Obléct se do uniforem amerických vojáků, vyrazit na víkend do lesa a střílet po sobě z maket skutečných zbraní je dost návyková zábava.
Airsoftu propadlo už mnoho kluků a jejich tatínků. Čtěte, ale ať se pak maminka nezlobí, že nejste přes soboty doma.
Rochlov je vesnička u českoněmeckého pohraničí. Kdysi kousek odtud byla železná opona, která oddělovala východní komunistický blok od Spolkové republiky Německo. Kousek za obcí jsou ještě pozůstatky zákopů, bariéry pro obrněné vozy a bunkr. Byly připraveny na případný útok kapitalistů proti totalitnímu režimu. Zkrátka prostor jako stvořený pro tu pravou airsoftovou bitvu.
Druhý zářijový víkend však do kopců na Rochlovem dorazilo méně bojovníků, a tak se bude válčit jen v bývalé zámecké oboře. Na kraji lesa si nás přichází vyzvednout jednotka útočníků, Žoldáci z Plzně. "Obránci si nahoře postavili státní hranici, musíme se probít přes pohraniční stráže z Československa do Německa," vysvětluje úkol nadcházející bitvy samozvaný vůdce bandy Hans Jahodář s palestinským šátkem na hlavě a kubánským doutníkem v puse.
Strategie vkleče
Znovu potáhne a začne familiérně vysvětlovat, že obránci si na kopci postavili ležení už večer, v noci na ně třikrát zaútočila jiná skupina. Ve chvíli, kdy těžkými kanadami drtí zbytky svého cigára, procházejí kolem čtyři malí kluci v sovětských uniformách. "Pozor, za zatáčkou je už hranice," upozorňuje kolegiálně neznámé partyzány. "Neměj péči," odvětí a šéf jen otcovsky poznamená, že potěr je pro airsoft třeba. Jakmile kluci zmizí, náš tým vkráčí do lesa.
"Za deset minut jsme ve válečné zóně, když jsme tudy šli ráno, trval nám ten úsek dvě hodiny, plížili jsme se," přibližuje jeden z maskovaných prvotní průzkumy. Po pěti minutách přichází první akce. Velitel svolá celý tým na poradu, vkleče projednávají strategii. Jeden bojovník se však od nich odděluje a vyráží na vlastní průzkum. Podle ostatních prý ten nejzkušenější. Já dodávám málomluvný.
Zdvižené kalašnikovy
Vyrážím s levým křídlem, tedy dvěma kluky, kteří později dostihnou průzkumníka a vytvoří tříčlennou jednotku. Druhá půlka Žoldáků i s naším fotografem za chvíli mizí, sem tam jsou ještě vidět mezi stromy. Nemá cenu je sledovat, protože několik desítek metrů před námi se třepetá páska označující státní hranici.
"Pohybuj se jen za stromy, kšiltovku si dej víc do očí, abys o ně nepřišel, a kdyby po tobě stříleli, zvedni ruce nahoru," dává mi poslední instrukce BigBadJohn a utíká do křoví.
Najednou padne na celý les hrobové ticho, které do tří sekund rozseká chraplavý řev "útok" a zvuk sirény. Obránci už o nás vědí a začíná kuličková řežba. Zatím tedy jen napravo od nás, obránci si myslí, že útok půjde z jedné strany. Jenže moje skupina se do boje nehrne, vyčkáváme.
Pak přichází její chvíle, v křoví se cosi hýbe. Po několika sekundách a desítkách vypálených kuliček se z jehličí ozve smutné "zásah" a vojín v žíhané uniformě československé armády odchází se sklopenou hlavou a zdviženým kalašnikovem (světoznámý sovětský samopal) na základnu.
Vítězný doutník
Jeho role pro tuto bitvu skončila. Zatímco pravé křídlo dobojovalo, hranice se mu podařilo prorazit a diskutuje o průběhu se zastřelenými obránci, levá skupině začínají krušné chvíle. Obránci totiž stahují smyčku a obkličují tříčlennou útočnou skupinu.
Abych neprozradil jejich úkryty, vycházím z lesa, kde už se smějí zastřelení obránci a útočníci. "Co to je," sleduje mě přes hlaveň svého kalašnikova kluk s lékárničkou za pasem. "Jen se dívám," odpovídám a kluk znovu zamíří do lesa. Po chvíli zastřelí jednoho z útočníků. "No jo, oni se vždycky snaží čekat, jenže pak je obklíčí a nemají šanci," směje se Hans a zapaluje si kubánský doutník. Tak jako po každé akci.
Povolenka pro ABC
Během několika minut je po akci, všichni se scházejí na mýtince a plánují další akci. Pro tuto sobotu už poslední. Tentokrát nepůjde o hromadný útok, hranice se bude atakovat postupně. Mezitím za hraniční závoru dorazili i čtyři kluci, které jsme potkali před začátkem bitvy. Využili zmatku a bez problému prošli obrannou linií.
ABC dostane na rozloučení povolenku ke vstupu do imaginární hraniční zóny a bez úhony můžeme odejít z bojiště. Akce pro nás končí, adrenalin opět klesá na obvyklou hladinu. "Nazdar" rozloučí se s námi Žoldáci z Plzně a mizí mezi stromy.
Jak to vypadá na bojišti, kde proti sobě válčí skoro 1500 airsofťáků?
Druhého ročníku největší domácí airsoftové přehlídky BigCombat ve vojenském prostoru Milovice se letos 13. října zúčastnilo možná až 1400 lidí, kteří vystříleli šest milionů kuliček.
"Přesné číslo se neví, protože přijeli i neohlášení," vysvětluje Honza Cejthamr přezdívaný BigBadJohn z týmu plzeňských Žoldáků. Padl tak český rekord v největším počtu airsofťáků na jednom místě. Akce se proto sice zapsala do historie, ale v důsledku vysokého počtu účastníků se objevily i problémy.
Nejvíc si aktéři stěžovali na zbytečně malý prostor bojiště a relativně krátký průběh. Začalo se až o půl deváté ráno a poslední výstřel padl v 16.00. "Také bylo málo organizátorů na takový počet lidí. Někteří nedodržovali pravidla, takže vznikaly i potyčky. Někdy byl airsofťák rád, že je živý alespoň pět minut," vzpomíná Honza.
Oddíly si naopak chválily servis - především občerstvení - na mrtvolišti, tedy v místech, kde čekali postřelení vojáci na "oživení". Ideálně vyřešené prý bylo i označení vojáků - měli pásky na obou rukách.
Závěrečné hodnocení? "Nemohu to odsuzovat, pořadatelé prostě neodhadli, co se bude dít s takovým množstvím lidí. Příště pojedu rád a budu doufat, že padne světový rekord a akce bude s minimem nedodělků," přeje si Honza a s ním i celý český airsoft.
Co je airsoft?
Je to hra na vojáky, které podlehlo spolu se syny i mnoho otců. Během víkendu se skupiny bojovníků sjíždějí na předem vybraná místa, navléknou se do vojenských uniforem, připraví věrohodné makety běžných zbraní a nabijí je zásobníky plnými šestimilimetrových plastových kuliček. Úkolem je postřílet protivníky a dobýt jejich území.
Typy her
Capture the flag - boj o vlajky, hra končí po ukořistění soupeřovy zástavy
Team match - klasická střílečka, hraje se do vybití posledního vojáka
Hamburger hill - obránci střeží kopec, útočníci musí dobýt jejich základnu na vrcholu
Typy používaných zbraní
Elektrické - jsou poháněny elektromotorkem, který je napájen akumulátorem; do bitvy je tak nutné nosit náhradní baterie; dostřelí do vzdálenosti 50 metrů
Plynové - střílejí díky stlačenému plynu, ten se plní do speciálního zásobníku; dostřel do vzdálenosti 50 metrů
Manuální - průraznost střely je malá, před každým výstřelem je třeba zbraň natáhnout – nevýhoda do boje, pro odstřelovače přijatelná; dostřel do 35 metrů
Druhy bojů
Boj v terénu
Klady: družstva musí využívat taktiku a členové musí účelově spolupracovat; boje trvají dlouho, nutnou výbavou jsou vysílačky (PMR)
Zápory: použití pyrotechniky je zbytečné kvůli velké spotřebě nábojů a fyzické námaze; je běžné, že voják se nesmí několik hodin pohnout a leží zahrabaný v listí
Boj v budovách (CQB - Close Quarter Battle)
Klady: vhodné použití pyrotechniky dokáže zvrátit průběh bitvy, vojáci se moc "nenadřou", boje v zástavbě nedovolují taktizovat - vypadají jako z filmů
Zápory: hrozí nebezpečí vážného zranění - například šlápnutí na ostrý předmět (sklo, hřebíky, sutiny) nebo poškození zbraně (zlomení při pádu či o zárubně dveří při prudkém otočení)
Kde se bojuje v Česku
Boj v terénu: Plzeň - v lese na kopci Krkavec, Nýřany, Tymákov, Brdy, Praha, Brno
Boj v budovách: Výcvikový vojenský prostor (VVP) Milovice, VVP ralsko, kasárna v Plzni, Sokolov
