Základem ohňostrojného umění je střelný prach. Kdy a kým byla tato směs uhlí, ledku a síry vynalezena, se už asi nikdy nedopátráme. Číňané objev připisují legendárnímu vědci Wu-Tzimu (4. stol. př. Kr.), Arabové Alexandru Velikému a evropští středověcí autoři mnichu Bertholdovi Černému. Jisté je, že Číňané museli už v roce 950 znát tuto spalitelnou směs chemikálií, která do Evropy přišla až o tři století později.
Začaly pokusy s jejím využitím, především ve válce, ale i v míru. Tehdejší pyrotechnici připravovali stále nové směsi, našli způsob, jak látky čistit, zkoušeli jejich sílu a pátrali, jak vlastně účinkují. Sotva si dovedeme představit, kolik jich při tom přišlo o prsty, ruce, oči i životy. Ve 14. století však už uměli váleční technici pomocí střelného prachu odpalovat z kanonů koule a ti mírumilovnější znali základy ohňostrojné podívané.
Zábava králů
Touto novou podívanou se rádi bavili zejména králové a vysoká šlechta, ukazovali tak svoji moc a majetek a omračovali poddané. Ohňostroje se odpalovaly při korunovacích, svatbách, narozeninách, vítězstvích i podpisech smluv. A nebyly to žádné laciné podívané. Je známo, že ohňostroj, který uspořádal francouzský král Ludvík XV. v roce 1770 u příležitosti svatby svého vnuka Ludvíka s Marií Antoinettou, stál 600 000 livrů. Přepočteno na současné peníze to představuje neuvěřitelných 400 milionů korun!
Ohnivé divadlo
Nižší panstvo nechávalo odpalovat lacinější ohňostroje, ale i tak muselo sáhnout hluboko do kapsy. Přesto však nebyla tehdejší podívaná s tou dnešní srovnatelná. Co se jim nedostávalo v barvách a jasu, to nahrazovali ohňostrůjci délkou podívané a drobnějšími efekty, účinkováním lidí s pochodněmi, zápasy rytířů s hořícími zbraněmi, lokálními ohni, osvětlením zahrad, zářícími či hořícími scénami apod. Jedno ale bylo s dnešním shodné - ohňostroje byly a jsou s oblibou pořádány v blízkosti vodní hladiny, která tak nádherně celou tu krásu svým odrazem znásobuje. Kdyby ovšem francouzský král viděl dnešní ohňostroj, asi by pukl závistí. Nádheře, intenzitě a barevnosti současných explozí se jeho tvůrci zdaleka nepřiblížili.
Moderní chemie
Čím to? Jednoduše proto, že dnešní chemie je jiná. Ví se, že explozivní chemikálie reagují nejen se vzdušným kyslíkem, ale i s kyslíkem chemicky vázaným. On to vlastně ledek draselný dokázal už odedávna. Dnes však používají pyrotechnici účinnější okysličovadla a navíc přidávají práškový hliník a hořčík. Jejich hoření je velmi intenzivní a vznikají při něm skutečně vysoké teploty - střelný prach hoří při teplotě "jen" 1700 oC, dnešní směsi až při 2200 oC. Hořící příměsi proto vydávají intenzivnější barvy i světlo. Barvy ohňostroje mají na svědomí soli některých kovů - sodík svítí žlutě, draslík fialově, stroncium červeně, měď modře, barium zeleně.
Časované bomby
Pyrotechnici dnes dovedou spočítat čas exploze a tak sestavit i za sebou následující efekty. Používají přitom různé trhaviny a přísady. Nádherně rozvinuté palmy a květiny vytvářejí pomocí "bomby". Je to koule velikosti fotbalového míče z lepenky či plastu, naplněná drobnými kuličkami, "hvězdami", z explodující směsi. Uprostřed bomby je vysoce výbušná nálož. Bomba se vloží do svislé kovové roury na vrstvu výbušniny, která po zažehnutí bombu vymrští. Současně začne odhořívat zápalná šňůra ke středové náloži, která ve vzduchu vyvolá explozi bomby.
Všechny složky musí být dobře vyvážené, aby žádoucí výbuch nastal v maximální výšce. Pak se rozletí hořící hvězdy a vytvoří dojem svítící květiny či palmy. Měnících se barev se dociluje tak, že uvnitř bomby je několik vrstev (dvě či tři) různě barevných kuliček, nebo i vlastní kuličky mají několik vrstev. Základní bomba může obsahovat i několik menších, samostatně plněných bomb a výsledkem je efekt několika oddělených palem. Jsou možné i jiné varianty, fantazii pyrotechniků je zde dána volnost.
Rakety
Jiným prostředkem jsou rakety, které se liší tím, že mají vlastní pohon, který je vynese do výšky. Raketa je opatřena zásobníkem, v němž může být obdobná vsádka jako v bombě. Raketa exploduje spíše do strany, protože musí nejprve odhodit při výbuchu kryt a potom vymrští zapálené hvězdičky.
Pozor na ohňostroje!
Ohňostroje jsou velice krásnou, ale i nebezpečnou zábavou - rakety, které běžně koupíte, fungují na stejném principu jako jejich profesionální příbuzní, jen nejsou tak velké. Blíží se rok 2000 a s ním asi největší ohňostroje, jaké kdy tato planeta viděla. Dávejte tedy pozor, ať je pro vás ohňostrojství bezpečnou zábavou.
Jak funguje raketa
Zápalná šňůra zapálí nejprve pohonnou výbušninu, která vynese raketu do výšky. Šňůra pak postupně uhořívá dál a ve vhodnou chvíli zapálí nálož, která způsobí efektní explozi.
Nejnižší a největší ohňostroj
Při výrobě pyrotechnických předmětů platí pravidlo kritické hmoty - to, co probíhá podle očekávání v malém množství, se nemusí odehrát stejně ve velkém objemu. Celá výbušná sestava se pak může chovat úplně jinak. Přesvědčil se o tom jeden z nejlepších německých ohňostrůjců, který se chtěl dostat do Guinessovy knihy rekordů. Jeho 326 kg těžká bomba explodovala v malé výšce a pyrotechnikovi se od té doby ostatní posmívají jako "mistru historicky nejnižšího ohňostroje".
Jak funguje bomba
Výbušnina vymrští bombu vzhůru. Bomba je po celou dobu letu neviditelná, hoří pouze zápalná šňůra. Pak bomba exploduje a hvězdy se rozlétnou do všech stran a hoří buď jednobarevně, či v několika barvách.
