John Ronald Reuel Tolkien, jak se autor Hobita a Pána prstenů jmenoval celým jménem, se narodil před 120 lety v lednu 1892 v Jižní Africe. Jeho rodiče byli Angličané, kteří se odstěhovali za prací. Afrika v té době byla docela divoká: V kůlně na dřevo jejich domova číhali hadi, kterým se rodina raději vyhýbala. Když začínal malý Ronald chodit, klopýtl jednou o velkého pavouka a ten ho kousl. Celý život si pak prý pamatoval na to, jak ve strachu utíkal vysokou uschlou trávou. Tady jsou možná kořeny obludné Oduly a dalších jedovatých velepavouků, o nichž často ve svých knihách psal.
Tolkien měl v dětství vrchovatě smůly. Otec zemřel, když mu byly čtyři roky. Matka poté zůstala s ním a jeho mladším bratrem Hilarym v Anglii. Když mu bylo dvanáct, zemřela i matka a o výchovu bratrů se staral její kněz.
Posedlý dokonalostí
Bystrý Tolkien se dostal na Univerzitu v Oxfordu, kde získal stipendium pro talentované žáky. Úplně ho pohltily staré jazyky – středověká angličtina, islandština, jazyky germánských kmenů, finština a další. Sám si i jazyky vymýšlel.
Když pak sám na univerzitě učil, vyšlo mu několik odborných knih o jazykovědě a také několik knížek pro děti. Nebyly to zdaleka všechny, které napsal. Problém spočíval v tom, že Tolkien byl úplně posedlý dokonalostí a své knihy dokola přepisoval, měnil jména jejich hrdinů a často i celé příběhy.
Co je to hobit?
První knihou, kterou se proslavil mezi čtenáři, byl Hobit. Na myšlenku ji napsat prý přišel, když známkoval písemky a na jednu volnou stránku si napsal: „V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.“ Později řekl: „Příběhy se v mé mysli vždycky rodí ze jmen. A tak mě po chvíli napadlo, že bych měl zjistit, co byli hobiti zač.“
Nakonec napsal příběh hobita Bilbo Pytlíka, který společně s trpaslíky vyrazil získat zpět trpasličí zlato ukradené drakem Šmakem. Na cestě jim pomáhal čaroděj Gandalf, elfové a celá řada dobrých bytostí. Naopak museli čelit nepřátelství skřetů, zlých vlků – vrrků a samotnému drakovi Šmakovi. Cestou v hlubokých jeskyních potkal Bilbo i záhadného Gluma a v podivném hádankovém souboji od něho získal kouzelný prsten.
Knihu Hobit psal a přepisoval Tolkien řadu let, až to nakonec vydavatel nevydržel a vydal ji ve verzi, kterou autor ještě nepovažoval za konečnou. Je to asi dobře, protože kdybychom museli čekat do té doby, než by byl Tolkien se svojí knížkou spokojený, nedočkali bychom se zřejmě nikdy.
Z profesora celebritou
Prsten, který Bilbo získal na Glumovi, se pak stal hlavním hrdinou knihy Pán prstenů. Tu měl původně Tolkien napsat za rok nebo dva jako pohádkové pokračování Hobita. Ve skutečnosti jí psal asi 15 let. Do svého deníku si poznamenal: „Úplně mě to pohlcuje a musím se násilím odtrhovat, abych opravoval písemky a připravoval přednášky.“ Popravdě se mu to odtrhování moc nedařilo a jeho studenti a kolegové si občas stěžovali, že některé věci dělá pozdě nebo vůbec ne.
Když Pán prstenů vyšel, kniha nevzbudila žádné celosvětové nadšení. Prodávala se po stovkách nebo tisících kusů. Každý rok však prodaných exemplářů přibývalo. Z tisíců se stávaly desetitisíce, z desetitisíců statisíce, ze statisíců miliony. Nakonec se z Pána prstenů a Hobita staly nejprodávanější knihy 20. století. Z chudého profesora vymřelých jazyků se stal zámožný člověka a celebrita.
