Abychom se mohli pustit do pátrání, musíme vědět, kdy má Ježíšek vlastně narozeniny. Určitě se nenarodil 24. prosince. Toto datum Štědrého dne je důsledkem toho, že rané křesťanství přebíralo významné pohanské svátky, jako byl zimní slunovrat (21. nebo 22. prosince).
Kromě přesného data bohužel nesedí ani rok Ježíškova narození. Náš kalendář nevznikl v rok narození Krista, ale až několik stovek let poté. Mniši se při jeho výpočtu dopustili řady chyb, takže Ježíš Kristus se patrně narodil dříve – zhruba mezi roky 2 až 7 před naším letopočtem. A tehdy se na obloze objevil úkaz, který prý zvěstoval Ježíškovo narození.
Slunce, Měsíc a hvězdy
Ve starověku a středověku astronomové dělili nebeská tělesa fakticky jen na Měsíc, Slunce a hvězdy. Pod pojmem "hvězda" se tedy může ukrývat prakticky cokoliv. Zazářit na obloze mohla například kometa, jenže staré astronomické záznamy nehovoří o žádném úkazu, který by ji připomínal. Stejně tak není pravděpodobné, že by betlémská hvězda byla výbuchem supernovy. Pokud by se to tak bylo, museli bychom dnes najít mlhovinu, která po supernově zbyde. Existuje ale ještě další možnost.
Přišel na to Kepler?
Johannes Kepler si v Praze na Vánoce roku 1603 všiml zajímavého úkazu. Astronomové ho dnes označují jako konjunkce. Je to situace, kdy se dva objekty (například planety) dostanou na obloze blízko k sobě. Ve skutečnosti jsou samozřejmě miliony kilometrů od sebe, ale na pozemské obloze téměř splývají v jedinou jasnou ¨hvězdu".
Kepler počítal a zjistil, že v roce 7 před naším letopočtem došlo hned ke třem konjunkcím Saturnu a Jupiteru (29. května, 30. září a 7. prosince), což rozhodně není obvyklé. Podobných událostí ale v době, která nás zajímá, najdeme více. Například 17. června roku 2 před naším letopočtem byly velmi blízko od sebe Venuše a Jupiter.
Okopírovaná kometa
Betlémskou hvězdou tedy s největší pravděpodobností byla právě konjunkce. Proč potom ale umělci po staletí malovali nad Betlémem kometu?
Na počátku 14. století dostal italský malíř Giotto di Bondone za úkol vyzdobit kapli Scrovegni v italské Padově. Koncem roku 1301 byl na obloze vidět jeden z nejkrásnějších návratů slavné Halleyovy komety a Bondone byl tímto úkazem zřejmě natolik okouzlen, že jej zakomponoval do fresky. Od něj pak kometu, která je nad betlémem vizuálně přece jen působivější než pouhá hvězda, převzali další umělci.
