Koncem roku 1883 se výprava Emila Holuba dostala k Viktoriiným vodopádům v dnešní Zimbabwe. Radost z pohledu na masu vody padající do soutěsky zkazila nešťastná událost: Členové expedice onemocněli malárií a dva Holubovi společníci zemřeli. Tropická nemoc si tehdy připsala dva lidské životy k milionům dalších. Na malárii umírali lidé již ve staré Číně před 4700 lety a během existence Římské říše byla nazývána „římskou horečkou“. Podle Mezinárodní zdravotnické organizace bylo předminulý rok nakaženo téměř 200 milionů lidí a necelých 600 000 jich malárii podlehlo. Většina z nich byly děti mladší pěti let.
Smrtící komáři
Malárií jsou zasažená tropická a subtropická pásma. Nejcitelněji její dopady pociťují obyvatelé Afriky a Asie, zejména v nížinných oblastech s vysokou vlhkostí. Tam se dobře daří komárům, mimo jiné těm z rodu Anopheles, kteří přenášejí malárii. Nejaktivnější jsou po setmění, kdy často sedají na nechráněnou lidskou kůži a sají krev. Při sání se společně se slinami dostávají do krve parazitičtí prvoci zimničky rodu Plasmodium, kteří se přemisťují do lidských jater, kde se nepohlavně množí a vstupují do červených krvinek, kde se nadále množí a krvinky kvůli nim praskají. Tak dochází k typickým malarickým záchvatům, zvýšeným horečkám, třasům a dalším průvodním jevům choroby.
Záchrana v pelyňku
Malárie a hlavně způsob léčby jsou v hledáčku vědců už pěkně dlouho. Čínská doktorka Jou-jou Tchu po ní pátrá celý život. Na konci šedesátých let minulého století byla součástí výzkumného projektu, který hledal účinný lék především mezi bylinami. Ze 200 rostlin syntetizovali vědci 380 látek, z nichž nejslibnější byl ten z pelyňku ročního (Artemisia annua). Výrazně totiž omezoval množení zimniček v pokusných zvířatech.
Zasloužená nobelovka
Po dalších laboratorních pokusech vznikla roku 1973 látka nazývaná dodnes artemisinin, která se podává lidem s malárií. Dnes již nepochází z pelyňku, ale z geneticky upravených kvasinek. Její samotné podávání nemoc nezastaví, pouze oddálí její projevy. Proto se musí používat v kombinaci s dalšími látkami, se kterými má už šanci zimničky potlačit. Jou-jou Tchu tedy objevila zásadní součást léku, který během desítek let zachraňoval miliony lidských životů. A to doslova: Oblasti s desítkami tisíc úmrtí jich po zavedení artemisininu jich hlásily pouhé desítky. Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii si Jou-jou Tchu proto rozhodně zaslouží.
Kdy se to zastaví?
Čtyři malarické druhy zimniček však mají jednu záludnou vlastnost. Vůči léčivům si budují odolnost, tedy rezistenci. Dříve či později přestane účinná látka fungovat a malárie bují dál s neztenčenou silou. Stalo se to i artemisininu. Roku 2008 hlásili zdravotníci z Kambodži, že lék nefunguje tak, jako do té doby. Dnes je neúčinný ve více zemích jihovýchodní Asie. Pátrání po absolutním léku proti jedné z nejnebezpečnějších chorob historie tedy pokračuje dál.
Více o malárii:
