Arnie coby prosté dřevo
Když se řekne „herec rakouského původu“, většina z nás si vybaví koho? Christopha Waltze aka plukovníka Landu aka Kinga Schultze. Co role, to perla a ukázka vysokého umění hereckého. Tak u Schwarzeneggera na to ani nemyslete. Arnie je dřevo. Na něm mají hrát svaly a koncert nabídnou jen palné zbraně. Obojího má ale víc než dost. Ale je pravda, že než se to režiséři naučili prodat, tak to nějaký čas zabralo. Odstrašující příklad? Herkules v New Yorku.
Arnie coby dřevo výstavní
Naštěstí brzy přišla změna a Arnie se vypracoval na ikonu akčního filmu osmdesátých let. Doba přála mohutným svalům, které kočírují ještě mohutnější zbraně. Nešlo o to hrát, šlo o to pořádně se vyzbrojit, odhodit košili či tričko, postavit se do pózy z plakátů a kosit desítky ba stovky nepřátel… kráska po boku byla samozřejmostí, dialogy zbytečností. Dokonalou ukázkou je slavné Komando. Arnie nese kládu, Arnie cedí dvě slova, Arnie zabíjí lidi, Arnie cedí další dvě ba tři slova, Arnie zabíjí mnoho lidí, Arnie cedí jedno slovo a filmová kráska jej miluje. Ten film je tupý, neuvěřitelně tupý, ale my ho milujeme. Jenže podobný přístup funguje i ve skutečně dobrých filmech, které mají i něco jako scénář a pořádnou dávku atmosféry: to je příklad Predátora.
Arnie a dřevo šlechtěné aka hrdinný bonsaj
To, že Arnie neumí hrát, však nebylo pouze ignorováno, ale také často povýšeno na určité umění. Týká se to především jeho nejslavnějších rolí: Terminátora a Conana. Neumětelství bylo schopnými režiséry jako James Cameron a John Mílius přetaveno v naprostý kult. V prvním případě se jasně počítalo s rakouským přízvukem a strojeným chováním… Robota bez emocí by prostě dobrý herec tak dobře nezahrál. A barbar Conan je kapitolou sám pro sebe. Po Arniem se chtělo jediné: být zosobněním síly a vůle. Čím míň toho řekl, tím lépe. Však také všechny další pokusy s touto postavou, kde nutil scénář postavu mluvit, dopadly špatně.
Arnie jako dřevo okrasné
Tahle kategorie by mohla splývat s výše uvedenými filmy výstavními. Jenže vtip je v tom, že u dřeva okrasného víme, že je jen na efekt a v podstatě se jedná o výsměch. To je případ původního Total Recallu. Nizozemský režisér Paul Verhoeven zdůraznil všechny Arnieho nedostatky coby herce a v podstatě z něj udělal vola (to ostatně dělal rád z celého Hollywoodu). Dosáhl toho ovšem takovým způsobem, že si to asi ani samotný Arnie a jeho fanoušci neuvědomili. Těm stačily vybuchující hlavy, krutý Michael Ironside, chladná Sharon Stone a skvěle vypadající mutanti, se kterými se jejich hrdina setkal.
Arnie coby rodinný samorost
Arnie pochopitelně toužil po tom, být uznáván i jako herec. A tak zkoušel všechno možné, včetně řady zoufale nevtipných komedií (čest výjimkám). Přesto se nakonec dokázal prosadit jako „vtipný“ herec. A to ve chvíli, kdy si filmaři uvědomili, že je jakýmsi rodinným stříbrem akčního filmu. Dnes se filmy, které si dělají srandu samy ze sebe a svých pravidel nebo se vezou na vlně nostalgie (jako Stalloneho Expendables) točí jako na běžícím páse, ale Arnie byl u jejich počátků… Poslední akční hrdina nebo Pravdivé lži… Skvěle napsané, skvěle zrežírované a skvěle zahrané - pokud si termín „herectví“ vyložíme značně benevolentně.
Nedostatky v herectví nejsou zdůrazněny kvůli zesměšnění herce a jeho kultu, ale prostě proto, že máme obojí rádi, i když jsme už vyrostli z bezmezného obdivu. Aby to ale fungovalo, je třeba mít opravdu dobrého režiséra. Arnie na ně měl štěstí a jeho herecký rejstřík je tak nakonec rozmanitější, než by se mohlo zdát. Běžte se přesvědčit na aktuální Konečnou, kde už padají přirovnání ke Clintu Eastwoodovi či Johnu Waynemu, dvěma hereckým ikonám a legendám.
