Příběh komiksu Mlžný ostrov zbarvený do ruda je samozřejmě fikce. Žádná tajná skupinka římských zabijáků doprovázených válečnou hyenou, která měla za úkol předem "vyčistit" Britské ostrovy a usnadnit invazi římských legií, s největší pravděpodobností neexistovala. Zápletka však vychází z historických skutečností: Římané do Británie vpadli, velkou část jí dobyli a učinili z ní svou provincii. Součástí Římské říše byla docela dlouho: v letech 43–410. A místním obyvatelům se to moc nelíbilo.
Caesarova myšlenka
Poprvé si nad možností dobýt Britské ostrovy pouvažoval Julius Caesar. Se svými vojáky dokonce dvakrát doplul až k jejím břehům. Na invazi však nedošlo: Caesara příliš zaměstnávalo politikaření v Galii a povětrnostní podmínky jí také moc nenahrávaly. Caesarovy plány ale oprášil císař Claudius – vzdělaný a inteligentní, ale kvůli svým fyzickým nedostatkům podceňovaný muž. Dobytí pro Římany poněkud exotického ostrova se mu zdálo jako ideální způsob, jak si upevnit mocenské postavení.
Osudový rok
V roce 43 Claudius vyslal do Británie čtyři legie vojáků pod velením významného římského senátora Aula Plautia. Proti němu stála vojska domácích keltských kmenů. Ve střetu, k němuž došlo nedaleko dnešního Rochesteru, byli Keltové poraženi a zatlačeni za řeku Temži. Plautius v ten okamžik zastavil postup a vyzval císaře, aby se připojil k závěrečným bojům. Společně si pak podrobili velkou část země. Přeživší keltský vůdce Caratacus se přesunul, aby se pokusil vetřelce odrazit na západě ostrova. Vzdoroval dlouho, ale nakonec byl v roce 51 poražen a po zradě jedné z keltských královen předán Římanům.
Období vzdoru
Odpor vůči římským dobyvatelům však neskončil. V letech 60–61 soustřeďoval místodržitel Británie Gaius Suetonius Paulinus své síly na severu Walesu, aby mohl potlačit povstání druidů z ostrova Mona. A v jihovýchodní Anglii mu mezitím vypukla vzpoura. Vedla ji Boudicca, vdova po náčelníkovi keltského kmene Icenů. Poháněla ji touha po pomstě – Římané neuznávali dědičné právo žen a po smrti manžela jí byl veškerý majetek zkonfiskován. Nemluvě o dalších zločinech, jichž se během dobývání dopouštěli. Boudicca se v čele odporu dostala opravdu blízko k vytlačení vetřelců. Nakonec byla ale poražena. Pravděpodobně vlastní rukou se pak otrávila a zemřela.
Rozdělená země
Přestože byli Římané úspěšnými dobyvateli, ovládnout celé území Británie se jim nepodařilo. Nepřístupné zůstávalo zejména území ležící severně od Hadriánova valu – obranného opevnění, jehož stavba započala v roce 122 za vlády císaře Hadriána. Val se rozprostíral od řeky Tyne ústící do Severního moře až na východ k Irskému moři. Ostrov rozpůlil na dvě poloviny – jižní, kolonizovanou a civilizovanou, a severní, z římského pohledu barbarskou a divokou. Hadriánův nástupce Antonius Pius nechal přistavět ještě vlastní zeď, pouze o 160 kilometrů severněji. Severní hranice římské provincie se však v důsledku bojů neustále posouvala.
Konec Římanů v Británii
Vzpurná provincie se nakonec dočkala. Římská říše byla zaměstnána svými vnitřními rozepřemi. A když se na přelomu 4. a 5. století vystupňovaly útoky barbarských kmenů na Británii, nechali ji svému osudu. V dopisu s odpovědí na žádost o pomoc císař Honorius údajně napsal: "Bojujte statečně a braňte své životy. Teď jste v tom sami." Římské jednotky se postupně stáhly a území bývalé provincie si mezi sebe rozdělili místní vládcové.
Romanizace
Ačkoli Římané z Británie zmizeli, jejich vliv byl nesmazatelný. Keltové postupně přijímali římskou kulturu, instituce a technologie. Římané stavěli nové cesty, přinesli sem koncept soužití ve velkých městech a latinu brzy po invazi ovládala i část místních. Ačkoli byli druidové císařem Claudiem postaveni mimo zákon, domorodému obyvatelstvu bylo povoleno uctívat keltská božstva. Mírný přístup se Římanům vyplatil: Postupem času keltští bohové splynuli se svými římskými protějšky.
Keltové
Nejstarší zmínky o Keltech jsou zhruba 2 500 let staré. Nebyli nikdy sjednoceni do jednoho národa, místo toho žili v menších kmenech rozdrobených po celé Evropě včetně dnešního Česka. Předcházela je pověst nelítostných bojovníků, kterým radili tajemní druidové. V rámci svých kmenů zastávali mnoho rolí – byli zároveň filosofy, učiteli, soudci i nositeli kmenových vědomostí o přírodním světě. Také představovali duchovní spojení mezi lidmi a bohy. Vše, co o nich víme, jsou informace z druhé ruky – druidové totiž preferovali ústní učení před psaním textů. Není přesně známo, kdy učení druidů vzniklo. Nejstarší psané zmínky jej datují zhruba 2 400 let do minulosti, ale je jasné, že druidové existovali ještě dřív. Jejich učení přežívalo dalších 1 200 let a postupně bylo nahrazeno křesťanstvím.
Časová osa
Římané, Keltové a británie
55 př. n. l. – první vpád do Británie pod velením Julia Caesara (vládl 49–44 př. n. l.)
43 n. l. – invaze do Británie na rozkaz císaře Claudia (vládl 41–54 n. l.)
51 n. l. – Caratacova porážka
60 n. l. – vzpoura druidů na ostrově Mona
61 n. l. – povstání vedené Boudiccou
117 n. l. – největší územní rozsah Římské říše (za vlády Trajana a jeho nástupce Hadriána)
122 n. l. – zahájení výstavby Hadriánova valu (dokončen 128 n. l.)
142 n. l. – zahájení výstavby Antoniova valu (dokončen 144 n. l.)
410 n. l. – konec římské nadvlády v Británii
476 n. l. – zánik západořímské říše