Internet je virtuální, přesto plnohodnotný svět se vším všudy. Mohou se vám v něm splnit ty nejtajnější sny, avšak ruku v ruce s nimi přicházejí i ty nejstrašnější noční můry. Jaká nebezpečí na internetu číhají? Víte, jak se jim vyhnout?
Jak funguje internet
Internet funguje na principu výměny informací (dat) mezi jednotlivými počítači. Data si hledají cestu napříč složitě strukturovanou sítí, které chybí jasně vymezené centrum. Vzhledem k tomu, že by při přesunu dat mohlo dojít k jejich ztrátě, jsou pro jistotu rozděleny do jednotlivých pečlivě popsaných balíčků, tzv. packetů (čti paketů).
Každý packet se po odeslání vydá svou cestou přes jednotlivé počítače a větší i menší servery, které tvoří jakési křižovatky. S mnoha svými brášky se sejde většinou až ve finále, tedy v počítači příjemce. O rozdělování dat na packety, jejich označení a opětovné skládání se stará protokol (soubor pravidel) s označením TCP/IP.
Prohlížeče
Prohlížet webové stránky, tedy data z internetu, nám umožňuje webový prohlížeč - browser (čti brauzr). Zjednodušeně řečeno, je to program, který na základě přijatého kódu zobrazí webovou stránku. Nejčastěji přijímaným kódem je HTML (HyperText Markup Language).
Je to univerzální jazyk, pomocí něhož je zakódována podoba každé webové stránky. Jen díky použití tohoto jazyka si můžete webovou stránku prohlédnout na jakémkoliv počítači, aniž se rozpadne na nepřehlednou změť znaků. Výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML zajišťuje HTTP (HyperText Transfer Protocol).
Soustavu takto propojených dokumentů označujeme souslovím World Wide Web (zkráceně web neboli pavučina). V této pavučině není problém nalézt konkrétní stránku během okamžiku díky DNS (Domain Name System), který dnes slouží jako databáze mnoha síťových informací včetně adresy, kterou zadáváte při vyhledávání.
Mezi nejznámější webové prohlížeče patří Internet Explorer, Mozilla Firefox, Opera nebo Safari (pro Mac OS).
Hypertext
Hypertext možná znáte pod nepřesným názvem odkaz. Může jím být jedno slovo, část textu nebo i obrázek či fotografie. Pokud na něj kliknete, přesměruje vás do jiné části stejné stránky nebo do úplně jiných končin internetu.
Do vynálezu hypertextu muselo lidstvo číst většinu textů hezky postupně od začátku do konce. Dnes toto pravidlo přestává platit a záleží jen a jen na nás, zda si text přečteme celý, nebo jedním klikem přeběhneme na stránku, kde se dozvíme víc.
Jak se napíchnout
Na internet se lze připojit několika různými způsoby. Stačí si jen podle požadované rychlosti, ceny a dalších kritérií vybrat nejpřijatelnější způsob a zprostředkovatele.
Dial-up
Tento způsob bude v našich končinách zanedlouho opravdovou fosilií. Takzvané vytáčené připojení využívá k přenosu dat telefonní linku a modem. Vyznačuje se nízkou rychlostí, špatnou stabilitou připojení a vysokou cenou.
ADSL
Vysokorychlostní připojení (typ DSL připojení) je výhodné pro ty, kteří nemají po domě rozvedené kabely, a přesto chtějí stabilní a rychlý internet. Také ADSL většinou využívá pro přenos dat telefonní kabel.
Kabel
Připojení v rámci služeb kabelových televizních společností (někdy i jiných specializovaných firem) považují mnozí uživatelé internetu za zdaleka nejrychlejší a nejstabilnější. Služba se bohužel váže jen na místo, kde tyto firmy působí, a obyvatelé menších vísek si mohou nechat o kabelovém připojení jenom zdát.
Wi-fi
Toto připojení využívá k přenosu dat vzduch. Je výhodné pro lidi, kteří chtějí pronikat do světa internetu z libovolného koutu svého bytu. Připojení vzduchem je méně stabilní a načtení internetové stránky tak dokáže zkomplikovat i docela neškodná terénní překážka či silnější déšť.
Mobilní telefon
Připojení přes síť mobilního operátora vám umožní dostat se na internet z jakéhokoliv místa, kde máte signál. Za možnost surfovat uprostřed lesa nebo na vrcholku hory ale zaplatíte více než za ostatní typy připojení se srovnatelnou rychlostí. Neobejdete se bez telefonu podporujícího datové služby nebo speciálního modemu.
Poznejte nepřítele
Nepřítel na internetu může být obzvlášť záludný. Nevidíte mu do obličeje, neslyšíte jeho hlas, takže pro něj není problém maskovat se třeba jako váš nejlepší kamarád. Pomineme-li různé kriminálníky, kteří se snaží získat důležité informace tím, že o ně přímo požádají, nebezpečí pro vás i váš počítač mohou představovat především crackeři, lépe řečeno jejich programová dítka.
Cracker (neplést s pojmem hacker - označuje počítačového odborníka) je člověk, který využívá svých znalostí počítačových technologií a softwaru k osobnímu prospěchu nebo pro zlomyslnou zábavu. Někteří z nich dokážou zpřístupnit placený software ostatním bez toho, aby si ho museli kupovat.
Ti záludnější se nabourávají do cizích sítí, kradou data a vysílají do světa ničivé viry. Základní pravidlo pro vás proto zní: Nestahujte soubory, jejichž původem si nejste stoprocentně jisti! Pokud vám někdo posílá soubor, který jste po něm nechtěli, rozhodně jej neotevírejte!
Virtuální vetřelci
Malware neboli zákeřný software používá pro vstup do vašeho počítače právě internet. Jakou může mít malware podobu?
Červ
Zákeřný "síťový" druh počítačového viru se dokáže šířit sám bez vědomí uživatele počítače prostřednictvím počítačové sítě. Může se schovávat v přílohách e-mailů nebo ve stahovaných souborech. Využije nedostatků systému, infikuje ho a pak se sám odešle na další adresu.
Některé tyto viry jsou v podstatě neškodné a jen uživatele obtěžují, část z nich je však extrémně nebezpečná a dokáže mazat soubory nebo důkladně nabořit celý operační systém.
Trojský kůň
"Trojan" se po vzoru bájného trojského koně maskuje za část normálně fungujícího programu. Vyskytuje se uvnitř na pohled užitečného, volně šířeného programu, spořiče obrazovky, hry a někdy i souboru s obrázkem nebo zvukem.
Na rozdíl od červa se nedokáže sám šířit mezi počítači. Jakmile však v počítači je, obtížně se odhaluje. Je to tichý záškodník, který se projevuje jen minimálně, ale zároveň například dává autorovi "trojana" možnost dostat se přímo do vašeho počítače a upravovat, co se mu zamane.
Spyware
Spyware je část programu, a to většinou volně rozšiřitelného programu včetně adware. Tento software sleduje vaše aktivity na počítači, shromažďuje o vás informace, které odesílá svému programátorovi. Ten se tak může dozvědět nejen to, na jaké stránky chodíte, ale i důležitá data včetně různých tajných kódů a telefonních čísel.
Adware
Na rozdíl od spyware se většinou tento malware instaluje s vaším vědomím. Jde tedy o regulérní program, který otravuje uživatele reklamou. Bývá součástí volně šiřitelného programu. Uživatele přímo neohrožuje, ale zaplavuje ho různými reklamními bannery nebo vyskakovacími okny. Dokáže nepozorovaně změnit i domovskou stránku v prohlížeči.
Obrana
Jak se proti malware chránit? Různými programy, které tento škodlivý software vyhledávají, zabraňují jim do počítače vstoupit a likvidují je.
Firewall
Tento program vytváří virtuální hranici (v překladu ohnivou zeď), která brání zákeřnému softwaru ve vstupu do počítače. Firewall definuje pravidla pro mezisíťovou komunikaci a zakazuje činnost všech programů, které tato pravidla poruší.
Antivirový program
Jakmile některý malware obejde firewall, přichází na řadu antivirový program. Jde o "počítačovou policii", která má za úkol identifikovat škodlivé programy a cíleně je likvidovat. Antivirový program funguje správně jenom ve chvíli, kdy z internetu získává aktualizované seznamy nebezpečných virů a dokáže je rozpoznat.
Antispyware
Většina spyware je pro normální antivirové programy neviditelná. Vyhledávání špionážních programů je úkol pro specializovanou kontrarozvědku, tedy antispyware. Pokud máte možnost, nainstalujte si takových programů více (mají různé databáze spyware), abyste snížili pravděpodobnost, že vám nějaký mazaný špion proklouzne.
Bezpečně na internetu
Internet je ideální místo k seznámení pro nesmělé jedince. Anonymita je však jenom zdánlivá. Na každé stránce a na každém chatu zanecháváte svou stopu, která se dá dohledat i po delším čase. Jak viditelná stopa po vás zůstane a zda vás může ohrozit, záleží především na vás a na vašem chování.
Chatování
- Nedávejte nikomu k dispozici své osobní údaje (e-mail, telefonní číslo, bydliště, fotografii a jiné citlivé informace o sobě, rodině a kamarádech). To platí i pro informace, které vyplňujete při instalaci komunikačního programu.
- Zdvořile odmítněte návrhy na osobní setkání. Můžete narazit na člověka, který se vydává za někoho, kým ve skutečnosti není.
- Neprovokujte zbytečně účastníky chatu, nikdy nevíte, jak by se zachovali, kdyby se jim dostala do ruky vaše adresa.
- Nedávejte na stránky nevhodné nebo pohoršující obrázky. Sami na provokace a urážky nereagujte a dejte vědět správci serveru.
- Nikoho neurážejte. Můžete proti sobě poštvat někoho, kdo má ve zvyku řešit urážky nebo posměšky osobně (rozuměj pěstí) nebo vás zažaluje.
E-mailová komunikace
- Nedávejte svou adresu lidem, kterým nevěříte. Neuvádějte ji zbytečně na chatech a jiných stránkách. Nejlepší je vytvořit si adresy dvě. Veřejnou, do které se budete dívat jen minimálně, můžete používat, kde se vám zachce. Tu soukromou dejte k dispozici jenom lidem, které dobře znáte. Někdo by mohl zlomyslně vaši e-mailovou adresu poskytnout cizím lidem a schránka se začne plnit maily s nevyžádaným, nebo dokonce urážlivým obsahem.
- Vytvořte si co nejbezpečnější heslo! Nejlepší je samozřejmě to, které nikdo jen tak neodhalí – osvědčuje se kombinace malých a velkých písmen, číslic a znaků. Pokud se dostáváte do své schránky přes cizí počítač, nezapomeňte se nakonec bezpečně odhlásit. Pozor, nestačí jen zavřít okno! Zlomyslný nebo nebezpečný člověk se dostane do vaší e-mailové schránky a zneužije toho, co se o vás dočte, nebo dokonce začne rozesílat urážlivé maily nebo objednávky zboží vaším jménem.
Vyplňování osobních údajů
- Na některých stránkách jste vyzváni, abyste vyplnili osobní údaje, což je například podmínka registrace. Dobře si rozmyslete, zda vám vyplnění údajů stojí zato. Pokud něco nakupujete přes internet, samozřejmě se vyplnění údajů nevyhnete, nikdy ale neprozrazujte víc, než je nezbytně nutné.
- Pozorně zkontrolujte pravost stránky, na podvod vás může upozornit třeba podivná webová adresa. Stránka, do které vyplňujete informace, nemusí být pravá. Všechny vaše důležité údaje se tak dostanou k člověku, který vám v nejlepším případě začne posílat nevyžádané, dobře cílené maily nebo vám zavolá ve dvě hodiny ráno. V tom nejhorším případě vám někdo vybere bankovní účet.
Nestaňte se zločinci!
Na internetu najdete ke stažení nepřeberné množství programů, her, filmů a hudby. Zdaleka ne vše, co si můžete na internetu stáhnout, je zdarma. Některé věci jsou dokonce kradené.
Ke každému uměleckému dílu, které člověk vytvoří, se vážou autorská práva. Ta platí i ve chvíli, kdy autor dává svůj výrobek k dispozici zdarma.
Každé porušení autorského zákona na internetu policie posuzuje stejně, jako by k němu došlo na ulici.
Film nebo hudbu si v současné době můžete bez obav stáhnout, ale jen pro osobní potřebu. Nic vám pak nebrání ve vytvoření záznamu, rozmnoženiny nebo napodobeniny.
V souladu s autorským zákonem si můžete pro vlastní potřebu z internetu vytisknout fotografii nebo text.
Problém nastává ve chvíli, kdy stažený soubor využijete tak, aby vám z něj něco káplo. Užití díla k dosažení přímého nebo nepřímého obchodního prospěchu je v rozporu se zákonem.
Zákon zakazuje stahování díla, které nebylo dosud zveřejněno. Dávejte tedy zvláštní pozor na propašované filmy, které se ještě neobjevily v kinech nebo na DVD.
Zakázáno je i stažení nelegální kopie počítačového programu, a to včetně počítačových her.
Nikoho snad nenapadne stahovat si elektronické databáze. I to je v rozporu s autorským právem.
Zásah do autorského práva představuje i na pohled nevinné sdílení souboru na internetu. Ti, kteří dávají na internet dílo, k němuž nemají autorské právo, tedy vědomě nebo nevědomě porušují zákon.
Jistě, pokud stahujete filmy nebo hudbu přes peer-to-peer sítě, můžete zákon nechtěně porušit. Některé sítě totiž nepovolují stahování, aniž byste zároveň nedávali právě stažená data k dispozici ostatním. To někdy stahovací program provádí úplně automaticky.
Shareware je software, který si můžete stáhnout a používat ho za dodržení určitých podmínek. Pravidla, za kterých je software použitelný, upravuje autorská licence.
Autoři většinou očekávají, že jim někteří uživatelé zaplatí za jejich snahu, nabízejí tedy shareware plnohodnotný. Někdy autoři schválně zkracují dobu, po kterou můžete shareware používat bezplatně (jde o tzv. trial verze).
Freeware je naopak software nabízený zdarma. Můžete si jej tedy stáhnout, ale nesmíte jej prodávat nebo upravovat. Vždycky záleží na podmínkách, které nastaví autor.
Free software neboli open source není pouze zdarma, ale jeho autor navíc dává uživatelům možnost libovolně jej upravovat a vylepšovat.
Nemůžete jej samozřejmě prodávat jako svůj výtvor.
Public domain je software, jehož autor se zřekl všech autorských práv. S takovým programem si můžete dělat, co chcete.
Historie internetu
1960 - Theodor Holm Nelson zakládá "projekt Xanadu", který si klade za cíl vytvořit jednoduchý počítačový systém, kterému by ve chvíli porozuměl každý začátečník
1963 - Tentýž Nelson poprvé definuje pojem hypertext
1968 - V Národní výzkumné laboratoři ve Velké Británii instalují první testovací počítačovou síť
1969 - Na čtyřech amerických univerzitách vzniká síť ARPANET, která je schválně navržena tak, aby neměla žádný centrální počítač. V případě útoku na jeden uzel nebo jeho selhání tak mohou ostatní počítače komunikovat dál. V té době tvůrci ARPANETu nemají ani tušení, že vlastně programují jádro budoucího internetu
1971 - Ray Tomlinson posílá první e-mail a vytváří první e-mailový program
1973 - Vint Cerf vytváří TCP (Transmission Control Protocol). Tento přelomový protokol umožňuje bez problémů přenášet data mezi jednotlivými sítěmi
1978 - Je hotova finální podoba protokolu TCP/IP, který se pro přenos dat v internetu používá dodnes
1984 - Je vyvinut protokol DNS (Domain Name System), který slouží jako databáze síťových informací
1987 - Pojem internet poprvé nese svůj dnešní význam, tedy celosvětová počítačová síť
1989 - Tim Berners-Lee přichází s myšlenkou sdílených informací propojených hypertextovými odkazy, tedy toho, co dnes známe pod souslovím World Wide Web (WWW)
1990 - Končící ARPANET předává svou síť organizaci NSF (National Science Foundation). K této nové síti se přidává evropská síť EUNET. Tim Berners-Lee a Robert Cailliau rozvíjejí koncept z předchozího roku a vyvíjejí internetový prohlížeč se stejným názvem WorldWideWeb. Už na konci roku vznikají první webové stránky
1991 - V evropské výzkumné laboratoři CERN je experimentálně spuštěn WWW
1993 - Vzniká první grafický prohlížeč webových stránek Mosaic. Autor prohlížeče ho dává zdarma k dispozici všem, kdo mají zájem. A zájem je velký. Ve stejném roce CERN oznamuje uživatelům, že mohou internet používat zadarmo
1994 - Ještě větší nadšení provází prohlížeč Netscape Navigator, který však nedlouho po svém vypuštění prohrává souboj s Internet Explorerem společnosti Microsoft
1995 - Internet začíná sloužit nejen jako zdroj informací, ale kvůli rozhodnutí americké vlády, která předává jeho správu nezávislým organizacím, dostává i svůj komerční rozměr
1996 - K internetu se připojuje 55 milionů lidí
2000 - Internet už má 250 milionů uživatelů
2006 - Počet lidí připojených k internetu překonává magickou hranici jedné miliardy
Napište nám
Navštěvujete chatovací weby? Máte nějakého kamaráda jen "přes internet"? Ocitli jste se někdy při surfování na internetu v nebezpečné situaci? Měli jste už zavirovaný počítač? Napište nám své zkušenosti. Pište na adresu abc@abc-magazin.cz a do předmětu e-mailu napište heslo SPECIÁL INTERNET.
