Scythe (čtěte „sajt“, česky „kosa“) je výborným příkladem toho, jak by měly vypadat hry zafinancované na Kickstarteru. Bezmála 18 tisíc lidí přispělo Jameymu Stegmaierovi (hry Euphoria, Tuscany, Viticulture) celkovou částkou 1,8 milionu dolarů (43 milionů korun). A tento úspěch můžete v Scythu vidět naprosto všude. Nešetřilo se na jediném aspektu a předem mohu prohlásit, že to dopadlo velice dobře.
Těžká váha
Zprvu jsem byl překvapen velikostí krabice. Ta je sice hlubší než u většiny her, ale rozměrově je ve výsledku menší než třeba Robinson Crusoe: Dobrodružství na Prokletém ostrově. Dojem se vám ale změní ve chvíli, kdy okusíte váhu krabice a pochopíte, že menší rozměry znamenají minimum vzdušných prostor uvnitř. A to je dobře!
Pod nádhernou obálkou – výjevem alternativní historie 20. let minulého století – se kromě mistrně zpracované herní mapy ukrývá na sto karet s „dobovými“ obrázky, desítky pytlíčků s dřevěnými komponenty a komoditami, kartonové mince v hned pěti nominálních hodnotách, velké kartonové desky frakcí a ještě robustnější desky hráčů a hlavně plastové figurky, které ve hrách evropského typu opravdu moc nevídáme. Hra vám dává okamžitě najevo, že chce být vaším novým mazlíkem.
Pět mocností vládne všem
Příprava hry se z počátku může zdát velice zdlouhavá, pokud však zaúkolujete každého hráče přípravou vlastních hráčských desek a frakcí, zůstane na vás už jen zamíchání různých balíčků a rozmístění žetonků setkání po mapě. Každý hráč se v alternativní historii na kontinentu Evropy chopí jedné z frakcí – Saská říše, Rusvětský svaz, Severské království, Krymský chanát nebo Polanská republika.
Přečtěte si také:
Každá frakce má jiné počáteční bojové podmínky, vlastní schopnost a různé dovednosti svých mechů (obřích válečných strojů). Kromě frakce si hráči náhodně rozeberou desky hráčů, které představují zaměření jejich frakce (vlastenecká, zemědělská, strojírenská a další). Desky hráčů obsahují čtyři stejné horní akce a čtyři stejné spodní akce, které jsou však jinak namíchány a pokaždé se tak musíte přizpůsobit trochu jinému stylu hry.
Poradí mi někdo, co dřív?
Hra může bez dalších okolků začít prvním tahem, po kterém se hráči střídají, dokud nenastane konec. Ten v Scythu není uměle nastaven počtem odehraných kol nebo dosažením určitého množství bodů jako u konkurence. Konec si hráči určí sami. Respektive ho určí hráč, který jako první umístí svou šestou (poslední) hvězdičku na speciální počítadlo. A právě hvězdičky jsou to, oč tady kráčí. Pomocí akcí na vaší hráčské desce se můžete věnovat až 10 oblastem, za jejichž úplné ovládnutí jste odměněni právě jednou hvězdou. Postavíte všechny čtyři budovy? Hvězda. Nasadíte všechny čtyři mechy? Hvězda. Máte nejvyšší možnou moc? Hvězda. Splníte úkol? Další hvězda.
Důležité je, že z deseti disciplín můžete ohvězdičkovat pouze šest, čímž vás hra nenásilným způsobem nutí zaměřit se na konkrétní oblasti a nesnažit se být nejlepší ve všem. Po umístění šesté hvězdy se mezi hráči určí vítěz s nejvíce penězi. K těm přijdete běžně v průběhu hry a na konci se zpeněží každá vámi umístěná hvězda, vaše území a vámi kontrolované suroviny. Hodnota těchto komodit se ale odvíjí od popularity vaší frakce, takže se běžně stává, že hráč, který hru ukončil, nakonec nevyhraje. Díky tomu je stav hry nepředvídatelný až do poslední vteřiny a nemůžete si tak dovolit najednou vypnout a přestat se snažit.
Cesta k úspěchu vede bažinami
Centrem veškerého dění je hexová mapa, po které pohybujete svým hrdinou, mechy a dělníky. Dělníci jsou základem každé civilizace, kdy v akci produkce vyprodukují zdroj políčka, na kterém se nacházejí. Mechové pak dokáží přenášet dělníky přes řeky, případně je ubránit v ne moc chtěných bojích. Váš hrdina působí spíš jako osamělý jezdec brázdící krajinu tunely, potkávající různé životní příběhy, případně se může vydat za znalostmi do továrny ve středu krajiny.
Jak může vyplynout z textu výše, hra je řízena akcemi. Vždy si musíte vybrat jinou sadu horní a dolní akce, než v dřívějším tahu, přičemž ani jedna z akcí není povinná. Horní akce vám dovolují produkovat suroviny a nové dělníky, obchodovat se zbožím, pohybovat se po mapě a budovat si moc, zatímco spodní akce slouží ke stavbě budov a mechů, vylepšování národa a verbování rekrutů. Zvládnout naplánovat několik tahů dopředu je kruciální, chcete-li alespoň soupeřit o první příčku.
Válka ještě neskončila
A soupeřit se ve hře dá i tělo na tělo, respektive plech na plech, ale upřímně to není přesně to, co byste měli chtít. Scythe je nekonfliktní záležitost, kde si budujete hrad na vlastním písečku a stavíte spíše obranné linie z preventivních důvodů, než abyste plánovali rozsáhlou invazi. Ono to ani není dost dobře možné. V každém boji smíte zahrát tolik karet (s hodnotami 2-5), kolik v něm máte mechů případně hrdinu a k tomu přičíst tajně navolenou hodnotu části vaší moci.
Vyhraje jen jeden, ale oba přijdou o zahrané karty a ztratí vsazenou moc. Po jedné šarvátce je váš národ tak vyšťavený, že než se opět stavět na nohy a po několika kolech zaútočit podruhé, radši se pustíte do okopávání vlastní zahrádky a budete doufat, že na to poražený soupeř zapomene.
Láska na první, druhý i třetí pohled
Scythe je už teď mezi nejlépe hodnocenými hrami světového žebříčku. Jistě, spousta veleočekávaných her je nahoře hlavně kvůli očekávání, ale Scythe je opravdu výborně dotažená hra. Herní mechanismy fungují skvěle, jsou snadno zapamatovatelné, lehké na naučení, těžké na 100% zvládnutí.
Je to ryzí euro s malinkým podílem náhody (boje, ale často se dají vypočítat a náhodná setkání, kde vás ale nečeká nic zlého), s pěknými plastovými figurkami (byť se tu nebavíme o kvalitě CoolMinyOrNot) a hlavně fungujícím příběhovým pozadím – každá karta, deska, a políčko mapy na vás dýchá atmosférou všudypřítomné avšak neprobíhající války a zejména při objevování náhodných setkání si leckdy ani nemusíte číst text, protože vše vykoukáte z obrázku. Osobně se vždy nejvíce bojím všeho, co je okolím vychváleno do nebes. Bojím se, že se hodně natěším a hra mě pak zklame svojí obyčejností. A jak asi tušíte, Scythe není takový případ. Jestli tahle záležitost nebude figurovat na prvních příčkách různých soutěží, pak už nevím co.
Autor Jamey Stegmaier
Typ hry euro, kontrola území, výběr akcí
Počet hráčů 1 - 5
Doporučovaný věk 14+
Herní doba 120+ minut
Jazyk čeština
Doporučená cena 1 799,-
Vydavatel Albi
Mohlo by vás také zajímat:
Našla se ponorka UB-85, která potkala "mořskou lochnesku"
Tunelem do boje: Na bojišti první světové války
Megabot vs. Kuratas: Souboj obřích robotů
