V renesanci končil středověk a svět se změnil. Lidé si uvědomili, že Země je kulatá a obíhá kolem Slunce. Evropané obepluli Afriku, dostali se k asijským břehům a hlavně přistáli v Novém světě – objevili Ameriku a využili její bohatství.
V polovině 15. století také vynalezl německý zlatník Gutenberg knihtisk, díky kterému se nové informace dostaly k mnohem většímu počtu lidí. Se zlepšením vojenské techniky, především děl, hrady postupně ztrácely svůj vojenský význam.
To vše se odrazilo na způsobu bydlení a na podobě měst. Sídla šlechty a bohatých lidí začala být stavěna tak, aby byla co nejpohodlnější a zároveň udělala nejlepší dojem na návštěvníky. Objevovaly se městské paláce a hlavně venkovská sídla – vily a zámky. Na náměstích rostoucích měst si zámožní kupci a řemeslníci stavěli elegantní domy. Nejchudších lidí se změny v architektuře samozřejmě příliš nedotkly. Stále přežívali v jednoduchých chatrčích a děrách.
Opožděné Česko
Kolébkou nového životního i stavebního stylu se stalo severoitalské město Florencie. Zdejší architekti se zprvu inspirovali památkami starého Řecka a Říma. První renesanční stavby vznikly ve Florencii okolo roku 1300. V té době ovšem ve většině Evropy vládla ještě gotika. Za hranice Itálie se renesanční způsob myšlení – a také stavitelství – dostal až za sto let.
Do Česka dokonce kvůli husitským válkám ještě později. Vůbec první náznaky renesance se u nás objevily až v roce 1492 – tedy když Kolumbus objevil Ameriku. Nástup renesanční architektury v Českých zemích ovlivnily i klimatické podmínky. Těžko stavět na chladné Českomoravské vysočině otevřené domy plné arkád a atrií jako někde ve slunné Itálii.
Čistě renesanční domy a zámky proto nakonec začali budovat naši předkové až v 16. století. Stavební styl však v Čechách nevydržel dlouho. Po roce 1620, kdy bitvou na Bílé hoře vypukla třicetiletá válka, lidé již neměli na stavbu nových domů chuť ani peníze. A po válce už přišlo baroko se svou baňatostí a rozevlátostí..
Nejlepší dobou české renesance je tak období vlády Rudolfa II. Koho zajímá, jak se tehdy lidé žili a hlavně jak se oblékali, ať si představí scény z filmu Císařův pekař.
Renesanční dům
Nejznámější renesanční stavbou v Česku je zřejmě letohrádek královny Anny (Belvedér) na pražských Hradčanech. Dále je to několik zámků a především dobře zachovalá renesanční či renesančně-barokní náměstí řady měst. Nejslavnější je asi centrum Telče nebo Slavonic.
Jednotlivé renesanční domy však bývají skoro v každém historickém městě. Jejich typickým znakem jsou tak zvaná sgrafita, což jsou vlastně ryté kresby na fasádách domů. Někdy jde „jen“ o jakési stylizované obrazce napodobující kameny, někdy to jsou celé výjevy nakreslené na fasádách domů.
Renesanční dům měl větší okna než jeho gotický předchůdce, stavitelé nepoužívali lomený oblouk, ale rovné římsy. Dole uvnitř býval prostor, jemuž se říká mázhauz. Byl to obvykle nevytápěný prostor, kde majitel domu (švec, krejčí, kupec) provozoval živnost a přijímal zákazníky a obchodní partnery.
Z mázhauzu vedly dveře dozadu do dvora a také schodiště do patra, kde byly obytné místnosti – ložnice a parádní (obývací) pokoj. V něm rodina majitele domu přijímala vážené hosty. Nahoře pod střechou, nebo naopak v přízemí za mázhauzem byly malinké pokoje pro služebníky, pomocníky a tovaryše.
Móda jako z filmu
Kromě domů se změnila i móda. Vysoké špičaté čepice a úzké boty s dlouhou špičkou, typické pro gotiku zmizely. V renesanci byly v módě tak zvané kolárky – krajkové vysoké límce, které se nosily kolem krku. Někdy byly z krajky, někdy z látky zpevňované drátkem. Vynálezem renesanční doby jsou pánské kalhoty. Do té doby totiž muži nosili spíše jednotlivé nohavice připomínající punčochy. Kalhoty podobně jako tehdy sešité z jednoho kusu se nosí dodnes. Nosily se i krátké vycpávané kalhoty, známé právě z filmu Císařův pekař.
