Vánoční stromky, které známe dnes, nijak prastarou tradici nemají. Ve větším počtu se objevily až na počátku 19. století v domácnostech německých měšťanů. Udělaly však takový dojem, že během několika desetiletí dobyly celý svět. Původním křesťanským symbolem Vánoc byly betlémy zpodobňující narození Ježíše Krista. Jesličky s postavičkami Ježíška, Panny Marie, svatého Josefa a dalších zdobily o vánočních svátcích evropské domácnosti už ve středověku.
Viset ze stropu
Předchůdci dnešních stromečků byly malé vánoční stromky, které se zavěšovaly nad štědrovečerní stůl. Zdobila je červená jablíčka na oslavu svátku Adama a Evy. Měla to být připomínka toho, jak v ráji Eva utrhla jablko ze stromu poznání. Proto se česky zpočátku vánočním stromkům říkalo rajské stromky. Mimochodem skleněné koule pověšené na našich smrčcích a jedličkách jsou jakousi poslední připomínkou na ona jablíčka z ráje.
O prvních vánočních stromcích, které už vypadaly jako dnešní, máme zprávu z německého Štrasburku (dnes patří Francii). Zde se na začátku 18. století ujal mezi měšťany zvyk přinášet domů jedličky a zdobit je papírovými ozdobami, ovocem a sladkostmi. Odtud se móda vánočních stromků – zprvu pomalu a nenápadně – šířila do ostatních částí Německa.
První v Česku byl Němec
V Česku jsme nezůstali o mnoho pozadu. Zřejmě první stromeček u nás nastrojil v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Předvedl ho přátelům ve svém, dnes už neexistujícím zámečku Špilboch v Libni. Snad i proto., že Liebich byl národností Němec, Češi přijali zprvu tuto novinku poměrně vlažně. Hojněji se stromky začaly vyskytovat v bohatých pražských rodinách až ve 40. letech 19. století. Na venkov se šířilo zdobení stromečků ještě pomaleji. Součástí každé vánoční domácnosti v Česku se tak stal stromek až asi před sto lety.
Strom na pomoc dětem
Kromě malých stromků v domácnosti stojí o Vánocích i velké stromy, nejčastěji smrky, na náměstích měst. Ten první u nás postavili pravděpodobně v Brně. V roce 1924 na zdejším náměstí Svobody vztyčili strom republiky, u kterého proběhla sbírka na pomoc opuštěným dětem. O celou dobročinnou akci se zasloužil spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Údajně ho k tomu přiměla událost ze zimy roku 1919. Tehdy na výletě s přáteli nalezl v bílovickém lese prochladlé opuštěné děvčátko.
