Monoski
V zimní lyžovačce vám nezabrání ani postižení nohou. Monoski se skládá z jedné běžné lyže, silného vázání a skořepinové konstrukce, v níž lyžař sedí. Skořepina se vyrábí z odolných kompozitních materiálů, jako je kevlar nebo sklolaminát. Lyžař se do ní posadí, připásá se a může vyrazit. Jízda je podobná klasickému lyžování – základ je přenášení váhy ze strany na stranu. Při jízdě si monolyžař pomáhá dvěma hůlkami zvanými stabilizátory. Jsou to zkrácené francouzské hole, které mají na spodní části maličké lyže. Slouží k zatáčení, brzdění, odpichování a udržování rovnováhy. Na monoski se dá jezdit technicky i rychle. Závodníci na paralympijské Super G by strčili do kapsy leckterého borce na dvou lyžích.
Sledge hokej
Svoji paralympijskou verzi má i lední hokej. Je určený pro sportovce s postižením dolní části těla. Hráči sedí připoutaní na saních s bruslí uprostřed. Po ledu se pohybují pomocí dvou krátkých hokejek. Na jedné straně mají zahnutou čepel pro přihrávky a střelbu jako klasické hokejky. Na druhé pak najdete kovové zuby, sloužící k odrážení. Sledge hokej u nás hraje osm klubů a můžeme se pochlubit i úspěšným národním týmem, který posbíral několik medailí a v současnosti patří k evropské špičce. Zajímavou alternativou bez ledu je EWH (Electric Wheelchair Hockey, tedy hokej na elektrickém vozíku). Hraje se v tělocvičně s florbalovou holí či s tzv. T-stick hokejkou, což je vlastně čepel připevněná ke konstrukci vozíku určená pro hráče, kteří kvůli postižení neudrží hůl.
Goalball
Goalball je zcela originální míčová hra pro nevidomé. Vznikl po druhé světové válce jako cvičení pro osleplé veterány. Proti sobě stojí dva tříčlenné týmy, které se snaží vhodit míč do soupeřovy branky. Uvnitř míče jsou rolničky, které při pohybu cinkají. Podle jejich zvuku se hráči orientují. Hřiště je dlouhé 18 metrů, takže dát gól není nic snadného. Bránící tým se navíc snaží pokrýt celou bránu. Když míč chytne, může hned oplácet střelou. Goalball je dynamická a akční hra s propracovanými pravidly, na kterou je radost se dívat.
Fotbal
Bylo by divné, kdyby handicapovaní nehráli nejpopulárnější týmový sport na světě. Fotbal se hraje obvykle ve dvou kategoriích. První je varianta s pěti hráči na každé straně, kterou hrají zrakově postižení. Zápas se skládá ze dvou pětadvacetiminutových poločasů. Hraje se s míčem, který vydává zvuk, aby ho mohli hráči po sluchu najít. Orientaci jim usnadňuje i brankář. Ten jako jediný v týmu vidí. Nesmí sice vybíhat, ale může spoluhráčům radit a navigovat je. Když chce hráč vybojovat balon, musí zakřičet hlášku „Voy!“, čímž na sebe upozorní a sníží tak pravděpodobnost bolestivého střetu. Světová špička jsou fotbalisté z Brazílie, Argentiny a Francie. Česko má svoji reprezentaci ve futsalu (halovém fotbalu). Druhou oblíbenou variantou je fotbal pro hráče stižené mozkovou obrnou. Má skoro stejná pravidla jako obyčejná kopaná, jen se hraje na menším hřišti, nepískají se ofsajdy a auty se můžou házet jednou rukou. Na každé straně stojí sedm hráčů a poločas trvá 30 minut. V této variantě nejvíce excelují borci z Ukrajiny a Ruska.
Handbike
I bez nohou můžete jezdit na kole! Stačí se naučit na vozítku handbike. Řídítka zde slouží zároveň jako šlapky. Ač má tři kola, jízda na něm je náročnější než na normálním kole, jelikož člověk nemá v rukou takovou sílu jako v nohou. Většina jezdců na první pokus zvládne ujet stěží kilometr. Forma se dá rychle vypilovat. Handbike se vyrábí v mnoha provedeních, ale základní typy jsou stejné jako u bicyklů – horské a silniční. Handbike ale není nic levného. Za špičkový sportovní model zaplatíte klidně i 200 000 Kč.
Biatlon
Mezi nejzajímavější zimní sporty pro handicapované patří biatlon. Závodí se ve dvou kategoriích. Tu první tvoří sportovci s postižením dolních končetin. Lyžují na speciálním sedátku, ze kterého lze snadno přejít do polohy ležmo, aby mohli bleskurychle přejít do střelecké části závodu. Ještě zajímavější je však kategorie biatlonistů se zrakovým postižením. Ptáte se, jak můžou střílet na terč? Míří pomocí sluchu. Používají pušky od firmy Eko-Aims, které snímají jejich přesnost na počítači. Střelec si nasadí sluchátko a orientuje se podle pípání. Čím blíž je muška středu terče, tím je pípání rychlejší.
Ragby
Tohle je sport pro drsňáky. Hraje se na hřišti o velikosti basketbalového, tedy 28 x15 metrů. Každý tým může mít až dvanáct hráčů, ale v poli smí být jen čtyři. Mají za úkol proniknout do soupeřova bodovacího prostoru. Hra je rozdělená na čtvrtiny, z nichž každá má osm minut. Takhle ostrý sport vyžaduje speciální vozík. Útoční hráči mají lehčí konstrukci s přední radlicí pro prorážení cesty do nepřátelského území. Obránci pro změnu sedí na těžším vozíku s nárazníkem, který umožní atak odvrátit. U nás se hraje ve vozíčkářském ragby liga a máme dokonce i reprezentaci. Ve světovém hodnocení jsme aktuálně osmnáctí, špičku představují Australané a Kanaďani.
Basketbal
Basketbal patří k nejstarším paralympijským sportům. Hraje se už od konce druhé světové války. Hřiště i pravidla jsou skoro stejná jako u běžného basketu. Liší se ovšem technickým vybavením týmu. Hráči používají dva druhy vozíků. Útočníci mají vyšší posez, aby snáz dohodili na koš a chytili přihrávku. Obránci naopak mají sezení umístěné níže pro větší stabilitu a lepší techniku zacházení s míčem. U nás se hraje Středoevropská liga, v níž soupeří týmy z Česka, Polska, Maďarska a Rakouska. Český národní tým dokonce před časem patřil k světové špičce, dnes šampionáty ovládá hlavně Austrálie a USA.
