Prakticky každým rokem vědci sestavují stále lepší a dokonalejší roboty. Asi před pěti lety japonská firma Honda představila robota ASIMO, který dobře zvládá chůzi po dvou nohách. Byl jsem na jeho představení v pražském Národním muzeu, kde si ASIMO neohroženě vykračoval po dlouhých schodech. Japonský robot měří asi 120 centimetrů a vypadá jako malý kosmonaut s batůžkem na zádech (tam má baterii). Je velmi nepravděpodobné, že by roboti vysílaní do vesmíru vypadali podobně. Tvar lidského těla není totiž pro vesmírné průzkumníky příliš praktický.
Stroje versus lidé
Spor, zda posílat do vesmíru kosmonauty či roboty, není tak starý, jak by se mohlo zdát. První experimentátory s cestou do vesmíru ještě nenapadlo, že by jejich rakety mohl řídit někdo jiný než člověk. Spíše se domnívali, že rakety budou létat bez jakékoliv posádky – jen tak. Teprve s vývojem vědy a techniky, bylo možné vytvořit něco jako umělou inteligenci.
Vyslání robotů a automatů je totiž podstatně levnější. Nepotřebují s sebou vozit vzduch, potravu, skafandry. Sondy, které je nesou, nemusí být až tak mnohonásobně zajištěny proti havárii. Roboti prostě snesou prudší přistání než naše těla. A kdyby cesta skončila neúspěšně, je lépe havarovat s přístroji než lidmi na palubě.
Na druhou stranu, alespoň zatím, jsou lidé podstatně inteligentnější a všímavější, mohlo by se stát, že by robot nemusel život na jiné planetě ani rozeznat.
Válka ve vesmíru
Další z vesmírných robotů jsou inteligentní stroje, které sami od sebe poznají cizí, nebezpečné objekty na oběžné dráze, přiblíží se k nim a když tak je zlikvidují. Za tímto výzkumem samozřejmě stojí také vojáci. Roboti, kteří by ve vesmíru ničili protivníkovy družice a možná i střely, jsou přáním každého generála. I proto je výzkum těchto vesmírných robotů velmi tajný.
První vlaštovky
Prvním „robotem“, který pracoval na Měsíci byl ruský Lunochod v roce 1970. Vypadal trochu jako obří papinův hrnec na osmi malých kolečkách. Velký byl asi jako menší osobní auto. Během několika měsíců tento stroj najezdil po měsíčním povrchu deset kilometrů, udělal a odeslal řadu fotografií a analýz horniny. Ani on, ani jeho nástupce Lunochod 2 však pravými roboty nebyli...
Za částečné roboty zkoumající Mars snad můžeme označit americké sondy Spirit a Opportunity. Přistáli na Rudé planetě v lednu 2004 a pracují tam dodnes. Jejich hlavním úkolem bylo zjistit, zda na Marsu někdy mohl existovat život. Opportunity objevila mikroskopické kamenné kuličky, nazvané borůvky. Podobné útvary na Zemi vznikají za přítomnosti vody. Bez lidské asistence by se však tyto sondy neobešly. Úplně samostatné tedy ještě zdaleka nejsou.
Dnešní technologie umožňují některé součástky velmi zmenšit, to otvírá nové pole výzkumu nanorobotů. Milovníci scifi, znají například replikátory ze seriálu Hvězdná brána, jejichž těla tvoří miniaturní součástky: nanity. Tyto nanity dovedou implantovat i do lidské mysli a jejich pomocí svou oběť ovládat.
Co je malé, bývá levné, alespoň ve vesmíru. Uvažuje se o tom, že by v budoucnosti lidé vysílali k cizím planetám velké množství miniaturních robotů. Sondy velké jako dvacetikoruna by získávaly a odesílaly důležitá data. Takové minisondy jsou levné na výrobu i dopravu, snadno zabrzdí v atmosféře. Když se celý jejich roj rozpadne, dopadnou na velké území. I kdyby jich většina byla zničena, ty, které přežijí, odvedou svou práci.
Roboti stavitelé
Když Američané plánovali vybudování velké měsíční základny, uvažovali i o tom, jak vyrobit pevnou přistávací dráhu. Každý start nebo přistání kosmické lodi totiž odhodí do velké dálky štěrk nebo písek, které by mohly základnu poškodit. NASA uvažuje o dvou možnostech, jak tomuto riziku zabránit. Buďto by vyslala na Měsíc roboty, kteří by postavily mezi přistávací plošinou a základnou ochranný val, to by jim podle plánu trvalo asi půl roku. Druhou možností je, poslat na povrch malé roboty, které by hledaly příhodné kameny a přistávací místo jimi vydláždily.
Víte, že...
...Sonda Phoenix nalezla na Marsu vodu pomocí robotické paže. Tu natáhla do vzdálenosti více než dva metry od místa dopadu, vyvrtala půlmetrovou jámu, z níž pak získala vzorek, který sama analyzovala
...Nejmenší fungující roboti jsou jen o něco větší než plátek seříznutý z lidského vlasu
...Zvláštní kapitolou je robohmyz, malí inteligentní létající roboti. Dnes se zatím o jejich využití uvažuje hlavně při špionáži. V budoucnosti by však mohli vyletět do vesmíru
...Spirit a Opportunity dokážou na Marsu samostatně dojet do určitého bodu a pořídit přitom snímky. Bez lidské asistence by se však tyto sondy neobešly
