Abicko.cz přináší nezkrácenou podobu rozhovoru, který vyšel v ABC 11/2012. Na první díl video seriálu Škola žonglování se podívejte tady.
Jak jsi se ke kouzlení a překonávání světových rekordů dostal?
Začal jsem na základní škole v jedenácti letech. V podstatě to byt takový impuls ze mě, protože se mi vždycky líbily kouzla a žonglování, ale nikdy mě nenapadlo, že bych je sám předváděl. Jednou jsem ale potřeboval nechat zmizet domácí úkol, a tak jsem začal přemýšlet, jak by se to dalo udělat. Pak jsem přešel na karetní kouzla. Nebyl to klasický začátek, jako když někdo viděl kouzlit dědečka nebo kouzelníka. Ale ať už je to jakkoliv, člověk do toho musí mít chuť a nějaké předpoklady, aby se tím zabýval dál.
Před kým jsi nechával ten úkol zmizet? Potřeboval jsi, aby o něm nevěděli rodiče?
Bylo to jinak. Dostávali jsme z angličtiny různé kreativní úkoly, které vyžadovaly kreslení a podobně. Jenže já jsem byl vždycky puntičkář… Když jsem asi popáté muchlal kus papíru, abych ho odhodil, protože jsem nebyl spokojený s výsledkem, napadlo mě, že by bylo hezké nechat tu hromadu zmizet. Chuť udělat něco nemožného už mě nikdy nepustila.
Takže se kouzlení dá využít ve skutečném životě?
Kouzla se dají aplikovat do skutečného života. K dokonalosti to dotáhl Darren Brown, který se věnuje manipulaci s myslí. Přiznám se, že některé experimenty provádím přímo na ulici podobně jako třeba Criss Angel, protože je čím dál populárnější kouzlit opravdu kdekoliv. Já si vlastně tak hraju.
Kolik teď držíš rekordů?
Teď je to 15 rekordů, další teprve čekají na schválení a jiné už byly překonány. I s těmi, které ještě čekají na razítko od Guinnesse, bychom se dostali na 23. S rekordy se prostě roztrhl pytel. Guinness dříve schvaloval rekord do osmi týdnu, dnes mu to trvá půl roku nebo rok. Loni v říjnu jsme si mysleli, že jsem nejrychlejší eskapolog na světě, a pak jsme se dozvěděli, že rekordní čas byl překonaný už v lednu, ale potvrzený až mnohem později.
I tak jsi se ale stal nejmladším rekordmanem.
To je pravda. Přede mnou jsou dva multi rekordmani, kteří ale sbírají i crazy rekordy a skopičiny jako nejvíce vajec rozbitých o hlavu za minutu nebo nejdále odfouknutá mince. O tom si rád přečtu a hodí se to třeba někam na dětský den, ale jinak mě takové věci moc nelákají. Jako kouzelníka, iluzionistu a žongléra mě přitahují spíše výzvy, které vychází z dovedností získaných během dlouholeté praxe. Díky tomu můžu mít pocit, že jsem v tom opravdu nejlepší.
Takže je mezi rekordy rozdíl?
Lidi je sami hodnotí. Podařilo se mi zlomit rekord v největším počtu pout odemknutých za minutu. To se jeví trochu hloupě, protože jde jenom o to něco odemknout. Jenže bez použití klíče! A to si Guinness nějak neuvědomuje a lidi to taky hodnotili spíše negativně, ptali se, co je to za skopičinu. A pak jsem zlomil rekord v nejrychlejším úniku z pout pod vodou a na Facebooku to mělo 200 kladných hodnocení i různé příjemné komentáře. Proto je důležité vybírat si, jaký rekord se rozhodnu překonat.
V eskamotérství jsi překonal i slavného Harryho Houdiniho…
To byl úžasný zážitek. Super pocit. Houdiny je legenda, byl úplně na začátku… je to prostě kapitola sama o sobě. Je to fenomén, ikona. On to prostě vymyslel. Překonal jsem ale i čas Crisse Angela, který je jedním z mediálně nejpopulárnějších kouzelníků na světě. Stejně tak je příjemné vědět, že v Guinnessově knize rekordů mám více zápisů než jakýkoliv jiný kouzelník.
Může se stát kouzelníkem, rekordmanem a žonglérem každý nebo je na to třeba nějaký zvláštní talent?
Je třeba hodně trénovat. Především u rekordů. Když chce být někdo nejrychlejší žonglér na světě, musí dlouhá léta umět žonglovat. Ne rok dva, ale třeba pět let.
Trénuješ denně?
Denně se snažím trénovat hlavně kouzla. Vymýšlím nové triky, ale i výzvy a projekty do budoucna. Tak vznikla i škola žonglování.
Jak tě napadlo zkusit žonglovat pod vodou nebo vzhůru nohama? Obojí zní jako naprostá šílenost.
Už jako malého mě hrozně bavilo listovat v Guinnessově knize rekordů. Na žonglování jsem se zaměřoval od začátku, protože jsem věděl, že v tom do budoucna chci zlomit aspoň jeden rekord. Od té doby se inspiruji pořád na to samém místě. Hlavně mě baví překonávat někoho jiného. Sice je hrozně nepříjemné, když někdo překoná vás, ale když se pak posunete na jeho úroveň a nakonec překonáte zase vy jeho, je to skvělý pocit. O tom asi ty rekordy jsou.
Co byla zatím největší výzva?
Tou pro mě zůstává překonání rekordu v nejdelší výdrži v žonglování se čtyřmi míčky. Byl to můj první rekord vůbec, i když byl jen český, protože Guinness ho tehdy ještě ani neuznával. Nakonec jsem to v roce 2010 dotáhl na dvě hodiny a 46 minut. To byl prostě neskutečný maratón! Byl na to jenom jeden pokus, protože kdyby mi spadnul míček v devadesáté minutě, byl bych příliš vyčerpaný na to, abych mohl začít znovu.
A ta nejšílenější?
Asi se tak může jevit únik pod vodou ze tří párů pout. Během tréninku se mi to taky trochu vymklo z rukou… Kdyby se stala nějaká opravdu velká chyba, mohla by mít fatální následky.
