců a bývalého technického personálu se pečlivě stará o Concorde vystavený v pařížském Muzeu letectví na letišti Le Bourget. Přibližně třikrát týdně jsou oživeny elektrické a hydraulické systémy letounu včetně sklopného nosu, plánuje se i start motorů a případné rolování kolem hangáru, aby se jednou mohl znovu odlepit od země a vznést k obloze.
Videa až špionážního charakteru:
(http://concorde.wgz.cz/videa)
